Rafinovaný přepis švédského románu dýchá sugestivní atmosférou strachu

Ten kriminální román ovládl světovou popkulturu. Kdo ještě nepřečetl alespoň první díl trilogie Stiega Larssona a nezamiloval se do křehké hlavní hrdinky, sociopatické potetované hackerky Lisbeth Salan

derové, jako by ani nebyl. Ve světě se během jediného roku prodalo 30 milionů výtisků jeho knih a Larsson se pro loňský rok stal druhým vůbec nejúspěšnějším a nejprodávanějším beletristou na světě - hned po autorce knih o Harry Potterovi J. K. Rowlingové. Dnes do českých kin vstupuje první z filmových zpracování Larssonovy kriminální trilogie - Muži, kteří nenávidí ženy.

30 milionů knih v 41 zemích

Z globálního prodejního hlediska je Larsson vůbec nejúspěšnějším literárním debutantem v historii. Překonal dokonce i "fenomenologistu" Dana Browna a jeho "Šifru".

Dívku s dračím tetováním Lisbeth Salanderovou, jejíž první příběh do českého překladu zamířil pod titulem Muži, kteří nenávidí ženy (doslovně čerpající ze švédského názvu Män som hatar kvinnor), čtou doslova po celém světě - první román trilogie byl vydán ve 41 zemích.

Není divu, že se rychle dočkal i filmového přepisu. Pro producenty byl vzhledem k zájmu o knižní předlohu sázkou na jistotu.

Podobně jako "dětský" Harry Potter lákal i krvavý mystický kriminální thriller Stiga Larssona čtenáře zrychleného internetového věku i přesto, že každá kniha čítala více než 600 stran. Kritici byli nadšení.

Larsson totiž předložil čtenářům zcela vyzrálou, čtivou prvotinu thrillerového žánru bez stylistického patosu, v níž využil své osobní zkušenosti investigativního novináře zabývajícího se oblastí nacistických a pravicově extremistických organizací.

Příběh hackerky Lisbeth Salanderové a novináře Michaela "Kalleho" Blomkvista (zjevného Larssonova alter ega), kteří pátrají po podstatě rafinovaně spletitého případu čtyřicet let staré vraždy v rodině bohatého švédského průmyslového magnáta, v němž se navíc objevují odkazy na válečnou fašistickou minulost jednotlivých rodinných příslušníků, dokládá Larssonovu zjevnou znalost historického kontextu, což kriminálnímu příběhu dodává na věrohodnosti a autenticitě.

Odráží se také ve filmové verzi, která právě vstupuje do kin - kombinace pátrání v historických pramenech a internetového "hackování" ve virtuálním kyberprostoru působí ve filmu nesmírně sugestivně.

Larsson totiž hned prvním románem přesvědčil, že dokáže sledovat, a hlavně srozumitelně, čtivě vyprávět hned několik dějových linií najednou - Muži, kteří nenávidí ženy, se v rafinovaných retrospektivách vracejí do 40. let, v nichž začala série rituálních antisemitských vražd, aby po chvíli zcela přirozeně sklouzli zpět do současnosti, kdy případ vyšetřuje dvojice zcela nesourodých detektivů.

Švédský novinář Stieg Larsson se ovšem fenomenálního úspěchu své trilogie Milénium nedožil. Jeho náhlá srdeční zástava v roce 2004 dodala marketingovému zájmu vyvolanému okolo trilogie Milénium přesně tu magicko-mysteriózní auru, kterou žádali knihkupci i čtenáři.

Cyberpunk jako mantra

Jestliže filmové verze knižních bestsellerů fanoušky obvykle zklamou, nynější napínavé švédsko-norsko-dánské zpracování režiséra Nielse Ardena Opleva s fenoménální švédskou hvězdou Noomi Rapace v hlavní roli křehké "cyberpunkové" princezny s temnou minulostí, hackerky a talentované kriminalistky "s netradiční image" Lisbeth Salanderové, je doslovným filmovým přepisem prvního románu.

Nadšence filmové zpracování bezesporu nadchne. I proto, že podobně jako islandská kriminálka Severní blata režiséra Baltasara Kormákura, jež před dvěma lety ovládla festival v Karlových Varech, dýchá i filmový přepis prvního dílu "Milénia" rafinovaně syrovou, mrazivou atmosférou strachu, ještě podpořenou exteriéry švédských ostrovů uprostřed sychravého podzimu a zimy.

Skandinávskému - vizuálně famóznímu - zpracování chce v budoucnu konkurovat hollywoodský David Fincher. Pokud však bude chtít Oplevovu verzi překonat, bude se muset výrazně snažit.

• Diskuse
• Celkem 1 příspěvků