reklama
reklama
17. 6. 2012 | poslední aktualizace: 17. 6. 2012  12:07
Lék pro Moskvu? Být největším městem

Moskva se musí stát největším městem na světě, navrhuje architekt de Graaf

Architekt ze slavného rotterdamského ateliéru OMA Reinier de Graaf tvrdí, že žebříčky nejlepších měst pro život jsou nanic. "Otočte je vzhůru nohama, a máte moje pořadí," říká s nadsázkou. Nyní vyhrál soutěž na urbanistické řešení pro Moskvu zahlcenou auty.
Naďa Klevisová
Naďa Klevisová
redaktorka
Čtěte více o: architektura | doprava | Moskva | Rem Koolhaas
Nizozemský architekt Reinier de Graaf se v Praze zúčastnil urbanistického festivalu reSITE.
Nizozemský architekt Reinier de Graaf se v Praze zúčastnil urbanistického festivalu reSITE.
foto: Matej Slávik

Je zvláštní jít Prahou s architektem. Pro něj je to cesta mezi materiály, slohy a technikami. Reinier de Graaf ze slavného rotterdamského ateliéru OMA hledal na Nové scéně Národního divadla místo, kde by zjistil, jak Karel Prager upevnil skleněné obklady.

Na Národní třídě najednou uprostřed řeči poznamenal: „Máte tu hodně travertinu.“ A nad obchodním domem My, v jehož nedávné přestavbě zanikly půvaby Máje, navrženého v sedmdesátých letech studiem SIAL, si de Graaf povzdechl: „Hm, škoda.“

reklama

Den nato zahájil osmačtyřicetiletý architekt svou přednáškou konferenci na urbanistickém festivalu reSITE. Vysvětlil v ní, jak chce vyřešit problémy dnešní Moskvy.

Konsorcium, jehož součástí je OMA, totiž vyhrálo mezinárodní soutěž se svým konceptem dalšího rozvoje moskevské městské aglomerace. Řešení vidí v tom, že z města udělá největší metropoli na světě.

HN: Jak vypadá váš lék pro Moskvu?

Chceme ji zvětšit 2,4krát, vytvořit logistické „huby“, tedy určitá centra mimo její dnešní hranice, a propojit je rychlodráhou. Nenavrhujeme žádnou novou dálnici. Moskva a Moskevská oblast by se měly řešit jako jeden celek, a tak by vznikla jedna velká městská aglomerace.

Dnes lidé dojíždějí pracovat do centra, které je strašně zahlcené, a vracejí se žít na okraje. Podle našeho návrhu by dojížděli z okraje na okraj a centru by se ulevilo. Rozvoj, který by se odehrával na ploše 148 tisíc hektarů, by měl být financován z veřejných i soukromých zdrojů.

HN: Zajímá to Rusy?

Do soutěže šla řada Francouzů, Ricardo Bofill z Barcelony, a porota si vybrala nás. Termín dokončení našeho projektu je letos v srpnu. Budeme ho ovšem odevzdávat ve složité politické situaci.

Zvítězili jsme totiž za Medveděva, a nevíme, jak bude fungovat nová, Putinova vláda. Ale zpracovali jsme své návrhy, i když víme, že kvůli nám nebudou nové volby a vedení města nerezignuje.

HN: V čem se z toho může poučit Praha?

Především v tom, jak důležité je, aby vám naslouchali ti, kdo rozhodují.

HN: Berete vážně žebříčky nejlepších měst pro život, jaké sestavuje americká konzultační společnost Mercer?

Vůbec ne. Protože se v nich vysoko umisťují města jako Wellington, Melbourne nebo Vancouver, vyčištěná a nepopsatelně nudná. Kdybych chtěl být hodně provokativní, tak řeknu: Otočte ten seznam vzhůru nohama, a máte moje pořadí.

Příhodnost k životu je fenomén tvořený nekonečným množstvím kritérií. Všechny známé seznamy ho zjednodušují. Výsledky se navíc okamžitě využívají ekonomicky, například ke stanovování výše platů pro manažery, a to je hodně jednostranný pohled na život.

Jakmile nějaké město tuto hru přijme, má zajištěno, že se zhorší.

HN: I Praha je pyšná, že podle Mercer šplhá nahoru.

Jistě, ale města se pak začnou podobat jedno druhému. Na fotkách Elliotta Erwitta vidíte v New Yorku padesátých let lidi s lahvemi v papírových pytlících, opilce. Podobní se tam někde dají potkat dodnes, ale zbytek města je sanitárně vyčištěn a upraven na míru střední třídě.

Jenže určité množství hnusu k životu patří. A když vyčistíte střed města, špína se přemístí jinam. Problém se tím neodstraní. Mám rád Moskvu, protože ji ještě nezbavila autenticity ta odporná politická korektnost, jejíž vinou už zmatnělo tolik jiných metropolí.

HN: Má-li Praha „zmatnět“, tak se to stane. V Česku jsou lidé pasivní. Nevěří, že dokážou něco změnit, a tak většinou ani nevstupují do diskusí. Město se staví pro auta, veřejné prostory se privatizují…

Myslíte si, že jinde je to o hodně jiné?

HN: U vás v Nizozemsku se mi zdálo, že lidé víc tlačí zdola.

Ba ne, obyvatelé měst jsou hodně pasivní. Je to tím, že od poloviny osmdesátých let budují města výhradně soukromé společnosti a veřejný sektor často jen vydává povolení.

Lidé si tudíž říkají, že se o všem stejně rozhoduje jen podle ekonomických kritérií. Ta jejich pasivita je odrazem prudce zredukované role veřejného sektoru.

HN: Mám osobní otázku. Je váš partner ve studiu OMA, známý architekt Rem Koolhaas, opravdu tak strašně náročný, jak se traduje? Jak se vám s ním pracuje?

Patří k lidem, kteří jsou k jiným stejně nároční jako k sobě. Tím nastoluje standard, kterého je dost těžké dosáhnout. Agresivně naléhá: Když něčemu věříš, tak si za tím jdi! Zpočátku tím lidi vyděsí natolik, že ztrácejí povědomí o tom, co vlastně chtějí.

On žádá, aby se každý snažil dostat co nejvíc ze sebe samého, a ne aby nutně dělal to, co je předepsáno. Je to krásná forma teroru, kterým od vás vyžaduje anarchii.

Autoři: Naďa Klevisová
reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
Báchorka (REX)
Stačí se podívat na populační statistiky. Rusko ztrácí ročne asi...
Re: Moskva se musí stát největším městem na světě, navrhuje architekt de Graaf (Edward)
Česká ztratí ještě víc. A co na tom?
Moskva se musí stát největším městem na světě, navrhuje architekt de Graaf (anonym)
To se jí nepovede. Není u moře. Není ani o co stát.
Moskva se musí stát největším městem na světě, navrhuje architekt de Graaf (MM)
Moskva klidně může být největším městem na celé planetě. Rusové...
Soukromy kapital a hruza architektury (astaroth)
Nelze z principu rici, ze soukrome je spatne, kdyz se podivame...
Zobrazit diskusi
Nejčtenější
reklama
reklama
reklama
reklama