Jednoduchý a přitom geniální. Přesně takový je český chlebíček. Vznikl v polovině první světové války, přežil tu následující, byl populární za komunismu i po sametové revoluci a velké oblibě se směle těší dodnes.

Přitom stačí ukrojit kus tukové veky, pomazat jej například vydatnou vrstvou bramborového salátu, přidat vajíčko, šunku, majonézu a ozdobit plátkem kyselé okurky, nakládanou paprikou či snítkou zelené petrželky a chlebíček je na světě.

Podobný nápad měl před více než sto lety lahůdkář Jan Paukert, který český chlebíček stvořil na přání rodinného přítele jako větší alternativu jednohubek. Jeho podnik na pražské Národní třídě chlebíčky vyráběl až do roku 2015.

Potomci Jana Paukerta, kteří dodnes žijí v Coloradu, Iowě a v Kanadě, si už na vynález svého předka nevzpomínají. Na rozdíl od českých gastronomických kreativců, kteří si z obloženého chlebíčku udělali svůj byznys − ať už v jeho tradiční podobě, či ve vlastní interpretaci.

Otevřený sendvič, jak se chlebíčku říká ve světě, má v národní kuchyni své čestné místo a neobejde se bez něj takřka žádná oslava. Na základě průzkumu mezi českými strávníky představujeme čtyři oblíbené pražské chlebíčkárny. Některé nabízejí klasiku, jiné racionální stravu či originální nápad.

Jan Paukert Bistro, Tomáš Kadlec
Každé sousto je jiné

Lahůdkářství Jan Paukert na Národní třídě v Praze je už sice minulostí, jeho jméno však od října 2015 figuruje na Rohanském nábřeží v Karlíně. Značku si pod svá křídla vzala společnost Tyfery a o výrobu i provoz podniku se kompletně stará manažer Tomáš Kadlec.

Ačkoliv jde nyní spíše o bistro či restauraci, protože kromě lahůdek zde připravují také snídaně a obědy, chlebíčky "od Paukerta" jsou stále místní vlajkovou lodí − a jak Tomáš Kadlec říká, jsou také krásnou českou tradicí.

"Bistro Jan Paukert vzniklo s ambicí zachovat klasický lahůdkářský sortiment, jako jsou právě chlebíčky a saláty, a dodat mu novou tvář," vysvětluje. I když některé interiérové prvky možná odkazují k minulému století, podnik sídlí ve víru moderních byznys a office center. A tomu odpovídá také jeho koncept: minimalistický designový nábytek, tablety zabudované ve stolcích a kapacita 80 míst.

"Nenajdete tady nic, co bychom překupovali jako polotovar, také veškeré pečivo včetně chlebíčkové veky si od loňského léta vyrábíme sami," popisuje sortiment Tomáš Kadlec. Ve vitríně po levé straně bistra sídlí klasické chlebíčky se šunkou, vajíčkem či hermelínem na bílé vece, o pár kroků dál se zabydlely jejich fit varianty na žitném chlebu i zcela moderní kombinace − pikantní kuřecí chlebíček, s wasabi a matjesy nebo s pražskou šunkou a se sýrem cottage a hrubozrnnou hořčicí. Všechny se tady servírují na porcelánové imitaci papírového tácku, což prý se k chlebíčkům přesně hodí − jsou stabilnější a důstojnější.

Největší úspěch podle Kadlece sklízí místní ikona Paukert chlebíček. "Za tím si fakt stojím. Je na něm od každého trochu: šunka od kosti, tvrdý salám od vyhlášeného pražského řezníka Tomáše Hudery, sýr i bramborový salát. Každé sousto je jiné." Na chlebíčku si tady pochutnáte od 30 do 45 korun.

Od 1. dubna má bistro další provozovnu na golfovém hřišti na Zbraslavi, kde v minulosti rovněž fungovala restaurace Jan Paukert. "Speciálním chladicím vozem sem dovážíme veškerý náš sortiment. Chlebíčky nevyjímaje," uzavírá Kadlec.

