Oh Deer Bakery je malá pekárna, kterou si v Bělehradské ulici v pražských Nuslích otevřel jednatřicetiletý Lukáš Vašek. "Je založená převážně na principu 'take away', žádné velké posezení nechci," říká rázně a jeho slova potvrzuje malý pult, tři barové židličky a okenní parapet s chlupatou dekou, polštářem a výhledem na park Folimanka − pokud před pekárnou zrovna nestojí kamion, jak upřesňuje opavský rodák.

Aby podnik dostál svému názvu (deer znamená v angličtině jelen), ve znaku má siluetu s parohy, na stěně visí skutečná vycpaná trofej a Lukáš Vašek, který si stejnou přezdívku vysloužil ještě coby hráč basketbalu, má jelena na tričku i čepici.

Z ovčí farmy do Prahy

"Nabídl bych vám kávu, ale zrovna došla," směje se a jeho další sortiment pravděpodobně v brzkých chvílích čeká stejný osud, protože po croblihách se v průběhu dne jen zapráší. Otví­rací doba na dveřích sice hlásá zavíračku v pět hodin odpoledne, tak dlouho tu ale Lukáš Vašek nikdy zůstávat nemusí. Zato každý den vstává před třetí hodinou ranní a spěchá zadělávat těsto, aby bylo v osm ráno vše připravené.

Cronut čili Crobliha

◼ Cronut je hybrid francouzského croissantu a amerického donutu, který se nepeče, nýbrž smaží v oleji.

◼ Historicky první cronut vytvořil cukrář Dominique Ansel v roce 2013 v New Yorku a vlastní k němu ochrannou známku.

◼ Českou alternativou cronutu je crobliha, kterou v pekárně Oh Deer Bakery vyrábí Lukáš Vašek.

Ke sladkému měl blízko asi jako každé dítě, být pekařem prý ale nikdy netoužil. "Otec měl nedaleko Opavy malou ovčí farmu, ze které jsme chtěli vybudovat rodinný podnik s tradicí. Proto jsem nastoupil na střední zemědělskou školu. Bohužel otec brzy zemřel a já absolutně nebyl připravený farmu sám převzít," vzpomíná na smutný konec plánovaného rodinného byznysu.

Zamířil proto úplně jiným směrem a pustil se do studia informatiky na Vysoké škole báňské v Ostravě. "Počítače a technické obory mě vždycky přitahovaly a měl jsem pocit, že vývojářů je v dnešní době potřeba," vypráví s tím, že by studium někdy rád úspěšně dokončil, zatím ale nezbývá čas.

Do Prahy přivedla Lukáše Vaška práce v polské technologické firmě, kde pro Českou republiku a Slovensko zodpovídal za servisní techniky klimatizací v nákupních centrech. "V hlavním městě jsem byl takřka neustále. Přespával jsem v hotelích nebo u kamarádů a celý můj domov byl v kufru." A tak se jednoho dne přestěhoval natrvalo.

Cesta k otevření malé pekárny se začala rýsovat v momentě, kdy dal v korporátu výpověď. Jeho tehdejší přítelkyně měla v Ostravě podnik s cupcaky, malými dortíky zdobenými krémem, a Lukáš jí pomáhal se zázemím a interiérem. Získal tak nějaké zkušenosti s provozem podniku podobných rozměrů a začal přemýšlet o vlastní živnosti, kterou měly být nejprve donuty.

"Tou dobou v Praze ještě nebyly, znal jsem akorát mladý pár z Ostravy, který je dělal, a viděl jsem v tom velký potenciál. Pak ale přišel Donuter a vytvořil v Praze monopol, kterému lze sotva konkurovat," popisuje, jak se vyvíjel jeho byznysplán. "Až mě kamarádka Verča jednoho dne upozornila na cronuty, s nimiž jsem se setkal v New Yorku a v Londýně."

Historicky první pokus o cronuty v Česku mohl tedy začít, jen s trochu jiným jménem, protože autor originálních cronutů Dominique Ansel vlastní ochrannou známku. "S názvem crobliha přišel foodbloger pan Cuketka a mně se to velmi zalíbilo," pochvaluje si mladý pekař.

