Já za půl minuty. A tím místem je Wine Food Market, moderní (a módní) bistro na pražském Smíchově. Což je trochu problém, protože restaurace je obsazená. A naše rezervace je doprostřed jednoho z dlouhých stolů, což není moc komfortní místo.

Ale žádný problém, můj host domlouvá s obsluhou, že si jídlo vybereme u kuchyňského pultu a oni nám ho pak donesou do sousední kavárny. Jaroslav Smetana, spolumajitel a šéf společnosti Albixon, největšího českého výrobce bazénů, je sympatický padesátník s živýma očima. Na první pohled takový ten typ, který se neztratí v tlačenici.

Pracovní oběd s Jaroslavem Smetanou, spolumajitelem a šéfem společnosti Albixon

Jako předkrm si vybírám smaženou zeleninu po ligursku a pak kuřecí stripsy s majonézou, on koule z tresky, následované smaženými mořskými plody a rybami. Zní mi to jako volba zdravého jídla (což pak pohled na talíř plný smažených kousků s majonézou vyvrátí), a tak se ptám, jak to má s jídlem.

Wine Food Market

◼ V restauraci je pohodová, velmi neformální atmosféra. Možná až příliš, pokud si chcete v klidu popovídat a nebýt rušeni.

◼ Kdyby zdejší prostory nebyly tak elegantní a vkusné, možná by proporcemi připomínaly spíše školní jídelnu. Ale to není výtka, ba naopak. Většina hostů sem ostatně právě proto chodí.

◼ Že to tu má jiný šmrnc než ve většině ostatních pražských podniků se špičkovou gastronomií. A tu zde najdete, žádné obavy.

◼ Dobré jídlo z čerstvých surovin, nic víc a nic míň.

Nahrává tomu i to, že jsem si před schůzkou vygoogloval jednu jeho fotku, abychom se snáz poznali. Byla asi čtyři roky stará a přišlo mi, že je na ní o dost zavalitější. Hlídá si teď linii? "Ne, to určitě ne. Já nikdy neměl problém zhubnout, nebo naopak přibrat. Ale jsem trochu extremista, a když něco dělám, chci to dělat pořádně. Takže když jsem se před dvěma lety rozhodl, že skončím s nezřízeným životem, přestal jsem v podstatě ze dne na den pít alkohol a naučil jsem se mít rád ryby."

Prý to nebylo jednoduché. Miluje českou kuchyni, kterou považuje za vrchol gastronomie. Nebo aspoň jídla, která se jí blíží. "Jezdíme se ženou roky do Provence a vždycky, když jsme se vraceli, jsem se nemohl dočkat, až si u první německé benzinky dám guláš a pivo," směje se. Ale loni na sobě začal pozorovat, že už mu chutná i v Provence.