Z klece, z haly, nebo z výběhu? Návod, jak poznat a nakoupit dobrá vejce

Možná jste počátkem roku zachytili zprávu, že Evropská unie konečně dokopala členské státy k chovu slípek-nosnic v lepších, obohacených klecích. Ty mají drůbeži zajistit o třetinu větší plochu nebo hrabaniště, hnízdo a hřad přímo v kleci. Ou jé! Svědomí se ulevilo a vajíčka z klecáků můžeme do košíků vesele házet dál. Jenže, je o co stát?

Jen pro představu, prostor vyhrazený jedné nosnici v kleci se zvětšil z 550 cm2 na 750 cm2. A teď si představte slepici stepující na krabici od Člověče, nezlob se. To je dosavadní klec. Od ledna 2012 má slepice „obohacených“ 200 cm2 navíc, což jí dává prostor přibližně odpovídající víku od hry Scrabble.

Je tahle slepice v pohodě, může roztáhnout křídla? Nemačká se v té zábavné kleci s ostatními nosnicemi? Pokud jste alergičtí na antiklecový aktivismus, je třeba mít na paměti, že na konci celého procesu je vejce, které jíte. Ale pěkně popořádku.

Nejvíce prozradí kód

Při nákupu se vždy dívejte na kód, kterým jsou vejce orazítkována. Není to žádná věda.

Kód sestává z prvního čísla (0-3), které označuje metodu chovu nosnic. To nás bude zajímat nejvíce. Následuje kód země, ve které bylo vejce „vyrobeno“, a nakonec čtyřčíslí, které přísluší danému hospodářství (chovu). Razítko na vejci je tedy ve formátu 1 CZ 4321 a v tomto případě by se jednalo o česká vejce z volného chovu, z hospodářství s registračním kódem 4321.

Razítko s kódem na první pohled nejvíce prozradí, v jakých podmínkách se chovají nosnice, které snesly vejce putující na váš stůl. Až 90 % vajec z české produkce je z klecového chovu, kód na nich začíná číslem 3.

Jak bylo řečeno v úvodu, díky EU to teď vypadá, že se slípky stěhují z garsonky do apartmánu s vířivkou a tobogánem, ovšem ve skutečnosti prostor potřebný k pořádnému protáhnutí křídel, načechrání peří nebo proběhnutí nebudou mít ani tak. Navíc i obohacené klece budou umístěné v obřích halách pod umělým osvětlením. Pro slepice to tedy žádná výhra pořád není.

Vejce označené číslem 2 jsou z chovu v halách, někdy jsou označovaná i jako vejce z podestýlky. Slepice mají k dispozici bidýlko, vejce snášejí do hnízd, část podlahy je pokrytá podestýlkou ze slámy nebo písku. Nosnice se tedy mohou volně pohybovat, denní světlo ale nikdy neuvidí a moc prostoru k proběhnutí při počtu až 12 slepic na m2 nemají.

Jedničková vejce pocházejí od slepic ve volném výběhu. Nosnice mají kromě haly k dispozici i volný výběh porostlý vegetací, kde se mohou proběhnout, zahrabat si ve hlíně, roztáhnout křídla. Mezi jedničková vejce můžeme zařadit i ta z typického domácího chovu na dvoře.

V obchodech najdete vejce z volného výběhu málokdy, většina chovatelů totiž slípky chová buď pro úzký kruh lokálních zákazníků nebo jen pro vlastní domácnost.

„Problém není ani tak v náročnosti chovu. Jde o to, že velké obchody chtějí odebírat určité množství, které při počtu svých nosnic nemohu dodat. Musel bych své hospodářství transformovat na gigantický chov a to nechci,“ říká Jaroslav Štencl, chovatel „jedničkových“ nosnic z Nymburka.

 „Svou produkci dodávám raději do prodejen zdravé výživy, lokální jednoty a podobně. Můj přístup je ode mě přímo na talíř zákazníka,“ říká pan Štencl, podle kterého je 150 slípek na chov vajec a masa v jeho podmínkách tak akorát.

Ekologický chov slepic je na vejcích označen nulou. V podstatě se jedná o certifikovaný chov podobný jedničkovému – chovatel ale musí navíc splňovat nejpřísnější předpisy a normy ekologického zemědělství, třeba ty týkající se kvality krmiva.

Co z výše uvedeného vyplývá? Jedničková a “nulková” bio vejce jsou produkována v nejpříznivějších podmínkách, což se odrazí i na výsledné kvalitě vejce. Pamatujte, že jste to, co jedlo to, co jíte.

