Už na přelomu 19. a 20. století sloužila budova restaurace Domov jako přepřahárna a občerstvovací stanice pro vozky, kteří cestovali do Polska a Německa. Připomínají to internetové stránky podniku pod Ještědem, kam jsme zavítali na oběd s Pavlem Jandurou, jednatelem společnosti Liberecké strojírny. Ta vyrábí velkopekárny a stejně jako občerstvovna Domov má za sebou téměř stoletou historii.

"Založili ji Němci někdy okolo roku 1920 a už tehdy vyráběla pekařská zařízení. Za komunistů fungovala ve stejném oboru jako vývojové středisko a po revoluci ji zprivatizovaly tři rodiny, naše je jednou z nich," popisuje v krátkosti vývoj firmy statný sedmatřicátník. Kdysi hrál hokej, ale teď nemá na sport moc času. Hodně cestuje a spoustu hodin stráví v letadle nebo v autě. Liberecké strojírny totiž prodávají velkopekárny do nejrůznějších zemí světa.

Klient nám dá do ruky kus pečiva a řekne, že toho chce péct 20 tisíc kusů za den. A my navrhneme linku, která to dokáže.

"Nedávno jsme dodali dvě linky do Chile, další připravujeme do Ghany, veliká linka na bagety poputuje do Alžírska," vyjmenovává jednatel firmy s asi 50 zaměstnanci.

Zakázka vypadá většinou následovně: "Přijdeme za klientem, on nám dá do ruky nějaký kus pečiva a řekne, že toho chce péct 20 tisíc kusů za den. A my navrhneme linku, která to dokáže. Všechny její součásti sami nevyrábíme. Jednotlivé díly − třeba sila na mouku nebo míchačky těsta − nám dodává několik českých i zahraničních firem. Kynárny, zařízení na tvarování rohlíků, pece či chladírny jsme ale schopni vyrobit sami."

Restaurace Domov

V zemích vzdálených fyzicky i kulturně přitom není vždycky snadné zadání klientů vyhovět. Největší oříšek, který firma za poslední roky řešila, byl ázerbájdžánský chléb tandyr. "Ukázali nám placku, která vzniká ve skruži, pod níž se rozdělá oheň. Do nakynutého těsta se pak obtisknou tři prsty. Bylo docela těžké vymyslet, jak takový chleba vyrobit strojově."

Liberecké firmě se to nakonec podařilo a linku na tandyr postavila. Narazila ale na jinou nesnáz. "V rozvojových zemích je problém zavádět automatizaci, protože tamní lidé neumějí stroje obsluhovat a provádět na nich servis. Vyplatí se proto instalovat tam linky poloautomatické, kde se část procesu dělá ručně."

Do podhůří tramvají

Na stole nám mezitím přistane hlavní chod. K plněnému vepřovému karé na svém talíři mám jednu hlavní výtku, a sice, že je z kuřete. Náplň ze špenátu a sušených rajčat je ovšem vynikající. Můj host zvolil filet z mořské štiky v bylinném těstíčku s brokolicí uvařenou v páře. Příloha nevypadá na první pohled lákavě, ale Pavel Jandura si nestěžuje.

"Mám brokolici rád. Skoro 20 let jsme žili s manželkou ve Spojených státech a tam jsme jedli hodně zeleniny, třeba chřest, fazolové lusky nebo batáty místo brambor, což mi v Česku trochu chybí, stejně jako dobrá mexická kuchyně. Bydleli jsme totiž v Tucsonu, což je kousek od mexických hranic, takže o tamní gastronomii jsme neměli nouzi."

Domov
jarvis_5979a103498e27acf41db874.jpeg

Příjemná restaurace vypadá zvenku jako pravá horská bouda, interiér je ovšem pojat zcela moderně a střízlivě, žádné paroží na stěnách nečekejte. Ke stoleté historii podniku odkazují jen umně zakomponované starožitné kusy nábytku. Součástí zahrádky, kterou se teď v létě vyplatí využít, je i malé jezírko. Českou kuchyni tu vaří na moderní způsob za vcelku příznivé ceny, což dobře vědí manažeři, kteří se sem kolem poledního stahují.

Do Liberce se Pavel Jandura s manželkou, Američankou českého původu, a se dvěma malými syny vrátili před čtyřmi lety. Ani ne tak kvůli "pecařskému" byznysu jako kvůli příbuzným. "Chybělo nám zázemí. Moje rodina a částečně i manželčina žijí v okolí Liberce. Jezdili jsme sem každou dovolenou, až jsme si řekli, že se tady usadíme."

Jandura junior původně nechtěl nastoupit do otcovy firmy, měl v plánu pracovat v oblasti investic a financí jako ve Státech, pak se ale nechal zlákat. "Líbí se mi, že přijedeme ke klientovi na pekárnu, kde nic není, a my tam vytvoříme zařízení, které někomu řadu let slouží. Kdežto ve financích tvoříte čísla na papíře, což není příliš uspokojivé," zamýšlí se v Americe vystudovaný podnikový ekonom.

Když dopijeme kávu, omluví se, že už se musí vrátit do kanceláře. Kdyby šel domů, mohl by jít pěšky, má to kousek. Proto bývá v Domově vcelku častým hostem a bere sem i obchodní partnery, kteří za ním do Liberce přijedou.

"Vaří českou, zajímavě upravenou kuchyni, mají třeba vynikající líčka. Navíc je tady pěkná zahrádka." Tu jsme bohužel nevyužili, ten den bylo pod Ještědem zamračeno. Poobědvat s pohledem na knihovnu plnou výtisků ve švabachu má ovšem taky své kouzlo. A z centra Liberce se sem lze dostat tramvají během čtvrt hodiny.