Zatímco v Alpách letos přírodního sněhu napadlo pomálu a sněžná děla mají spoustu práce, české hory dostaly mimořádnou nadílku. Delší lyžařská sezona však přináší také více sněhových sesuvů a nehod, při nichž zasahuje horská služba. Vysokohorští záchranáři do terénu nevyrážejí sami – často je doprovází vycvičení psi. "Být psovodem znamená spoustu práce navíc. Nás to ale baví," říká Pavel Smejkal, vedoucí kynologické brigády Horské služby České republiky.

Pavel smejkal

◼ Je vedoucím Kynologické brigády Horské služby ČR.

◼ Aktivně působí jako psovod a záchranář v Krkonoších.

◼ Má na starosti koordinaci práce psovodů horské služby ve všech českých pohořích.

◼ Je členem odborné kynologické komise Ministerstva vnitra ČR.

◼ Spoluorganizuje a metodicky řídí cvičné a pátrací akce psovodů.

◼ Systematicky cvičí svého psa Classe a zúčastňuje se s ním pravidelných cvičení i každoročních zkoušek nutných k nasazení do pátracích akcí.

◼ Na horách se s ním můžete potkat celoročně, nejčastěji ve Špindlerově Mlýně, ve Strážném a v zimním období i ve skiareálu Herlíkovice – Bubákov.

Chtěl jste vždycky být profesionálním horským záchranářem?
Vyrostl jsem ve Špindlerově Mlýně, hodně jsem lyžoval a chodil po horách. V patnácti letech jsem se začal věnovat horolezectví a mnoho mých přátel horolezců bylo členy horské služby. Právě oni mě začali přesvědčovat, abych se k nim přidal. Chvíli jsem to zvažoval, je to náročná práce, a to i časově. Pak se ve mně něco zlomilo a v roce 1994 jsem se přihlásil. Nějakou dobu jsem byl čekatelem a po roce jsem se stal dobrovolným členem horské služby. Od roku 2001 jsem byl sezonním pracovníkem a před deseti lety jsem se stal zaměstnancem celoročním.

Jaké požadavky musí člověk splnit, když se chce stát členem horské služby?
Musí nejdříve působit v dané oblasti, pak projít výcvikem a úspěšně složit zkoušky. Vše začíná fyzickou prověrkou, zkouší se první pomoc, meteorologie, horolezectví, organizace záchranných akcí, znalost lavin, lyžování, radiospojení a tak dále. Všechno se každoročně prezkušuje a prověřuje, včetně zdravotního stavu a fyzické zdatnosti.

A jak je to u psovodů?
Musíte být členem horské služby, teprve pak můžete začít uvažovat o práci psovoda – a nikdo není u horské služby jen psovodem. Nejprve se aktivně účastníte cvičení a kurzů jako figurant. Mnozí zjistí, že je to činnost náročná nejen časově, a od svého záměru upustí. Ti, kteří vytrvají, postupně vycvičí svého psa. Pro nasazení do ostrých akcí se prověřuje i souhra jednotlivých psovodů ve stresových situacích; v zimě je to zkouška z vyhledání v lavinách se psem, ze znalosti lavin a vyhledávání pomocí lavinového vyhledávače. V létě se zkouší topografie, tedy znalost horských útvarů, a orientace pomocí GPS. Být psovodem tedy znamená spoustu práce navíc. Nás to ale baví a se psy pracujeme rádi.DSCF3303

Vždy jste v rámci své profese pracoval se psy?
Věděl jsem, že u horské služby jsou psovodi. Původně jejich profese spočívala pouze v hledání v lavinách, tedy v práci s lavinovými psy. Postupně se ale začali využívat i k vyhledávání osob v terénu. To mě bavilo. Začal jsem jezdit na mezinárodní lavinové kurzy, které pořádá horská služba a zve sem kolegy z Německa, Rakouska, Itálie a dalších zemí. Kurzů se účastní i policejní psovodi. Zpočátku jsem na ně jezdil jen jako figurant, potom jsem si pořídil psa, kterého jsem postupně vycvičil. Úspěšně jsme složili zkoušky a od té doby se účastním také pátracích akcí v terénu. Vedoucím kynologické brigády jsem už pět let.