V obchodě, na trhu, na dvoře

Při nákupu v obchodě se nejlíp zorientujete podle kódu na vejcích, balení vás totiž mohou při rychlém a nepozorném nákupu lehce zmást. Zaklínadla typu „česká vejce“, „omega-3“ nebo „dobré cereálie” v kombinaci s fotkami přešťastných slípek, rozkvetlé louky a vejce se žlutooranžovým žloutkem působí idylicky jako snídaně v trávě. Doma vás pak ale na vejcích může překvapit trojka, která signalizuje klecový koncentrák.

Obezřetnost se vyplatí i při nakupování na trzích. I tam totiž hrozí, že se vám při pohledu na ceduli s nápisem „domácí vejce“ rozbuší srdce a nahrnou slzy dojetí do očí. Zpravidla je pak proveden na daný stánek nálet, aniž bychom se přeptali na detaily produkce zboží. Pro příklad není třeba chodit daleko, nápisy “Vejce jako od babičky! Žádná Litva nebo Čína” u stánku s klecovými vejci v nejmenované hale 22 už se staly téměř legendou.

Každý prodejce ovšem musí mít u stánku viditelně umístěné informace o způsobu chovu, datu minimální trvanlivosti, třídě a hmotnosti vajec. Vejce někdy nejsou orazítkovaná, zřejmě aby nekazila romantický farmářský dojem, ale prodejce by měl mít razítko při sobě, tak ho případně vyžadujte.

Neorazítkovaná mohou být pouze vejce, která prodávají chovatelé s méně jak 50 nosnicemi přímo koncovému spotřebiteli. Většinou se tedy jedná o vejce z přímého prodeje aka prodeje ze dvora.

Kam pro ně?  

Z výše uvedených informací si můžete sami udělat obrázek o jednotlivých chovech a rozhodnout se, jaká vejce příště koupíte. Pokud se rozhodnete pro kvalitu a zároveň máte na srdci blahobyt slepic, která vám vejce snesou, pak se ohlížejte po jedničkových a nulových (eko) produktech.

Výborná vejce seženete i od soukromých chovatelů, kteří prodávají přebytky tzv. ze dvora. Domácí hospodářství neprocházejí kontrolou a vejce nejsou dezinfikovaná. Můžete se ale na vlastní oči přesvědčit, jak slepice vypadají, a zeptat se, čím jsou krmeny. Stejně jako v jedničkových a ekologických chovech se slepice ze dvorka dožijí až 4 let, což je dvakrát déle než v intenzivním klecovém nebo halovém zemědělství.

Dobrá vejce můžete objevit i v lokálních maloobchodních prodejnách, kam mohou místní drobní pěstitelé dodávat své přebytky.

Hojně rozšířený mýtus o barvě žloutku říká, čím je výrazněji žlutý až oranžový, tím je vejce lepší. To ale není pravda – odstín lze vylepšit karotenem, který se do slepic dostává prostřednictvím krmiva.

„Dnes lze kvalitní vejce na první pohled poznat hůř,“ míní chovatel Štencl. „Dřív měla mechanicky produkovaná vejce pravidelné vodorovné nebo svislé vroubky na skořápce od třídící linky, ale i na to už chovatelé vyzráli.“

Existuje alespoň jednoduchý test, který dokáže rozlišit čerstvá domácí vejce od komerčních, která bývají během skladovacího procesu podchlazená.

„Rozklepněte vejce na talířek a vyklopte jej zpátky do dlaně. Žloutek i bílek by měly držet pohromadě, hlavně žloutek by se neměl rozpadat a proklouzávat mezi prsty,“ nabádá pan Štencl. Čím je totiž vejce čerstvější, tím by měl být bílek pevnější. Stará vejce se po vyklepnutí více „rozpliznou“ do plochy, žloutek splývá ve stejné rovině s bílkem.

Hlavní je nebát se chovatelů-prodejců ptát jak nosnice chovají, čím je krmí a podobně. Pokud se budou s odpovědí vykrucovat, pravděpodobně se nemají čím chlubit a vejce taky za moc stát nebudou.

Na závěr několik tipů na nákup jedničkových a eko vajec podle Scuku:

• Ekologická farma Abatis ze Zvole u Prahy dodává biovejce do obchodní sítě, prodává je i ze dvora.

• Farma Štepánovsko (paní Jalůvková) prodává svá vejce i drůběž v hale 22 Holešovické tržnice a na trzích na náměstí Jiřího z Poděbrad. Jedničkové slepice v mraze nesou málo vajec, může se proto stát, že vám místo nich nabídne komerční podestýlková vejce. Při nákupu tedy koukejte na razítko, případně se ptejte.

• Vejce ze dvora seženete i jinde než u vaší babičky na vesnici. K dostání jsou i v Praze, stačí jen vědět kde hledat. 

• Jaroslav Štencl prodává jedničková vejce svých nosnic z chovu Nymburce. 

Další místa, kde nakoupíte kvalitní potraviny, objevíte na Scuk.cz 

• Diskuse
• Celkem 21 příspěvků