Chlebíček Store, Zuzana Tychtlová
Vajíčkový bez vajíčka?

Málokdo by řekl, že slova chlebíček a veganství jdou dohromady. V pražské Libni však před bezmála dvěma lety vznikl podnik, který toto tvrzení vyvrací. Chlebíček Store podnikatelky Zuzany Tychtlové vyrábí chlebíčky, které mohou jíst téměř všichni. "Překonáváme dogma, že veganský rovná se ne tak chutný. Vegan jako já si běžně chlebíček vůbec nemohl dopřát, pokud si sám nenakoupil alternativy všech dostupných surovin a sám si ho nestvořil doma," říká majitelka podniku, která osobně cítila potřebu rozšířit spektrum veganských podniků na českém trhu.

"Hledala jsem cestu ze zaměstnání v kanceláři," vypráví. Chtěla tehdy založit podnik s dlouhodobým potenciálem, avšak malého rozměru pro případ, že by to nevyšlo. "Říká se, že devět z deseti podnikatelských záměrů ztroskotá." K tomu ale nedošlo a malá transparentní chlebíčkárna se zcela rostlinným sortimentem si vede velmi dobře.

V nabídce má Chlebíček Store přibližně 13 druhů, které se během týdne i ročního období proměňují. "Nemáme tu všechny najednou ze dvou důvodů: aby se neokoukaly stálým zákazníkům a abychom nemuseli vyhazovat jídlo," vysvětluje Zuzana Tychtlová. Ekologickou myšlenku podporuje také inventář z biodegradabilních plastů a recyklovaného papíru.

Všechny chlebíčky prodává za jednotnou cenu 25 korun za kus − aby se lidé rozhodovali kvůli chuti a náladě, ne kvůli koruně.

"Lidé si nejčastěji chodí pro vajíčkový chlebíček bez vajíček a na ten jsem i já opravdu pyšná," pochvaluje si. Pomazánka z černé soli, kurkumy, tofu, cibulky a sójové majonézy je prý vymyšlená tak, aby ani vegani nepřišli o vejce − velmi realisticky odpovídá jeho chuti. S čímž nelze nesouhlasit.

Zuzana Tychtlová je spokojená se všemi chlebíčky v nabídce a zakládá si také na jejich designu. "Ráno obvykle snídám vajíčkový, obědvám coleslaw a večeřím třeba mrkvový. Podle nálady. Který mám ale nejraději, nedokážu říct," prozrazuje a dodává, že k chlebíčkům neodmyslitelně patří také drobení. "Chlebíček musí trochu padat, jinak si ho neužijete."

Chlebíčky Letná, Luboš Zamrazil
Experimenty přenecháváme druhým

Malá rohová prodejna s názvem Chlebíčky Letná sídlí jen pár kroků směrem vzhůru od tramvajové zastávky Kamenická. Na pražské Letné má tradici už 25 let, přičemž Luboš Zamrazil ji spolu s Martinem Tuháčkem převzali v lednu roku 2012. "Chlebíčkárnu založil pan Bohumil Beneš se svou ženou ještě jako B+B Lahůdky, ale už odešel do důchodu," vysvětluje Luboš Zamrazil, který nedaleko žije, provozuje další kavárnu a s předchozími majiteli se dobře zná. "Jsme takoví letenští patrioti."

Podnik se zaměřuje na výrobu tradičních českých chlebíčků, experimenty a zdravý životní styl prý přenechává jiným. "Líbí se mi, jakým způsobem se moderní lahůdkárny snaží. My jsme zase pyšní na náš styl a inovovat ani rozšiřovat sortiment nebudeme," pokračuje.

V nabídce je přibližně 20 druhů obložených chlebíčků, které v zadní části provozovny ručně vyrábí tým zapálených lahůdkářek, z nichž některé podnik před čtvrt stoletím "otvíraly". Vedle kvality převažující nad kvantitou je ustálený a spokojený kolektiv jednou z hlavních věcí, na kterých podle Zamrazila podnik stojí.

