Hned při prvním kontaktu špičky jazyka s "British Navy Pusser's Rum overproof" přišla mi na mysl vzpomínka z dětství. Stejné prudké zatrnutí špičky jazyka, jako když jsme si tenkrát současně lízli obou kontaktů ploché baterie do kapesní svítilny. Pětasedmdesát procent objemových alkoholu se zkrátka nezapře. A ta barva tmavého mahagonu bez jakékoliv kosmetické podpory lihovarnického karamelu, vůně ostrá s reflexemi melasy z cukrové třtiny kdesi na vzdáleném horizontu vnímání. A chuť? Vanilka, skořice, muškátový oříšek, tiramisu − avšak jen tehdy, pokud vás nezaskočí ony příslovečné "volty".

Vše je ale pouze průpravou k úžasnému a pro mnohé možná i nezapomenutelnému závěru degustace, kdy je alkoholický projektil otupen a odněkud od kořene jazyka a brány hltanu se vůně i chuť bouřlivě rozvíjejí a jsou omluvou předchozím ústrkům, zejména pokud si současně s napitím přidržíte sklenku tak na dva prsty od nosu a kombinujete chuť s vůní.

Začátek značky je paradoxně spojen s koncem 300leté praxe, jež zajišťovala mariňákům britské Royal Navy půl pinty (něco přes čtvrt litru) rumu denně. Skončila 31. července 1970, datem, jež se jako "Black Tot Day" připomíná dodnes. O devět let později získal podnikatel, námořník a filantrop Charles Tobias − pište mu na Britské Panenské ostrovy − souhlas admirality vyrábět podle originální receptury pálenku, jejímž jménem je zkomolenina slova "purser", které označovalo funkci lodního důstojníka odpovědného za zásobování lodi potravinami a nápoji.

Souhlas nebyl zadarmo. Z každé prodané lahve míří příspěvek do "Royal Naval Sailor's Fund" pro raněné námořníky a jejich rodiny. Královna Alžběta II. naopak ocenila zakladatele značky Řádem britského impéria. Což mě přivádí k myšlence, zda by nebylo namístě ocenit tým Becherů medailí Za zásluhy in memoriam…