Když dáte do webového vyhledávače dotaz na "nejlepší oběd ve Švédsku", pomyslný prst se zapíchne do mapy na pobřeží v Malmö. Americký časopis Bon Appétit dokonce místní oběd vyhlásil "nejlepším na světě". Ale znáte Američany, rádi přehánějí. A když se pak po 15 minutách chůze z malebného centra Malmö ocitnete v nehostinně vyhlížejícím přístavu se sex-appealem průmyslové zóny, říkáte si, zda jste se nestali obětí rafinovaného žertu. Ale nestali.

Podnik Saltimporten Canteen je hipsterskou kantýnou se vším všudy. Oba kuchaři a zároveň spolumajitelé mají samozřejmě plnovousy a v malé, úsporně zařízené kuchyni se od jedenácti do dvou nezastaví. Nabízí jedno jídlo, maximálně s bezmasou variantou. Sedí se na nepohodlných dřevěných lavicích u dlouhých dřevěných stolů. Tady vážně nemáte na výběr a jídlo si musíte zamilovat, neboť jinak byste to tu museli nenávidět.

My si jídlo zamilovali. Byl to skvělý salát se syrovým masem. Po promíchání vlastně tatarský biftek, byť se skandinávským šarmem. S domácím chlebem, ještě teplým, který si sami ukrojíte. Ještě jsem neřekla, že restaurace je samoobslužná a vy si jídlo ke stolu donesete na tácu? Kantýna, co byste chtěli. K pití voda. Anebo sklenka vína − na výběr ze dvou lahví. Zase žádný velký prostor pro někoho, kdo si rád vybírá. Bílé Bourgogne Vézelay, ročník 2015, z burgundského vinařství Domaine Montanet-Thoden.

Připomnělo mi základní Chablis, ale za přijatelnější cenu. Barva vybledlé slámy. Aroma zavřené, jako by se stydělo. Ale chuť výrazná, po citronové trávě, s příjemnou kyselinkou a zároveň dráždivou hořkostí. Dochuť je krátká jako švédská noc v červnu. Tohle bílé mi připravilo milé překvapení, byť podle názvu ani viněty bych si ho asi neobjednala.

Ber, nebo neber, je to stejné jako s místním obědem. Ale vousatý kuchař, vesele rapující v dlouhých paprscích skandinávského slunce, které se do kantýny derou od moře, dobře ví, že vám obojí bude chutnat. Vždyť přece servíruje nejlepší oběd… široko daleko.