Michael Winterbottom ve Varech vymaloval portrét sadisty filmem Vrah ve mně

Na letošním Berlinale rozpoutal nový snímek proslulého režiséra Michaela Winterbottoma Vrah ve mně obrovské diskuse. Teď je uveden i v Karlových Varech ve festivalové sekci Horizonty - a míří i do běžné distribuce.

Další adaptace románu klasika brakové literatury Jima Thompsona vypráví příběh částečně inspirovanými skutečnými událostmi - Vrah ve mně, kterého Thompson napsal v roce 1952, je asi nejosobnějším dílem tohoto autora: jeho otec byl šerifem v Oklahomě, dokud po obvinění z defraudace a přijímání úplatků neuprchl do Mexika.

I ve Winterbottomově filmu je hlavním hrdinou zkorumpovaný šerif ze západního Texasu: Lou Ford (Casey Affleck) působí ve svých devětadvaceti letech navenek neobyčejně dobrácky; všechny ženy bez rozdílu věku zdraví smeknutím a zdvořilým oslovením ano, madam, ne, madam, děkuji, madam, z domu nevyjde bez klobouku a pečlivě vyžehlené košile.
 
Ve skutečnosti se však pod slupkou uhlazeného, zdvořilého ochránce a strážce zákona skrývá sadistická zrůda, vrah s řadou patologických psychóz a sklonem k tak brutálnímu násilí, že nad ním zůstává rozum stát.

Dokud Lou Ford "jen" tříská své milenky do krve při "rutinní" souloži, zdá se být všechno v pořádku (alespoň s nadsázkou řečeno): roli Joyce ztvárnila okouzlující Jessica Alba, Louovu něžnou snoubenku Amy hraje Kate Hudsonová, a na obě se z diváckého hlediska vlastně dobře dívá, i když zrovna dostávají v posteli řemenem.

Já jsem vrah i kriminalista. A dost mě to baví

To je však jenom začátek. Lou, který svůj příběh vypráví v ich-formě s komentáři, nad nimiž tuhne krev v žilách, se totiž zaplétá do aféry s úplatky, do níž se vedle místního magnáta zamotá i hlavní objekt Louova zvráceného milostného zájmu, místní prostitutka Joyce. A protože se Lou cítí ohrožen - a nemá to ve svém schizofrenickém mozku v pořádku, musí mu z cesty i ti, na nichž mu záleží. Pomilovat, ukopat k smrti, rozstřílet jako řešeto, oběsit v cele podezřelých - pro mladíčka Loua není nic problém. S chladnokrevným přesvědčením o nutnosti svého počínání, a chirurgicky přesném dodržování připravené strategie zabíjí Lou znovu a znovu bez nejmenšího projevu emoce, likviduje svědky i nevinné kolemjdoucí, nelítostně, brutálně, s chorobným vztekem a zvířecí touhou po krvi.
 
Jenže přes to všechno je Lou zároveň i strážcem a vykonavatelem zákona. Ale jak vyšetřovat složitý kriminální případ přibývajících vražd v okrsku, v němž od počátku víte, že bestiálním vrahem jste vy sám?

Masakr bez příčiny - ale se sadistickým smyslem pro detail

Michael Winterbottom si žánr filmu noir kombinuje s čistokrevným, rafinovaně vystavěným psychothrillerem, který navíc záměrně "pepří" country hudbou jak vystřiženou z westernové grotesky. Slabinou však zůstává to nejpodstatnější v každém kriminálním případu - totiž Louův motiv pro vraždu, příčina jeho chování, důvody jeho patologické úchylky.

Režisér se sice snaží některé klíčové momenty Louovy minulosti naznačit v tajnosnubných retrospektivách, rozluštění skutečné podstaty jeho konání však plně nechává na divákovi, kterého nechává se sadistickým smyslem pro detail opakovaně přihlížet několikaminutovým scénám tak explicitního násilí, že nad ním na velkém plátně zůstává rozum stát.
 
Filmu nejasný motiv hlavního hrdiny kupodivu ubližuje - banální doslovnost v daném žánru vskutku nikdo nečeká, ale pointa, v níž se evidentně ztratil režisér i scénárista, zkrátka nechává příliš mnoho nedořečených souvislostí, příliš mnoho otazníků, a příliš mnoho dějových zvratů, které postrádají logiku. Což je u filmu s tak mistrovsky budovanou atmosférou napětí a koncentrovaného strachu přeci jen trochu škoda.

reklama

Diskuse

Zasílat reakce

Zveřejnit e-mail

Zobrazit náhled

Zbývá 1000 znaků

• Diskuse
• Celkem 1 příspěvků