Nezapírám, že inspirací titulku byla báječná povídka Iana Fleminga, v níž kromě agenta 007 vystupuje vzácná rybička, která se vyskytuje pouze kdesi u afrických břehů. Napadl mě krátce poté, co jsem si nalil první doušek kompozice, za níž stojí dvě ikony svého oboru: Richard Paterson, master blender whisky u White & Mackay, a Antonio Flores, master sherrymaker u firmy Gonzalez Byass.

Po léta jejich obchodní vztah představoval "jednosměrnou ulici"; z Jerezu do Skotska mířily butts, pětisetlitrové sudy, v nichž se rodilo sherry, aby poskytly prostor pro zrání whisky. Před nějakými deseti lety se pánové dohodli na stejně pozoruhodném jako originálním experimentu a zavedli "obousměrný provoz".

Richard smíchal na 30 různých sladových a obilných whisky, jež měly za sebou pět až osm let vývoje v sudu, a uložil je k dalšímu tříletému zrání v sudech po sherry oloroso. V závěru této etapy odeslal produkt Antoniovi, který ho 12 měsíců držel v sudech po sherry vyrobeném z odrůdy Pedro Jimenez. To je extrémně sladké a je to právě nasládlost, jež dominuje Nomadu označenému jako "outland whisky". Je to výraz nápaditý a věcně oprávněný a zároveň uvádějící do světa zcela novou subkategorii obilných destilátů.

Nedělám si iluze, že Kočovník, jenž ve svém CV uvádí "Born in Scotland and raised in Jerez", okouzlí skalní zapřisáhlé obdivovatele všech těch ardbegů, bowmorů, lagavulinů a laphroaigů, které kolem sebe šíří omamnou vůni rašelinného kouře. Vůně evokuje spíše stáčení čerstvého medu a na závan obilí je třeba se soustředit. Chuť pak je víc obecně obilná než čistě sladová a lze ji ocenit až poté, co ji chvíli podržíte v ústech. Ale najde si vyhraněné obdivovatele. Jako každá rarita.