V hlavní roli thrilleru Amberville s detektivní zápletkou vystupují plyšáci

Příběh, který přináší kniha Amberville Tima Davyse, začíná jako v pořádném šestákovém románu. Ve městě Mollisan Town ve čtvrti Amberville žije Erik Medvěd s manželkou Emmou Ramlicí. Za Erikem přijde jeho bývalý zaměstnavatel Nicholas Holub v doprovodu dvou goril.

Chce totiž po Erikovi službičku - aby našel jistý seznam se jmény těch, kteří mají v brzké době zemřít. Pokud by Erik službičku neposkytl, Nicholas by nechal zabít Erikovu manželku...

Drsná plyšová škola

Vše by bylo v žánrovém mixu thrilleru a detektivky v pořádku, kdyby hrdinové nebyli plyšáci. Takoví, jaké je známe z obchodů a dětských postýlek, prostě na první pohled neškodná a milá zvířátka. Najednou čteme příběh, v němž se plyšová zvířata chovají jako lidé.

Erik Medvěd shromáždí během několika dnů svou starou partu - siláka Vránu Tom-Toma, homosexuálního sadistu Sama Gazelu a prohnaného Hada Marka -, a ta začne pátrat po mytickém Seznamu smrti, který nikdo nikdy neviděl.

Švédský autor vystupující pod pseudonymem Tim Davys napsal v roce 2007 knihu Amberville jako svůj debut a do budoucna chce dotvořit volnou tetralogii, která by se měla odehrávat ve čtyřech čtvrtích Mollisan Townu.

Od autora bylo skvělým tahem, když zasadil do dnešního velkoměsta takto "nepatřičné" hrdiny. Nápad navíc rozvíjí dál a podobně jako v bajce ukazuje, že zvířata chovající se jako lidé jsou schopna všeho: sadismu, nenávisti, zrady, šílenství, ale i drsných promluv, gest, lásky a víry.

Na roztomilost se nehraje

Příběh je však podáván s jakýmsi neosobním podtónem, takže kniha svádí k zařazení do tradice takzvané drsné školy. Spíše však než ke klasikům, jakými jsou Chandler či Spillane, lze Amberville přiřadit k pozdějším autorům typu Jamese Ellroye, kterého u nás známe hlavně díky knize L. A. přísně tajné.

Chybí zde totiž humor, a daleko víc jsou tu rozebírány otázky sociální, případně filozofické. Navíc můžeme o žánrovém zařazení "detektivka" spíše pochybovat, v Amberville se totiž nachází daleko více rovin a detektivní zápletka patří k těm nejchudším.

Přesnější by asi bylo hovořit o thrilleru s výraznými sociálními prvky a morálním podtextem, ale v takovém případě by byla kniha neprodejná a předem označena za intelektuálskou.

Amberville také takový je. Ovšem díky autorovu způsobu vyprávění jde o knihu vlastně rovněž nenáročnou, jakoby oddechovou. Tváří se jinak, než ve skutečnosti je, což je případ i samotných plyšových hrdinů. Ostatně Davysovi se skrytí skutečnosti asi nejlépe podařilo v tom, že nám vlastně nedochází - nebo na to pořád zapomínáme -, že hrdinové jsou plyšoví.

Automaticky by k nim přece měla patřit nějaká dětinskost, naivita či snad i roztomilost, v Mollisan Townu tomu tak ale není. Na roztomilost se nehraje. S tím však souvisí i naše vnímání. Amberville bychom neměli číst jenom jako knihu ozvláštněnou fantaskním prvkem či napětím, ale především jako silný příběh o moci a přístupu k ní.

K takové interpretaci by měla čtenáře přivést také linie několika vnitřních promluv hrdinů. Zejména postava Erikova bratra, dvojčete Teddyho Medvěda, který řeší základní problém povahy dobra a zla.

Teddy je sice psychicky labilní, avšak právě jeho filozofující úvahy prostupují celým románem a dotýkají se bezprostředně všech hrdinů Ambervillu. Každý z nich prochází nutnou volbou mezi dobrem a zlem, čímž se tato kniha vyčleňuje a přesahuje škatulku thrilleru.