Už jste se byli projet na kole jižní Moravou a řídili jste se při tom žlutými směrovkami zdejších vinařských cyklostezek? Tak to byl jeho nápad. Stejně jako Festival otevřených sklepů, projekt Cyklisté vítáni a mnoho dalšího. "Moravští vinaři investovali do rozvoje svého byznysu miliardy korun. V oboru dnes působí mladí, pracovití, vzdělaní, zkušení a jazykově vybavení lidé," těší Juraje Flamika, odborníka na vinařskou turistiku a koordinátora několika projektů v brněnské Nadaci Partnerství.

Před letošním otevíráním vinařských cyklostezek Uherskohradišťska policisté upozorňovali, že budou u účastníků kontrolovat alkohol, a skutečně tak udělali. Spousta lidí se oblíbené akce kvůli tomu raději ani nezúčastnila. Co na to říkáte?

Podobné akce organizujeme na vinařských stezkách už 12 let. Za celou tu dobu na nich nepamatuji dopravní nehodu nebo vážné zranění zapříčiněné alkoholem. Také jsem nikdy osobně nezažil zátah policie na cyklisty. Turisté na cykloakce nechodí pít. Neriskují. Jestli ochutnávají, tak přiměřeně. Policisté bývají místní lidé a vědí, že cykloturistická akce a diskotéka jsou dvě odlišné věci. Aby tlumili netolerantnost zákona, jdou si obvykle plnit povinnosti do jiné části rajonu. Je to absurdní.

Jaký význam mají pro vinařské oblasti organizované projížďky na kolech?

Všichni místní lidé, starostové i podnikatelé, vědí, co rozvoj turistiky a služeb regionu přináší. Jak významně podporuje živnostníky, rodinné firmy, zaměstnanost a ekonomiku na jižní Moravě. O ekonomických a sociálních přínosech vinařské turistiky můžu osobně přinést důkazy, a proto považuji za zahanbující, že tento úspěšně se rozvíjející sektor funguje jenom díky přivřeným očím a benevolenci policie.

Proč se podle vás ještě nepodařilo uzákonit toleranci jisté míry alkoholu u cyklistů?

Policie je v důsledku nevinná. Příčinou je legislativa a nečinnost ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva vnitra, která tento stav dlouhodobě ignorují. Všechna obvinění se navíc neprávem soustřeďují na Moravu a vinařské stezky. Je to celostátní problém. Myslí si snad někdo, že tisíce Pražanů si na výletě na kole nedají jedno dvě piva? A co všichni rekreanti v jižních Čechách? Bikeři v Krkonoších? Pokutování cyklistů za daných podmínek považuji za zneužívání zastaralé legislativní úpravy a překážku v rovnosti podmínek pro cyklisty v Česku a okolních státech. Cyklistům z Rakouska, Německa či Británie to ani nevysvětlíte.Vinařské cyklostezky.

Jaká je v tomto ohledu situace jinde v Evropě?

Nulová tolerance pro cyklisty platí pouze ve čtyřech evropských státech: Rusku, Rumunsku, Estonsku a Česku. V Maďarsku a na Slovensku je nula povinná pouze pro řidiče motorových vozidel. V další téměř třicítce zemí se povolená míra alkoholu pohybuje kolem 0,5 promile, a to nejen pro cyklisty, ale pro všechny účastníky silniční dopravy. Kam tedy chceme kulturně patřit? K většině liberálních demokratických států, které svým občanům důvěřují a povolený limit berou jako jejich ochranu před neoprávněným postihem při troše alkoholu, jenž je obvykle součástí stravování? Nebo ke státům s tradicí komunistické policejní represe, které a priori své občany podezírají, že budou jakýkoliv limit zneužívat a opíjet se?

Jak se vinařská turistika v posledních letech vyvíjí?

