Restauraci Vinohradský pivovar nazývá Jürgen Osterhage svým druhým obývákem. V tomto komplexu s restauracemi, butiky i byty, postaveném na místě někdejšího Měšťanského pivovaru, jenž vyhořel v roce 2000 za poněkud podezřelých okolností, má pražský zpravodaj německé veřejnoprávní televize ARD své studio i dočasný domov. Do Česka přesídlil ze své předchozí štace v indickém Dillí a tráví tu už třetí rok.

Jedenašedesátiletý rodák ze Severního Porýní­-Vestfálska toho o Praze hodně slyšel už v dětství. Jeho rodiče totiž v hlavním městě tehdejšího protektorátu prožili prvních šest let svého manželství. Otec Osterhageho sem byl vyslán z "Říše" coby stavební inženýr, stěhoval se sem i se ženou a čerstvě narozeným prvním synem. Během pobytu v Praze se mu narodily dvě dcery, starší sestry Jürgena Osterhageho, jenž přišel na svět až deset let po válce. "Otec tady měl na starosti stavbu a opravu silnic. O Praze jsem od rodičů a sourozenců slýchal jen pěkné věci," říká novinář. O válečných hrůzách a okupaci se prý nemluvilo.

Když Němci chtějí vyjádřit, že něčemu opravdu nerozumí, nepoužijí jako Češi výraz "španělská vesnice", nýbrž "česká vesnice". A právě tak, "Böhmische Dörfer", nazval Jürgen Osterhage svůj videoblog, s jehož pomocí − a samozřejmě prostřednictvím svých televizních reportáží − chce krajany seznámit s Českem.

"Pro mnohé Němce je Česko neznámý soused. Přestože Praha je nejbližší evropská metropole od Berlína, vědí o této zemi hodně málo," upozorňuje žurnalista na paradox, který údajně platí i navzdory tomu, že právě ARD má v Praze pobočku už 53 let. Toto studio bylo jedním z prvních v zahraničí a po Moskvě druhé v tehdejším východním bloku, které televize otevřela.

Podle Osterhageho je pro jeho diváky asi nejpřekvapivější informací, že je Česko ekonomicky úspěšnou zemí s nejnižší nezaměstnaností v Evropě, že zde působí na 4000 německých firem a obchodní výměna Německa s Českou republikou je vyšší než s Ruskem. A jaké události jeho šéfy v berlínské centrále za poslední tři roky nejvíce zajímaly?

Byl to negativní postoj místních politiků a veřejnosti k uprchlíkům valícím se z Blízkého východu, loňská návštěva kancléřky Merkelové v Praze, vliv Moskvy na zdejší dění i kremelská propaganda včetně falešných zpráv. "A samozřejmě smiřovací proces mezi Němci a Čechy, který za tři roky, co tu jsem, udělal velký krok dopředu," míní Osterhage. Připomíná třeba to, že se sudetští Němci vzdali svých restitučních nároků nebo prohlášení brněnského primátora, který vyjádřil politování nad pochodem smrti z moravské metropole v roce 1945, během nějž zahynulo 1700 Němců.

Ve svých příspěvcích se ale Osterhage zaměřuje spíš než na minulost na optimističtější současnost. "Nedávno jsem dokončil televizní dokument Světové hvězdy z Prahy o tom, jak české výrobky prorážejí do světa," říká. Věnoval se v něm vývojářům antivirů z Avastu, výrobě vinylových desek, nanotechnologiím, elektronovým mikroskopům z Brna, 3D tiskárnám nebo horkovzdušným balonům. Z Prahy pokrývá i dění na Slovensku. Nyní připravuje televizní film o "posledních Šerpech Evropy" čili o chlapících, kteří ve Vysokých Tatrách vynášejí na vlastních zádech náklad do vysokohorských chat. Po Česku zase sbírá záběry o životě nepočetné německé menšiny.

Pracovní oběd s Jürgenem Osterhagem
Vinohradský pivovar

◼ Majitelé podniku v pražské Korunní ulici uvádějí, že pivovar je "splněným snem skupiny přátel dlouhá léta toužících po lahodném ležáku vlastní výroby".

◼ V polovině rozlehlých sklepů se vaří piva, z nichž nejoblíbenější je Vinohradská 11, v druhé části se nachází dvoupatrová restaurace, výčep a podzemní sál pro kulturní vystoupení.

◼ Podávají se vydatné pokrmy k pivu jako jelení svíčková, bůček či marinovaná vepřová žebra v cenách od 119 do 239 korun.

Na opačnou stranu barikády

Restauraci Vinohradský pivovar, v níž si Osterhage dal hovězí maso nikoli po česku, ale po španělsku, spoluvlastní bývalý kolega z branže, někdejší redaktor pražské kanceláře agentury Reuters.

"Rád sem chodím, je to typická sklepní knajpa a mají tady jedno z nejlepších piv ve městě," chválí Osterhage v podniku vyráběný ležák. Za hezkého počasí ale raději chodí na vltavskou náplavku nebo do venkovní restaurace v Riegrových sadech. "Léto na těchto místech miluji," usmívá se.

Jeho žena, povoláním lékařka, a dvě školou povinné děti daly po letech života v daleké Indii přednost návratu do Berlína, kde rodina vlastní dům. "Jsou ale často tady v Praze. A pro mě zase není problém zajet do Berlína − dálnice do Drážďan je hotová, jízda trvá tři hodiny," pochvaluje si.

V Česku zůstane prý ještě nejméně rok. "To mi bude 63. Chci odejít do předčasného důchodu, ale lenošit nebudu. Přejdu na opačnou stranu barikády." Novinář, který za dvacet let udělal stovky televizních rozhovorů, si chce otevřít firmu na mediální trénink na téma "jak se chovat před kamerou". Bude připravovat politiky, manažery nebo důstojníky Bundeswehru.

"Poptávka po něčem takovém je v Německu velká," ujišťuje a připíjí grepovou domácí limonádou. Zároveň by rád působil jako poradce českých firem podnikajících v Německu. "Mohu jim přiblížit, co se děje v německé politice a v zákonodárství, a dávat další dobré tipy. Tahle země mi přirostla k srdci."