Sušené švestky z města Agen měly pověst vyhlášené lahůdky už ve středověku

Stromy s tmavými, modrofialovými švestkami dopravili do Francie křižáci, kteří se vraceli domů ze Svaté země. Stromy vešly ve známost jako pruniers d’Ente (roubované stromy) a jméno, které ukořistěnému ovoci dali, se udrželo po celá staletí.

Na rozdíl od Anglosasů, kteří toto ovoce už od dob křižáckých výprav považovali spíš za trochu lepší projímadlo než za lahůdku; pro Francouze je to jeden ze šperků v koruně jejich kuchařského umění. Sušené, protože tak se daly dobře konzervovat.

Objevují se v mnoha klasických dezertech, například namočené v armaňaku nebo plněné mandlovým krémem. Používají se k ochucení zapečeného pudinku nebo jako základ bezkonkurenční zmrzliny. Jsou také součástí kořeněných jídel, jako je lapin sauté au pruneaux, dušený králík s omáčkou zahuštěnou perníkem a trochou hořké čokolády.

Městečko Agen ležící na východ od Bordeaux je švestkami pověstné, a to navzdory tomu, že nikdy nepatřilo k důležitým pěstitelským oblastem. Díky přístavu položenému v příhodném místě na řece Garonně se z něj stalo důležité centrum pro obchod s nejlepšími modrofialovými plody, které Francie vyprodukovala.

Švestky, které se tu prodávaly, se původně sušily na slunci. Nyní se zbavují vody při nízké teplotě po dobu čtyřiadvaceti hodin. Ze 2 kilogramů ovoce se získává 450 gramů velkých, černých, svraštělých pruneaux d´Agen. Plody označované jako „Gigant“ – ty největší ze tří oficiálních velikostí – váží téměř 15 gramů.

Chuť: Pruneaux d’Agen jsou stejně tmavé a lepkavě sladké jako ostatní sušené švestky, ale jsou větší a šťavnatější.

Zdroj: 1001 chutí, které musíte poznat, než umřete (Frances Caseová a kol., vydal Volvox Globator)

• Diskuse
• Celkem 3 příspěvků