První cronut v Česku

Spolu s croblihami v prvním týdnu po otevření nabízel také cruffiny neboli muffiny z croissantového těsta. Jejich příprava se ale ukázala být několikanásobně náročnější a pomalejší, takže je postupně vyřadil s tím, že na ně možná přijde řada později.

Svou nabídku v jelení Oh Deer Bakery Lukáš Vašek ustálil na třech druzích croblih: s nutelou a karamelovým krémem, malinových s citronovou náplní a kombinaci arašídového másla a marmelády. K tomu ještě přidává domácí promazávané brownies.

Svou nabídku v jelení Oh Deer Bakery Lukáš Vašek ustálil na třech druzích croblih: s nutelou a karamelovým krémem, malinových s citronovou náplní a kombinaci arašídového másla a marmelády.
Svou nabídku v jelení Oh Deer Bakery Lukáš Vašek ustálil na třech druzích croblih: s nutelou a karamelovým krémem, malinových s citronovou náplní a kombinaci arašídového másla a marmelády.
Foto: Libor Fojtík

Naučit se smažit croblihy pro něj prý nebylo vůbec jednoduché. "Na internetu je milion receptů včetně toho originálního, ale já nikdy předtím nepekl ani nevařil. Hodně jsem bojoval se vzhledem a formou." Tu doladil až dva týdny před otevřením.

Zmíněné croblihové varianty vymyslel Lukáš Vašek sám a usilovně prý pracuje už i na čtvrté. Člověk by řekl, že k vyladěné chuťové kombinaci se musí neustálým zkoušením a obměňováním ingrediencí postupně dojít. Oh Deer Bakery toho ale není příkladem: "Třeba ten karamelový vznikl úplnou náhodou ráno před otvíračkou. Teď je z něj asi nejoblíbenější druh." Osobně má ale nejradši ten s marmeládou a arašídovým máslem, který se ve vitríně objevil jako první.

Svatá trojice

Realizace celého projektu trvala přibližně pět měsíců − prostor si Lukáš Vašek pronajal v listopadu, v prosinci už nechodil do bývalého zaměstnání, měl našetřené nějaké peníze, a pustil se proto do zařizování. "Veškeré vybavení jsem vyrobil s bratrancem v jeho truhlářské dílně. Vlastně tady nenajdete nic, v čem bych osobně neměl prsty," vysvětluje.

Kromě stylového interiéru, kterým prostupují jelení symboly, nepotřebuje člověk podle pekařových slov žádné zvláštní vybavení. "Stačí mi v podstatě váleček, hnětač a friťák. To je teď taková moje svatá trojice. A ještě možná pár šikovných a pracovitých rukou," dodává a vzápětí přiznává, že uvažuje o koupi rozvalovacího stroje, který by mu podle propočtů ušetřil i několik hodin práce denně.

Ačkoliv pekárnu neotevřel v nejšťastnějším období gastronomického roku a podzim by byl určitě příznivější, denně usmaží průměrně 140 croblih. Jsou dny, kdy jich vyrobí okolo stovky, v pátek a v sobotu je údajně i 250 kusů málo. "Každý další týden trochu zvyšuji množství, ale nechci jít do velkých čísel, abych neprodukoval odpad.

U croblih ale plány Lukáše Vaška zdaleka nekončí. Na soboty se chystá připravovat také domácí bagely a kromě přírodních nizozemských toniků a překapávané kávy ze sousedního obchodu s kávovým příslušenstvím CoffeeHub zařadí do nabídky také Nemléko, alternativu mléka bez laktózy.

Rozšíření zřejmě nemine ani Lukášův tým. "Chtěl bych se víc věnovat provozu pekárny, marketingu a komunikaci se zákazníky. Sociální sítě třeba dost zanedbávám," přiznává. "Spíš než lidi bych ale preferoval stroje. Pracoval jsem s nimi dlouho a vím, že mě budou vždycky poslouchat. S lidmi to občas ve vlastním podniku není jednoduché."