Nabídka exotických pokrmů je už v dnešním Česku naštěstí přepestrá. A nejsou to jen stále oblíbenější mořské plody. Doputovali k nám také například krokodýli, chovaní v první místní farmě na maso. Pštrosí steaky se v českých restauracích zabydlely dokonce už počátkem 90. let, a nemusí pocházet z Afriky, nýbrž z domácích farem. Podobně u nás existuje například i farma na chov exotické antilopy losí. Labužníci si mohou navíc ve vybraných podnicích vychutnávat třeba maso zebří, medvědí a také klokaní. V tomto případě však výhradně z dovozu.

Jídlo, nebo mazlíček?

S klokany to však máme podobně jako třeba s peruánskou specialitou − morčaty. I tu považujeme víc za mazlíčky než za jídlo. Stejně tak se na první dobrou mnohým divákům, kteří vyrůstali na seriálu Skippy, vybaví slova úvodní písničky o klokaním hrdinovi: "Skippy je náš kamarád. Holky, kluci, každý má Skippyho rád…"

A je vymalováno − respektive po jídle. Skippy je kámoš, nikoliv pokrm. Pravda, je tu jisté alibi. Celkem je totiž klokanů téměř padesát druhů a k lovení je určena pouze desetina z nich. Můžeme tak v klidu zacinkat příborem. Navíc v opačném případě bychom ze zvířecí říše nemohli jíst téměř nic. Vezměme si třeba kačera Donalda, prasátko Babe nebo postavičku srnečka Bambiho s něžným pohledem. A má dnes někdo kvůli němu problém zakousnout se do lahodného srnčího?

Zdravé a chutné

Klokaní maso má navíc řadu blahodárných benefitů. Mimochodem, s tím srnčím má i něco společného − zejména nasládlá chuť je hodně podobná, červené klokaní maso je dokonce považované za zvěřinu. A k tomu přemnoženou, i proto je třeba klokany lovit. A tedy i jíst. 

Sami Australané se však ke konzumaci zvířat, která si běžně dopřávali původní obyvatelé, staví dost rezervovaně. Zatímco jedni považují jejich lov za útok na národní symbol, jiní je mají za maso podřadné kvality, podobně jako pštrosí či krokodýlí, a raději konzumují jehněčí nebo hovězí. Přitom maso klokanů je mnohem zdravější. Například má více než padesátkrát nižší obsah tuku než maso kuřecí. I na bílkoviny je nepatrně bohatší, zároveň obsahuje železo a zinek. Pokud se správně připraví, je křehké a šťavnaté, ale pozor, nesmí se příliš propéct a také ho nenechte vystydnout, jinak budete mít na talíři podrážku.

Dodržíte-li však správný způsob přípravy, klokaní maso se vám odmění skvělou chutí i konzistencí. Dá se použít prakticky všude tam, kde volíte maso hovězí, a ani mletou formou nic nezkazíte. Naopak. Výsledek bude rozhodně překvapivý.

Šišky z mletého klokaního masa

Mleté hovězí a vepřové, trocha housky, sůl a pepř. Klasické masové šišky zná určitě každý, ale zkuste je z klokaního masa. Budou velmi chutné, a navíc zdravější.

Suroviny na čtyři porce

600−800 g klokaního masa na guláš,
1 vejce,
3 lžíce bramborového škrobu,
1 lžíce kvalitní sladké mleté papriky,
lžička kari koření,
1 větší cibule,
2 lžíce másla,
10 lžic červeného vína,
3 lžíce sójové omáčky,
podle chuti čerstvé bylinky (saturejka, tymián, oregano, estragon…),
sůl, pepř,
špetka skořice,
cca lžíce hnědého cukru,
olej na smažení.

Postup

Maso očistíme a umeleme na masovém mlýnku, přidáme vejce, bramborový škrob, osolíme, okořeníme, přisypeme nasekané bylinky a necháme půl hodiny odpočinout v chladničce. Ze směsi pak tvarujeme šišky, které osmažíme na rozpáleném oleji nebo ugrilujeme. Cibulku nakrájíme nadrobno, osmahneme lehce na másle dorůžova, pak zalijeme vínem, sójovou omáčkou (kdo má rád hustší šťávu, může v ní rozmíchat lžičku škrobu) a uvedeme do varu. Dochutíme cukrem, pepřem, můžeme opět dochutit bylinkami, na závěr přidáme lžíci másla a už nevaříme. Podáváme s chlebem, brambory či sezonním salátem.