Za poslední dekádu prodělala nesmírný rozvoj v nabídce produktů a služeb, v růstu jejich kvality. Myslím, že její přínos je nedoceněný. Výrobci vína i poskytovatelé služeb jsou o generaci mladší než ti před desetiletím. Nastoupili mladí, pracovití, vzdělaní, zkušení a jazykově vybavení lidé. S prací ve vinařství a v rodné obci spojují svoji životní kariéru. V rodinných a malých vinařstvích a turistických službách vznikly řádově tisíce pracovních míst bez dotací na jejich tvorbu. Nad vybaveností vinařství musíte žasnout. Většina sklepů je opravených, technologicky přiměřeně vybavených, k vinařstvím jsou připojené ubytovací a stravovací služby, řada vinařů investovala do penzionů a hotelů. Na Moravě působí významná skupina moderních vinařství se špičkovou architekturou, služby pro turisty nabízí všechny kategorie vinařství, od malých až po největší. Když střízlivě odhadneme objem prostředků, které do oprav, budování a kapitalizace vinaři vložili, dostaneme se k řádu miliard. Tolik zde vinaři vložili nejen do výroby vína, ale hlavně do kapacit pro vinařskou turistiku. Bez státních či krajských koncepcí. A zájem vinařů i investorů zvenčí roste. Stejně tak roste i počet a návštěvnost vinařských akcí.

Je tedy v Česku ještě vůbec kam vinařsko-turisticky růst?

Prostor pro růst tady je, ale objevuje se stále více varovných signálů, že je to opět legislativa, která především malé vinaře ohrožuje.

Jakým způsobem?

Vloni a letos se nám při pořádání Festivalů otevřených sklepů poprvé stalo, že malí vinaři váhali s účastí. Důvodem je sílící tlak na neúměrnou kontrolu ze strany stavebního úřadu, živnostenského úřadu a hygieny. Teď se k tomu připojuje i finanční úřad z důvodů zavádění EET. Odborníci o tom vědí už léta, ale raději se do toho „nevrtá“. Obávám se, že to opět bude legislativní tlak a horlivost kontrolorů, co zachování tradičních malých vinařů a jejich zapojení do vinařské turistiky může definitivně pohřbít.Otevřené sklepy.

Zapojujete se do přeshraničních projektů s rakouskými kolegy. Máme se tam co učit?

Projekty s rakouskými partnery se zaměřují právě na zachování tradic a využití sklepních uliček, s tím je jako vždy spojený i marketing vinařské turistiky. Z hlediska tradice, charakteru krajiny a odrůd ve vinicích jsme jeden region. Dokonce i z hlediska historických a ekonomických příčin vzniku sklepních uliček tvoříme s jižním Slovenskem a severním Maďarskem světově unikátní oblast. Výrazné rozdíly ve srovnání Moravy a Weinviertelu (region ležící jižně od moravsko-rakouské hranice – pozn. red.) jsou například v preferenci určitých odrůd, v důrazu na suchá vína a také ve způsobu využívání starých sklepů.

V čem jsou rakouské sklepní uličky jiné než ty naše?

Na prvním pohled bychom jim je měli závidět. Jsou jako vymalované. S původním rázem, hmotou objektů, materiály, detaily… Získáte dojem profesionálního skanzenu. Oficiálně v Dolním Rakousku stojí asi tisícovka sklepních uliček. Avšak kvůli ochraně architektury, nárokům na nové technologie výroby a „vymírání“ malých vinařů jich je většina pouhou kulisou. Neexistuje v nich výroba ani jiné využití. Často jste svědky zvláštního obrazu, kdy samotné sklepy v historicky cenné uličce jsou zavřené a slavnosti vína probíhají ve venkovních stanech. Naše sklepy většinou nepožívají žádnou památkovou ochranu, jsou vydány na milost a nemilost majitelům, kteří je zateplují „polišem“, probourávají, nadstavují, opatřují je balkony a plochými střechami. Ale uvnitř to žije.

Ve které z moravských sklepních uliček se vám líbí nejvíce?

