Prosklená Aureole nabízí krásný výhled a nadprůměrné provedení fusion cuisine

Fusion cuisine, tedy kuchyně, ve které se potkávají prvky dvou či více národních gastronomií, je trend, který je v zahraničí už skoro za zenitem. Svůj vrchol fusion cuisine zažila v minulém desetiletí, kdy se křížení stalo povinnou disciplínou pro každého, kdo chtěl jít s dobou. Kuchaři se předháněli v tom, kdo dokáže originálněji spojit korejské ingredience s mexickými tacos a kdo vytvoří sladké francouzské pusinky macrons s asijskými náplněmi.

Některé pokusy o fusion z tohoto období získaly posměšnou přezdívku "confusion cuisine", tedy zmatená kuchyně, protože místo elegantních kříženců kuchařům pod rukama vznikaly kousky, jaké známe z Čapkova Povídání o pejskovi a kočičce.

Období, kdy byla fusion cuisine tepajícím adolescentem, který o sobě dává hlasitě vědět a neustále se vyvíjí, už ale skončila a z určujícího trendu se stal jenom jeden z dospělých a etablovaných přístupů k vaření.

Praha si ty tepající časy příliš neužila, v době, kdy fusion zažívala vrchol v západní Evropě a Spojených státech, se zdejší restaurace spíš snažily vrátit do normálního stavu z postsocialistického marasmu. Na sofistikované experimenty, k nimž je nutná hluboká znalost mnohdy exotických postupů a surovin, tu tehdy ještě nenazrál čas.

Fusion cuisine tak v Česku občas vystrčila růžky v podobě speciální nabídky nebo pár chodů v některém etablovaném podniku. Z té doby mi v hlavě asi nejvíc utkvěla asijsky laděná variace na cheese cake v dnes už neexistující restauraci Angel.

Svatojakubky tu servírují s černou čočkou a zázvorem, křehoučká kachní prsa jsou připravena na způsob pekingské kachny, vepřové žebro na asijský způsob podáváno s jasmínovou rýží. Jídla jsou ve většině případů lehká a servírovaná minimalisticky bez zbytečných kudrlinek. Celé menu má společné jemné ladění chutí, prozrazující letité zkušenosti a vkus autora, šéfkuchaře Jiřího Krále.

Tematicky sevřený podnik Jiřímu Královi svědčí. Jeho předchozí angažmá v obou restauracích Obecního domu bylo rozpačité, nedokázal uhlídat kvalitu v obou podnicích, Plzeňská restaurace Obecního domu byla svého času skutečnou katastrofou. Aureole je místo, které jeho profesní pověst jednoznačně rehabilituje.

Nadprůměrnost jídelníčku selhává pouze v jednom bodě, a to jsou dezerty a káva. Aranžmá dezertů připomíná začátek devadesátých let a v některých případech je na talíři zbytečně moc chutí zároveň, jako třeba u pěny z čokolády Valrhona, která se musí o pozornost dělit s bacardi, mandarinkovým želé a zmrzlinou. Skutečný problém vidím však pouze u kávy, konkrétně u té vídeňské. Účtovat 75 korun za hnědou tekutinu s kopcem řídké "šlehačky" ze spreje považuji za nemravné, a to i když je v ceně výhled tak okouzlující, jaký nabízí prosklená Aureole.

Právě výjimečné panorama, které restaurace nabízí, je, při vší úctě k velmi chutnému jídlu, zřejmě rozhodujícím důvodem k její návštěvě. Neobvyklý výhled přes řeku na Dívčí hrady budete chtít vidět znovu a znovu.

Aureole

City Tower, 27. p, Hvězdova 2b, Praha 4
tel.: 222 755 380
e-mail: info@aureole.cz
www.aureole.cz

• Diskuse
• Celkem 5 příspěvků