Hrdý krk se širokým stříbrným náhrdelníkem, štíhlé tělo s pasem přecházejícím do elegantně oblých boků, pleť černější než eben. Vůně podmanivě smyslná s dominujícími horkými fíky obalenými propečenou slaninou, jak je umí kdejaký hostinský kolem Lago di Garda. A chuť? Ta se prozradí tam někde vzadu v ústech, pokud se do té doby nezalknete téměř 60 procenty alkoholu. Single malt Scotch whisky Octomore Edition 07.1 není pro přelétavé milovníky, nýbrž pro zanícené a dostatečně zkušené znalce.

Nazvána po palírně založené v roce 1816 v Port Charlotte na Islay, hebridském ostrově při západním pobřeží Skotska, která s whisky skončila někdy v polovině 19. století, vrátila se na scénu koncem roku 2002 péčí Bruichladdich Distillery jako překvapivý paradox. Lihovar, jehož slad určený pro základní produkci se nesetkal s jedinou molekulou rašeliny, uvedl do světa whisky, na jejíž lahvi je uvedeno tím nejmenším písmem "ppm 208".

Ppm je zkratka "parts per milion" a uvádí stupeň nakouření sladu při jeho sušení. Přesněji množství především fenolů, jež ulpí na vlhkých zrnech. Pro lepší představu o intenzitě rašelinného příspěvku: Laphroaig, která je pro mnoho lidí nepřijatelná pro svou intenzivní rašelinnou vůni a chuť, má kolem 40 ppm. Tato Octomore se vykazuje hodnotou pětkrát větší a je "nejnakouřenější" whisky na světě!

Patřím ke konzervativnímu křídlu, jež odmítá pít sladovou whisky s ledem, a mám-li si do ní přidat kapku vody, ošívám se. S Octomore je to trochu jinak. Voda s ní nehne, zato tři kostky ledu, jež pozvolna tají ve sklenici, jsou přesně ta dávka vody, která vás přivede k vrcholnému zážitku. Konečně, každá kráska v černém, která projevuje zdrženlivý chlad, je přitažlivější.