Tavel je pro mě nekorunovaným králem růžových vín. Popírá mýtus, že růžové je jen pro ženy a dívky, případně pro "slečinky", ale ne pro skutečné muže. Promiňte, ale pijákem Tavelu byl třeba Ernest Hemingway, a to nejen v těch málo častých momentech, kdy mu došel rum. On Tavel miloval a jako slečinka mi rozhodně nepřipadá.

Tavel leží v jižní Francii, na opačném břehu Rhôny než slavné městečko Chateauneuf-du-Pape, a co by kamenem dohodil od Avignonu. Na necelé tisícovce hektarů tu zrají hlavně odrůdy Grenache a Cinsault. Víno má dle pravidel apelace minimální obsah alkoholu 11 procent.

Mám ráda, když mi Tavel stoupá do hlavy, a tak každý rok kupujeme ve Štrasburku na Salonu nezávislých vinařů bedýnku z vinařství Domaine Le Vieux Moulin. Víno je to cenově přístupné, lahev v přepočtu stojí asi 240 korun, milé a zároveň zneklidňující. Ale ouha, letos se s ním něco stalo!

Ročník 2015 buď ještě potřebuje nějaký čas (Tavel je jedna z mála růžovek, kterým věk prospívá), anebo se prostě povedl méně než jiné. Má lehký problém s kyselinou, víno je ploché. Bez ňader! A přitom ta úchvatná barva hořícího ohně! I vůně příjemná, na nose meduňka, v chuti pak tóny jablečné dřeně, která se v dobách mého mládí prodávala v malých papírových kelímcích. Ale po ní už jen minikrátká dochuť jako střela.

Ne že by to víno bylo špatné, ale znáte to. Když od někoho nebo od něčeho čekáte víc, způsobí i malé zakolísání zklamání. A já se na tu růžovou vášeň tak těšila. Nakonec jsem to vyřešila jinak − rozhodla jsem se udělat z toho vína přímo "srdeční" záležitost. Jak? Použila jsem ho do těsta!

Recept: pět lžic vína, kostka másla a čtvrt kila hladké mouky. Z ní v robotu uhnětete vláčné narůžovělé těsto, které necháte hodinu odpočinout, a pak pečete. Do tvaru srdíček. Ta pak jíte s partnerem u plápolajícího krbu a k tomu si připíjíte zbytkem vína. Hodí se i mistička malin a samozřejmě zamilované pohledy či doteky. Problém s vášní je tím vyřešen.