Manažerka firmy Hewlett - Packard Senta Čermáková líčí, jak se stala someliérkou

V rychlém sledu a v podstatě náhodou jsem se dostala do několika krásných vinařských oblastí. Bordeaux, Rioja, Mosela, Rhona, Wachau... a tam jsem zjistila, že víno se dá nejen pít, ale že se o něm dá i krásně mluvit, přemýšlet nebo básnit. Že se vína zkrátka dají prožívat.

A tak jsem se o víno začala zajímat, bavila se o něm s vinaři, kupovala knížky, ochutnávala v restauracích. V zásadě náhodou - od přátel u večeře - jsem se dozvěděla, že existují someliérské kurzy.

Přihlásila jsem se do Sommelier Academy k Petrovi Vicenovi. Naše kurzy se konaly po sobotách a nedělích a několik pátků jsme měli exkurze (na vinice, na skleničky, na šlechtitelskou stanici...).

Učili jsme se teorii a zároveň hojně degustovali. První semestr jsme probírali česká a moravská vína, český vinařský zákon, základní odrůdy vína, technologické postupy přípravy vína, ale také základní servis vína, včetně dekantace nad svíčkou.

Během každé lekce jsme ochutnali dvanáct až dvacet vzorků. Pamatuji si, že jsem jednou chtěla udělat dobrý skutek a cestou na kurz jsem nakoupila spoustu sýrů, a jak mi profesor vynadal, že sýr otupuje naše degustační buňky, a nedovolil nám ho sníst během kurzu, až po něm...

Po prvním semestru následovala tříměsíční fáze samostudia, v druhém semestru jsme se učili Francii, Španělsko, Itálii, vína šumivá a francouzské sýry. Francii jsme brali obzvláště důkladně, včetně hlavních apelací a francouzských výrazů. Všechno probíhalo jako ve škole, měli jsme sešity, vlastní příručníky (someliérské "utěrky"), vlastní profesionální otvíráky. Strašně mě to bavilo.

Po pár měsících jsem byla schopna rozlišit základní odrůdy podle chuti, získala základní přehled a poznala skvělou partu lidí, kteří se buď someliérstvím živí, nebo je jejich koníčkem. Zaregistrovala jsem se na server Roberta Parkera a začala si kupovat vína a someliérské časopisy z celého světa.

Certifikační zkoušky, to byla vinná maturita. Ráno test, odpoledne ústní zkouška - jeden po druhém. Praktický test jsem udělala hladce (jsem šprt a mám docela dobrou paměť). Ústní zkouška byl pro mě větší oříšek.

Jako předsedu komise jsme měli Marka Špalka, ředitele Nového Vinařství. S opravou vinného lístku při ústních to bylo fajn, poznávání vín a destilátů mi šlo taky docela dobře, ale dekantace nad svíčkou se mi moc nepovedla (dostala jsem trojku, klepaly se mi ruce a udělala jsem pár školáckých chyb). Naštěstí se do výsledku počítal průměr, takže jsem skončila za dvě.

Kdybych to měla shrnout, nápad udělat si someliérský kurz mi zpříjemnil život a našel mi výborné nové kamarády. Jen v restauracích teď strašně trpím. Jak může na tu láhev ten číšník sahat holou rukou? Jak to bílé může podávat takhle teplé? Poslala bych ho na kurz!

• Diskuse
• Celkem 12 příspěvků