Když se v Silicon Valley chcete sejít s někým důležitým, neberte ho na golf. To je moc fádní. Vezměte ho do The Battery, privátního klubu v sanfranciské Battery Street. Ten je sice pro veřejnost uzavřený, ale ten opravdu důležitý člověk nejspíš členství bude mít, tak si jen stačí zařídit, aby vás pozval.

The Battery založili před zhruba čtyřmi lety manželé Xochu a Michael Birchovi. Ona Američanka, on Brit, v roce 2005 začali provozovat sociální síť Bebo, již v roce 2008 prodali tehdy ještě bohaté společnosti AOL. Za 850 milionů dolarů! Aby ji o pět let později, už bezvýznamnou a nefunkční, koupili za milion zpátky. Ale to jen na okraj, klub The Battery s tím nesouvisí. Nanejvýš sloganem, který Bebo kdysi mělo: "Pravděpodobně ne pro nudné lidi." Pro The Battery platí totéž.

Měla jsem to štěstí, že jsem s několika kolegy při pracovní návštěvě San Franciska pozvání dostala. A byl to zážitek. Jako byste se z modernistického Silicon Valley přemístili v čase a prostoru do londýnského konzervativního klubu anglických gentlemanů. Nóbl nábytek a koberce, samozřejmě knihovna s tajným vchodem.

A nepili jsme kalifornské chardonnay, ale něco mnohem víc "posh", aspoň na americké poměry. Rýnský ryzlink v "ráži" Smaragd, z rakouského Wachau, od mého oblíbeného vinaře Pichlera. Nemohla jsem se dočkat, až americkým přátelům něco o tomhle vínu řeknu.

Barva nezklamala, byla plná zlatých paprsků na konci léta, také aroma bylo opojné. Ale ta chuť! Nebyl to korek, snad nějaká hořčina, něco však nebylo v pořádku. Už na jazyku víno, zvětralé a mírně zkvašené, křičelo poplašeně: "Nepij mě!" Těžko říct, zda utrpělo během dlouhé cesty, či bylo špatně skladované. Možná to byl jen tichý středoevropský protest proti americké nablýskanosti, co já vím?

Nejen má sklenka zůstala na krásném stole nedopitá. Být hostitelkou, asi ho sommeliérovi elegantně vrátím. Takto jsem jen v souladu s vínem zůstala mírně nakyslá. Přesvědčena, že až zas budu v San Francisku vyzvána k volbě vína, pokorně špitnu: "Místní chardonnay, prosím!"