Legenda, jež se mezi milovníky tataráku šíří, praví, že si tatarští válečníci ve středověku dávali syrové maso do vaků pod sedla koní, aby se jim při dlouhých cestách naklepalo. Skutečnost je však prozaičtější: kočovný národ syrové maso pod sedla opravdu umisťoval, ovšem kvůli hojivému účinku na odřené koňské hřbety. Tatarský biftek jako delikátní pokrm vznikl až na přelomu 19. a 20. století v Paříži, a to pod označením americký steak, přičemž dnešnímu názvu vděčí za pokus nahradit přidávaný žloutek tatarskou omáčkou. Tato varianta se sice neujala, název bifteku už ale zůstal.

Nejčastěji používaným druhem masa je pro svou kvalitu a vyzrálost hovězí svíčková. Tatarák se připravuje ale i z hovězího ořechu neboli předkýtí či z tzv. květové špičky. Nejklasičtějším způsobem úpravy masa je jeho namletí, v zahraničí se též krájí na drobné kostičky. Českou zvláštností je naškrábání masa nožem. Společně s ním se obvykle servíruje sůl, pepř, najemno nakrájená cibule, worcesterská omáčka, kečup, hořčice, drcený kmín…, aby si každý mohl namíchat tatarák dle své chuti. K němu se u nás běžně podávají topinky s česnekem.