Mám radost z toho, že se daří udržet památkově chráněné lokality sklepů v Pavlově, Plžích, Blatnici, Vlčnově a Veletinách. Jsou stále krásné, romantické, a přesto tam vinaři žijí a podnikají. Jsem rád, že se zvelebují a nedevastují velké sklepní kolonie, jako jsou Mutěnické búdy, Nechory u Prušánek, Kraví Hora v Bořeticích nebo Modré sklepy v Šaldorfu. Těší mě, když ožívají malé uličky v Chvalovicích, Hovoranech, Hnanicích, Dolních Dunajovicích a kdekoliv jinde. A jsem nadšený z nové moderní vinařské architektury. Před 15 lety to vypadalo skoro beznadějně, ale zlepšuje se to. 

Moravští vinaři prý v současnosti nemají absolutně problém veškerou svou produkci prodat, nemuseli by tedy mít marketing v podobě pořádání různých akcí zapotřebí. Proč vydávají tuto další energii navíc?

Vinařům se to vyplatí, protože při otevřených sklepech je kontakt s klientem nejintenzivnější a buduje se na dlouhou dobu. Neméně důležité je, že lidé mají návštěvy sklepů rádi. Existuje velká poptávka, ročně se pořádá 60 akcí typu otevřených sklepů. O moc víc jich už nebude, ale stále se drží, či dokonce zvyšuje jejich návštěvnost. Vinaři a klienti udržují jistý druh "přátelství", a to se jen tak zrušit nedá.Odborník na vinařskou turistiku Juraj Flamik.

Je Brno důstojnou metropolí vinorodého kraje?

To je moje oblíbené téma. Brno oplývá významnou vinařskou tradicí, ale nechalo ji v průběhu desetiletí úplně zaniknout. Dnes to není téma ani pro kraj, ani pro město, ani pro vinaře. Přitom i v současnosti je Brno metropolí vinařského regionu a mohlo by na tom postavit silný kulturní, gastronomický a turistický program. Při vší úctě k Valticím či Znojmu, tolik návštěvníků, kolik projde za rok Brnem, oni mít nikdy nebudou. Manažeři firem, vystavovatelé, studenti, cizinci pracující v Brně. Ti všichni tady nemají šanci se o vinařské oblasti Morava něco dozvědět. Brnu chybí vinařské návštěvnické centrum, vinotéka reprezentující jednotlivé podoblasti či prestižní mezinárodní vinařská soutěž. Samozřejmě mu chybí i vinohrady, ale zase má jedinečné podzemí, které vždy nějak s vínem souviselo. Co je však nejsmutnější, je vlažný zájem rodilých Brňanů o tradice a kulturu pití vína. Ano, na náměstí u stánků to fičí. Ale do Vinné galerie přijde na degustaci stovka milovníků vína, do Petit Cru jich pravidelně chodí dvanáct.

Vy v Brně pořádáte seriál akcí Víno z blízka, tedy ochutnávky moravského vína s představováním vinařských obcí a osobností. Tam je návštěvnost uspokojivá?

Jednotlivé festivalové večery navštěvuje 120 až 200 lidí. Nejvděčnější z nich, kteří opravdu ocení, že zde postupně představujeme jednotlivé vinařské obce a osobnosti, jsou „noví Brňané“. Přestěhovali se sem za prací odjinud z republiky či ciziny a kontakt s vínem a vinaři je pro ně autentickým setkáním s kulturou a tradicemi jižní Moravy. To je krásný způsob, jakým se sžít s tímto městem a okolní krajinou. 

Historicky se lidé na Moravě posmívali „Pražákům“, že neumějí rozeznat dobré a špatné víno. Předpokládám, že časy se mění.

V hlavním městě se vínu věnuje velká pozornost. Praha se k vínu a historii spojené především s Karlem IV. chová jako správné moderní velkoměsto. Má vyřešené využití a provoz všech vinic na svém území, program vinařských akcí organizovaných na nejatraktivnějších místech je celoroční, nabídka kvalitních degustací bohatá, z čehož vyplývá možnost srovnávat vína domácí a světová. V takovém prostředí vyrůstá početná mladá generace se skutečným zájmem o víno. Na našich akcích lidé z Prahy vědí v průměru o víně více než lidé z Moravy. Pokud se chce Praha ještě zlepšovat, měli by si její radní zajet na návštěvu do Vídně. To je velká inspirace a do detailů dotažený plán, jak učinit město vinařským.