Člověk nemá propadat stereotypům, já jsem však u německých vín vždy trochu na rozpacích. Ano, právě proto, že jsou německá. Ne že bych neměla Němce ráda. Dokonalost, pořádek a řád jsou sympatické vlastnosti. Ale jen do určité míry. "Přece tu nebudeme stát jako Němci," žertuje obvykle můj muž, když na přechodu pro chodce svítí sice červená, ale široko daleko není žádné auto. Jak je to však u vína? Nečekáme u něj víc onu živelnost a nespoutanost než upjatou předvídatelnost?

Můžu vás uklidnit, vína z Pfalze rozhodně upjatá nejsou. Druhá největší vinařská oblast v Německu se táhne od francouzských Vogéz směrem do německého vnitrozemí. Je suchá a slunečná. Bad Dürkheim se svými 800 hektary vinic je pak největší vinařskou obcí v Německu. Zdejší vína (podobně jako v dalších německých a rakouských oblastech) prošla celkem dramatickým obloukem. Od divokých, "vášnivých" vín obvyklá v 18. a 19. století přes polosladká "Liebfraumilch" až po dnes moderní suchá a lehká vína s ovocnou chutí.

A do poslední škatulky dobře zapadá i Dürkheimer Riesling Kabinett Trocken 2015 od vinaře Helmuta Dartinga. Ve skleničce svítí teplým jarním sluncem. Aroma moc harmonické není, na nose trochu evokuje − s prominutím − počuranou slámu. Po stěnách sklenky se sotva plouží, ale chuť to zachrání, je svěží, pulzující kyselinou s náznaky banánu, zázvoru a oranžových melounů, s lechtající perlivostí na konci. Dochuť je dlouhá, mandlová.

Německé víno nabízí v Praze britský řetězec Marks&Spencer, taková už je globalizace. Je příjemné, cena 348 korun je však na horní hranici toho, co jsem za něj ochotná zaplatit. Malá sleva by mu slušela.