Jak se liší náplň vaší práce v zimě a v průběhu roku?
V zimě mám na výcvik psa méně času, na horách totiž ošetřujeme mnohem víc úrazů a na stanicích a sjezdovkách jsme k dispozici až do večerních hodin. Platí ale, že můj pes musí být trvale připravený pro pátrací akce a kromě kynologie mám v Krkonoších na starost také radiospojení. Mimo zimní sezonu se jako instruktor a metodik věnuji výcviku budoucích i stávajících členů horské služby a zdravotnických záchranářů.

S jakými psy pracujete?
Začínal jsem s fenkou Bárou, to byl Chesapeake Bay retrívr. Je jí dvanáct let a už je v psím důchodu. Pátrací akce nyní podnikám s tříletým německým ovčákem, jmenuje se Class. V kynologické brigádě je v současné době deset psů a psovodů s platnými zkouškami. Co se plemen týká, nejvíc je německých ovčáků, dva kolegové mají Border kolii. V Jizerských horách můžete potkat československého vlčáka a na Šumavě máme ve výcviku belgického ovčáka Malinoise. Dříve jsme používali i labradory.

Jako horského záchranářského psa si mnozí z nás představí bernardýna se soudkem rumu na krku. Jak moc je realita jiná?
Je pravda, že soudek unesou poměrně veliký. Záchranářské bernardýny však u horské služby nenajdete. Hlavním důvodem je velikost tohoto plemene. K lavinám dopravujeme pro co nejrychlejší nasazení psovody a psy pomocí vrtulníků a ty přepraví menších psů mnohem víc najednou. Dalším důvodem je to, že někdy musíme psovi pomoci při překonání překážek, a to je s velkým psem o dost problematičtější.

Jak vypadá ideální záchranářský pes?
Vhodné je plemeno středního vzrůstu, aby byl pes schopný při pátrání samostatně překonávat překážky. Zároveň musí být fyzicky zdatný a dobře snášet chladné počasí. V žádném případě necvičíme psy agresivní, vyžadujeme u nich nekonfliktní povahu a odolnost vůči stresu.Horská služba

Letos na české hory dorazila po delší době dlouhá zima. Vzrostl také počet vašich zásahů?
V letošní sezoně bude pravděpodobně víc úrazů než v minulých letech. Sezona začala dřív a návštěvnost hor je velmi vysoká.

Vzpomenete si na nějaký zásah, který vám utkvěl v hlavě?
Například když před dvěma lety spadla v Modrém dole lavina. Byli jsme s kolegou cvičit psy nedaleko Chalupy Na Rozcestí. Když jsme skončili, všimli jsme si právě spadlé laviny. Jeli jsme ji okamžitě obhlédnout a provést měření. Když jsme přijížděli, ve vysílačce se ozvalo oznámení o pádu laviny s tím, že tam byli dva skialpinisté a snowboardista. Začala ostrá akce. Pár vteřin po nahlášení jsme byli na místě a pomocí lavinových vyhledávačů a psů začali prohledávat terén. To se nestává každý den. Převážně sloužíme v lyžařských areálech, a než se první záchranáři dostanou k lavinové nehodě, trvá to zpravidla půl hodiny. Naštěstí se nikomu nic nestalo a sportovci stihli projít dříve, než lavina spadla.

Spoustu zkušeností mám s pátráním po ztracených osobách mimo horské prostředí ve spolupráci s Policií ČR, která naše psovody a psy ráda využívá. Ví, že naši psi jsou dobře vycvičeni a záchranáři se umí pohybovat i v náročném terénu, mají dobrou fyzickou kondici a poskytnou adekvátní první pomoc.hs9 15 1