"Chlebíček dělá chlebíčkem to, že zákazník přesně vidí, co si dává do pusy, a vybírat si tak může i na základě vzhledu. Připravujeme vlastní majonézu a z ní následně saláty a pomazánky, jen veku si sami nepečeme." Chlebíčky vznikají podle momentální potřeby v průběhu celého dne, aby jimi mohl být prodejní pult nepřetržitě doplňován. Nejpopulárnější mezi zákazníky je zde klasika − šunkový chlebíček na bramborovém salátu, Luboš Zamrazil ale rád lidem doporučuje chlebíček s roastbeefem. Základní druhy chlebíčků stojí 22 korun, ty exkluzivnější potom 27 korun.

Na otázku, který nejvíce chutná jemu, majitel odpovídá se širokým úsměvem. "Přiznám se, že v tomhle ohledu jsem všežravec. Otázkou spíše je, který chlebíček rád nemám. A takový neexistuje." V chlebíčkárně tráví Zamrazil spoustu času, protože má rád věci pod kontrolou. Od té doby, co podnik před pěti lety převzal, přibral údajně pět kilo. "Ochutnávat se musí, i když je to boj," dodává s nadsázkou.

Sisters, Hana Michopulu
Řepná ikona

Chlebíček je koneckonců příběh nás samých," říká hned na úvod Hana Michopulu, autorka kuchařek, která již čtvrtým rokem provozuje bistro Sisters v Dlouhé třídě na Starém Městě pražském. Neváže se k němu prý žádný přímočarý příběh. Podnik stvořila idea, která jí v hlavě krystalizovala velmi dlouho, až se obrousila do současné podoby. "Chtěla jsem vyjít z české tradice, na které ale bylo třeba zapracovat: vzít rodinné stříbro, oprášit jeho lesk a podívat se na něj novýma očima."

V Sisters od té doby tráví téměř každý den a s nadsázkou podnik přirovnává ke svému dítěti. Ostatně z úzkých rodinných vazeb vznikl také jeho název. "Ségry jsou pro mě velmi důležité. Jsme neustále v kontaktu, a s tou mladší jsem bistro dokonce otvírala," vypráví.

Hana Michopulu se při tvorbě receptur snaží na chlebíček doslova převrhnout jídlo z talíře, což vysvětluje na příkladu toho šunkového − jednotlivé komponenty fungují dohromady jako velké samostatné jídlo. Stejně jako u chlebíčku řepného s kozím sýrem, salátem a ořechy a dalších druhů, kterých je dohromady deset. "Máme devět absolutních stálic a jeden se neustále obměňuje každé dva až tři měsíce. Aktuálně jsme zařadili hermelínový, který se ale úplně neslučuje s naší strategií a bereme ho jako takový retrovtípek."

Jídlo nedělí na zdravé a nezdravé, protože to považuje za zastaralý způsob myšlení. Zdravé je podle Hany Michopulu vše, co se jí s mírou a vyrábí z kvalitních surovin. Z toho důvodu se také v Sisters cena chlebíčku pohybuje v rozmezí 29−49 korun.

Nejprodávanějším chlebíčkem je roast­beefový s fritovanou cibulkou, protože Češi podle ní hovězí maso milují. Za ikonický produkt však považuje ten řepný. Všechny oblohy směřují na tmavý kváskový chléb, který speciálně pro Sisters peče karlínská restaurace Eska. "To je velký úkrok z tradice, kváskový chléb se hodně používá v Dánsku," podotýká s tím, že existují lidé, kteří si pohled na klasický český chlebíček nechtějí "kazit" moderními experimenty. Ty ale Hanu Michopulu baví. "Jídlo je cesta. Podstatnější je pro mě vzít si z každého dne něco a neustále se zlepšovat než být za každou cenu hned nejlepší."