Kdybych chtěla žertovat, skoro bych řekla, že tomu vínu není dobře. Vždyť je bledé jako stěna! Bylo to patrné už v lahvi a pak o to víc, když jsem ho nalila do skleničky. Ve vinotéce bych po něm asi nesáhla, přece jen víno nakupujeme i očima a tohle bílé je… doopravdy bílé. Doslova.

Svatomartinská vína lze oficiálně prodávat od 11. listopadu od 11 hodin, a protože to letos vyšlo na sobotu, nechtělo se mi běhat v poledne někde po vinotékách. A tak jsem si první košt tuzemského mladého vína objednala v on-line obchodu. Mnozí nad svatomartinskou nálepkou ohrnují nos, že jde jen o marketing. Ale to mně nevadí. Když se tím pomůže tomu, abychom měli na stole zajímavá vína, proč ne.

Hlavně moravští vinaři ovšem letos plakali, že je špatný rok. Na rozdíl od většiny rakouských, kteří si ho naopak pochvalují. Naříkání nad špatným rokem je už takový moravský folklor. Něco jako kroj či "víno pro Pražáka". A hlavně, i když je rok sebehorší nebo sebelepší, tak vždycky záleží zejména na vinaři.

Proč jsem si objednala tuhle lahev? Jméno vinaře to nebylo, Vinium Velké Pavlovice je továrna na víno, v dobrém i ve zlém, a samo o sobě to nic neznamená. Co mě zaujalo, je to, že jde o klaret, tedy bílé víno vyrobené z klasické červené odrůdy, konkrétně Zweigeltrebe. A musím říct, že volba nakonec nezklamala.

Barva je průhledná a pro vinaře až překvapivě odpuzující, jen s nevýraznými růžovými záblesky. Pro pijana vodky možná atraktivní! Ale nechme barvu, víno má na nose květ černého bezu a mleté mandle. Taky alkohol a závany síry, ale přece jen je to víno mladé. Chuť má lehkou, ale výraznou, po akátovém medu a lískovém oříšku, s příjemnou hořčinou a krátkou dochutí.

Přiznání: Nezapila jsem jím husu se zelím a knedlíky, ale španělské ptáčky. Mohlo by se říct pták jako ptáček, ale trochu se stydím. Víno mi však chutnalo. Pokud budou všechna svatomartinská držet tenhle standard, pak si zaslouží být vypita. Do poslední lahve!