Protesty proti omezování internetu jsou zbytečné, říká advokát František Vyskočil

Když jdu za někým poprvé, chci se mu předem podívat do očí aspoň na fotografiích. Na těch vypadá František Vyskočil jako otevřený muž s chytrým pohledem. Na většině fotek se mu oči smějí. Mít ho za zády je ve sporu nejspíš výhra už z psychologických důvodů.

Potkáváme se ve dnech, kdy se hroutí servery institucí pod náporem rozzlobených hackerů a internetová komunita je na nohou. Spory o tom, kam až sahá svoboda "stahovačů," dostaly přitaženou uzdu: dohodu ACTA, podepsanou v Tokiu. Jeden z našich největších odborníků na autorské právo si ale myslí, že všechna ta hysterie je přehnaná.

HN: Je internetové pirátství pro dnešní autory největší hrozbou?

Ano, internet coby agresivní a velice progresivní médium, kde je ochrana autorských práv hodně problematická, je teď pro všechny autory asi nejtíživější problém.

Unikají tudy největší peníze, protože na internetu jsou nejvíc kráceni výrobci hudby a filmu, a kvůli novému fenoménu, jakým jsou e-knihy, i spisovatelé. Ilegálně umístěných e-knih jsou na internetu mraky.

HN: Co říkáte rostoucí popularitě pirátských politických stran?

Pro mě je těžké to posuzovat, protože jsem asi v jiné věkové kategorii než jejich členové a sympatizanti. A nechci volat: O tempora, o mores. Kdyby mi bylo dvacet, budu se na to možná dívat jinak.

HN: Proč se teď všude po světě tak bouřlivě reaguje na dohodu ACTA, která má omezit internetové pirátství? Znamená tak velkou změnu?

Myslím si, že to je zbytečná vášeň. Nevím, jestli ji někdo vůbec podrobně četl. Nechci to bagatelizovat, ale už dnes vám mohou na hranicích nebo na letišti zabavit notebook s tím, že na něm možná máte nahraný obsah s dětskou pornografií.

Realita ale bude mírnější a například v českém právu se nejspíš nic dramatického měnit nebude.

HN: Když dědicové českého malíře Zdeňka Buriana požadovali po hamburském nakladatelství Carlsen odškodné za to, že německý výtvarník Jens Harder ve své knize vykradl Burianovy obrázky prehistorických zvířat, ukázalo se, že německý zákon neukládá plagiátorům žádné velké sankce. Je ten náš lepší?

Překvapilo mě, jak je německý zákon mírný. Poškozený se tam může domáhat jen tolika peněz, kolik by dostal, kdyby se zásahem do autorských práv předem souhlasil. Takže to vlastně žádná sankce není.

Český zákon říká, že když někdo poruší autorská práva, třeba i tím, že nějaké dílo neoprávněně umístí na internet, má poškozený nárok na dvojnásobek obvyklé odměny. To už je citelnější.

HN: Jak daleko je kauza Burianových dědiců?

Němci uznali svoji vinu, jak by ne. Vůbec toho Hardera nechápu, vždyť on je v německé subkultuře komiksu veličina. Za toho vykradeného Buriana přijal ceny.

V Německu jsme se dohodli, že Burianovi dědicové dostanou satisfakci. Teď ještě budeme muset rozpoutat boj ve Francii, kde tu knihu také vydali.

HN: Neříkal si pan Harder, že když zaloví ve východní Evropě, jeho podvod tak snadno nepraskne?

On je původně z východního Německa a tvrdil, že Buriana odjakživa obdivoval a tímto mu chtěl vzdát poctu.

Ale tak nepolíbený není, aby si mohl myslet, že když okopíruje polovinu knihy, nemusí řešit autorská práva. Burianův vnuk Jiří Hochman tam napočítal asi 74 dědových obrázků.

HN: Jak vlastně zákon definuje plagiát?

O tom tolik nemluví autorský zákon, jako spíš literatura. Zjišťuje se, jestli dílo obsahuje takzvané silné znaky autorského díla někoho jiného. Jens Harder použil stejná zvířata ve stejných pozicích, stejné obrysy, jen je převedl do komiksového kontextu.

Když jsem takto výrazně zaměnitelný s původním autorem, jedná se o plagiát. A pocta, se kterou operuje Jens Harder, to není žádný právní pojem.

HN: Výtvarník Tomáš Vaněk dostal v roce 2001 Cenu Jindřicha Chalupeckého za své ladovské postavičky, kterým přimaloval erotické atributy. Byl to tvůrčí čin, nebo porušení autorských práv?

Vaněk tenkrát argumentoval tím, že když byl malý, cítil vždycky v Ladových obrázcích nějaké erotické napětí. Lada ho tím provokoval, a tak se rozhodl, že ho věrně překreslí a dodá obnažená prsa a pohlaví.

Proti svobodě tvorby kohokoli nemůžu říct ani popel. Ale platí to zprofanované heslo, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného.

A tady je to tenký led, protože autor nebo dědic může buď být benevolentní, nebo naopak říct: Do toho zasahovat nebudeš. A zákon mu jednoznačně dává za pravdu.

HN: Byl to pro vás zajímavý případ?

Určitě. Nominovaní na cenu vystavovali v Národní galerii, a když jsme se proti tomu ohradili, ředitel Knížák výstavu zavřel. A to vyvolalo úžasnou diskusi, jestli to není zasahování do svobody uměleckého projevu.

Byla kolem toho vzrušenější debata, nicméně potom se pan Vaněk někde vyjádřil, že uznává právo Ladova vnuka, a už ty obrazy nepoužíval.

HN: Zatímco když francouzský dadaista Marcel Duchamp přimaloval slavné Moně Lise knír, nikdo ho nemohl žalovat, protože k renesančnímu dílu už nikdo dědická práva neměl.

Přesně tak.

HN: Jsou taky případy, kdy se s vámi porušovatelé autorských práv vůbec nebaví. Jako v případě výtvarníka Michala Cihláře, kterého zastupujete v jeho sporu s pražskou zoologickou zahradou.

Ta věc se stala ještě za ředitele Petra ­Fejka. Cihlář se s nimi nedohodl a zakázal jim používat svou vizuální prezentaci zahrady. Snažili jsme se s nimi narovnat, ale oni se s námi vůbec nebavili.

HN: A potom si najali někoho, kdo Cihláře napodoboval.

No, to je skutečně smutné kino, jak se říká. Soudy nám v obou případech daly za pravdu. I v tom, že chybou bylo najmout napodobitele. Ale ani nový ředitel s námi nekomunikuje.

Přitom Cihlářovo logo zoologické zahrady bylo natolik geniální, že ani za čtyři roky nedokázali najít nové. Je škoda, že je zoo kvůli své neústupnosti takto pohřbila.

HN: Kauzy většinou vyhráváte, předpokládám.

Snažím se. Ne že bych si vybíral jen takové případy, u kterých vím, že je vyhraju. Jdu i do kauz, u kterých je to nejisté.

Ale je vždycky férové klientovi říct: Myslím si, že to, co se vám děje, je nespravedlivé, ale nemůžu vám dát jednoznačnou naději na úspěch. Aby mohl zvážit, jestli do toho opravdu chce jít. A pokud ano, pak se snažíme mít úspěch i v kauzách, které od začátku nejsou jednoznačně vyhratelné.

Celý rozhovor s Františkem Vyskočilem vychází v pátečním magazínu Víkend HN.

• Diskuse
• Celkem 17 příspěvků