Do kin vstupuje Ondine, poetická variace na legendy o mořských vílách

On je vyléčený alkoholik, rybář, který den co den odplouvá od irských břehů kamsi na rozbouřené moře, neboť jej jako všechny muže ve zdejším kraji živí průmyslový rybolov. Dennodenní dřina a stereotyp se však jednoho dne změní.

Poté, co těžce nemocné ochrnuté dcerce vypráví na dobrou noc staré irské legendy o mořských pannách, vytáhne i on na druhý den v síti zamotanou krásnou, nadpozemsky křehkou dívku s vodově modrýma očima. Řekne jen to, že její jméno je Ondine, tedy "Ta, která přišla z vody". Netrvá dlouho, a tajemná Ondine rybářův život změní od základů.

Kdesi v moři, bylo, nebylo...

Stejnojmenný snímek Neila Jordana, irského režiséra v hollywoodském angažmá, byl letos v červenci k vidění na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech - v české předpremiéře ho tehdy uvedly v sekci Horizonty. Od dnešního dne míří působivé drama s Colinem Farrellem v hlavní roli i do běžné české distribuce.

Jordanovi se podobně jako v případě jeho nejslavnějšího filmu, oscarového Interview s upírem, podařilo i v případě Ondine vystavět sugestivní, podmanivou atmosférou dýchající poetické drama založené na starobylých povídkách a legendách.

Jestliže v šestnáct let starém Interview s upírem osobitě využil zkazky o krvelačných šlechticích, které zasadil do dekadentních rokokových budoárů a kreolských čtvrtí New Orleansu na konci osmnáctého století, Ondine vychází ze středověkých irských legend o mořských bytostech zvaných Selkie.

Fantaskní, mystické báje o dívkách, které přicházejí z moře, pomáhají rybářům zmírnit jejich každodenní utrpení i plnit jejich sítě, podmanivě zpívají na skalách, o něž se tříští mořská pěna, a mění lidské osudy, však režisér Neil Jordan tentokrát přetvořil v příběh odehrávající se v současnosti.

Svou novinku navíc díky natáčení v reálných exteriérech opatřil autentickou výpravou, jíž však pochmurné, mlhavě modrozeleno-šedé irské pobřeží koupající se ve světelných pablescích a křiku racků dodává místy až magický opar.

Hlavní hrdina filmu v podání Colina Farrella, samotářský, trochu podivínský abstinující alkoholik a otec postiženého dítěte Syracuse, není zrovna princ z pohádky: mnoho toho nenamluví, dennodenně tvrdě dře, a večer dcerce vypráví fantastické pohádky.

A není divu, že se nemocné dítě s přebujelou představivostí okamžitě ztotožní s představou, že z vody vytažená krásná mladá žena, která se náhle zjevila v jejich příbytku, není nikým jiným než pohádkovou vodní vílou z otcových příběhů.

Trailer k filmu Ondine (text pokračuje pod videem)

Málomluvná a před okolním světem se skrývající Ondine (v omamném pojetí polské herečky a zpěvačky Alicje Bachledy) navíc zjevně umí konat zázraky. Když vyplouvá na moře s rybářem a zpívá nad hladinou, plní se i ty nejpotrhanější sítě ohromným množstvím ryb, dokonce i malé Annie ulevuje od její bolesti.

Jaké je ale její skutečné poselství, odkud doopravdy přišla a jaké tajemství vlastně skrývá? Je opravdu pohádkovou nadpřirozenou bytostí stvořenou z mořské pěny, o níž hovoří legendy, nebo obyčejnou ilegální imigrantkou, či dokonce uprchlicí před zákonem?

Lepší víly než sociální klišé

Dokud Neil Jordan drží diváka na pochybách, zda opravdu nepřihlížíme sugestivně vystavěnému modernímu pohádkovému příběhu o vodní víle, osamělém rybáři a jeho dcerce, Ondine takřka bezchybně funguje a navíc dýchá atmosférou, které se v současné filmové produkci vyrovná jen máloco.

Ovšem ve chvíli, kdy Jordan začne namísto očekávané poetické pointy brnkat na struny sociálního psychodramatu o zneužívaných přistěhovalcích, vyděračích, vykořisťovaných irských pracujících a pouliční kriminalitě, začne se mu dějová linka rozpadat pod rukama.

A působivé, osobité kouzlo Ondine se rozplývá jako mlha nad obzorem. Přesto Jordanův film zůstává v současné nabídce českých kin pozoruhodným dílkem. Dokazuje, že krása opravdu spočívá v jednoduchosti. A má-li filmař nápad, má i vyhráno.