Restauraci volila podle chuťových nároků i ze známosti. Diana Rádl Rogerová má exotické kořeny a oblíbila si exotické chutě, které v nabídce Mandarinu není problém uspokojit. V hotelu navíc pracuje její sestra, manažerka, zná tudíž zdejší menu i kuchaře.

K Mandarinu má dlouhé roky také sama profesní vztah. V Deloittu se v minulosti vedle auditních služeb věnovala poradenství v oblasti nemovitostí. "Ještě než tady stál hotel a lázně, developer byl můj klient. Měla jsem projekt na starosti, když se to celé dávalo do kupy," vzpomíná. Projekt se podle ní minimálně čtyřikrát prodal. Komerční objekt vybudovaný na historických základech dominikánského kláštera je náročné upravovat v souladu s požadavky památkářů a polyká spousty peněz.

Pětihvězdičkový hotel Mandarin patří od loňského léta čínské skupině CEFC. Dříve ho vlastnil singapurský holding. V nabídce zdejší restaurace jsou dnes jídla ze tří oblastí Asie − od Thajska po Indii.

Pracovní oběd s Dianou Rádl Rogerovou
Mandarin Oriental

◼ Za exotickým názvem se skrývá luxusní designový hotel, lázně a restaurace na Malé Straně v Praze. Nebýt pohledu z okna na starodávné ulice, člověk rychle zapomene, že se nachází uprostřed Evropy, a má pocit, že se na létajícím koberci přenesl do dalekého Orientu.

◼ Ve zdejší restauraci, která má od loňského roku nového šéfkuchaře Zdeňka Křížka, dnes hostům nabízejí autentická jídla ze tří asijských regionů. Inspiraci pro část z nich kuchaři přivezli ze sesterských hotelů na největším kontinentu.

Obě brousíme v thajské sekci. Diana Rogerová vybírá smaženou rýži s černým sezamem a krabem. Já volím klasiku v podobě nudlí Pad Thai a krevet. Shodně upřednostňujeme středně pálivou úpravu. "Asijským jídlům jsem velice nakloněná," doplňuje Diana Rogerová. Obejdeme se bez předkrmu i dezertu. Šéfka českého Deloittu říká, že zvládá jíst až sedmkrát denně, ale raději po malých porcích.

Neboj se něco zkazit!

Nad orientálním jídlem se dostáváme k jejímu částečně cizokrajnému původu. V pražských byznysových kruzích je Diana Rádl Rogerová známá. Pestrý životní příběh této úspěšné ženy si ale zaslouží minimálně rychlou rekapitulaci. Její matka byla Češka, která při studiích v Žilině potkala Kubánce, Dianina budoucího otce. Jejich dcera už vyrůstala na Kubě. Když jí bylo dvanáct, s matkou a sestrou se pak do Česka vrátily. Tehdy ještě z jednoho komunistického režimu do druhého. Diana se doučila češtinu a pak už prošla běžným "cyklem" jako její čeští vrstevníci. Ze střední školy se dostala na studia do Prahy, zvolila práva a VŠE.

Deloitte se stal v roce 1996 jejím prvním "vážným" a zatím posledním zaměstnavatelem. Že se ve firmě vypracuje až do současné pozice řídící partnerky, kterou předtím zastával Josef Kotrba, neplánovala. Nebýt možnosti měnit v průběhu let pozice a náplň práce, asi by 20 let s jednou značkou nevydržela.

Kubánské geny jí nepochybně přidaly na temperamentu, elánu nebo přímočarosti v komunikaci. A tyto vlastnosti se teď promítají i do jejího způsobu vedení firmy. "Myslím si, že tím, že jsem vícenárodnostní, mám obrovskou výhodu v tom, že toho dokážu mnohem víc chápat. Moje kultury − kubánská a česká − jsou obrovsky rozdílné."

Rodiče ji zároveň vychovávali tak, že se nebojí říct svůj názor nebo někde vystoupit. Maminka jí vždycky dodávala odvahu, aby se nebála něco zkazit nebo říct špatně.

Jelikož jsem vícenárodnostní, mám obrovskou výhodu v tom, že toho dokážu mnohem víc chápat.

V případě hodnocení asijských specialit, které si nyní obě vychutnáváme, ovšem žádné nedorozumění nehrozí. Obě jsme více než spokojené. Náš apetit nejdříve nažhavilo malé indické amuse bouche, které nám přinesli před hlavním chodem. Ten pak byl opravdovým kulinářským zážitkem. Diana Rádl Rogerová má zdejší "mandarinské jídlo" i jeho pálivost už "osahané", přesto si ho znovu nemůže vynachválit. A moje Pad Thai? Překvapuje mě nejen množstvím chuťových nuancí, ale i čerstvostí a velikostí krevet.

Strýc bojoval po boku Fidela

Vraťme se ale z asijského kontinentu opět na ten americký. Co ještě dalo Dianě dětství na Kubě? Velký nadhled a srovnání do života. Život na "ostrově svobody" byl podle ní oproti tehdejšímu Československu kulturně mnohem pestřejší, což platí dodnes. V obecném srovnání ale zase materiálně chudší. Šéfka Deloittu si pamatuje jen hezké věci.

Část její rodiny byla silně komunistická. Například její strýc bojoval přímo vedle Fidela Castra "zaslepen" vírou a ideologií. Její babička nebo otec však komunismu nikterak nepropadli. Ona sama je založená pravicově, ale zastává názor, že určitá podpora od státu má být.

Nezastírá, že rodině na Kubě se za jejího dětství dostávalo různých výhod. "Občas pro mě jezdilo auto, znala jsem jediného kubánského kosmonauta, měla jsem se extrémně dobře." Vnímala ale nedostatky a to, že se na ostrově přidělovaly poukázky prakticky na všechno, i na dětské hračky. "Na konci školního roku jsme dostávali lístečky, a ne na každého se dostalo. My ale dostávali hračky od babičky z Československa, tak jsme lepší pořadová čísla dávali sousedům."

Přestěhování do socialistického Česka pro ni po těchto zkušenostech nebylo nikterak šokující. Když se jí zeptáte na první silný zážitek z dětství, je to logicky sníh. Diana Rogerová ho má ráda a spousty volných chvil dnes tráví s rodinou na horách. Stejně v oblibě ho má i její osmiletý syn. Ani v něm se ale nezapřou kubánské kořeny. Když se ho zeptáte, kam chce k moři, odpoví prý, že na Kubu. Na rozdíl od jiných pláží se tam totiž tancuje.