Tomáš Sedláček je to, čemu se na Západě dnes běžně říká popekonom. Známá postava, jež zajímavě popisuje ekonomická témata tak, že si o nich lidé chtějí číst a nespí u toho. Navíc nepřehlédnutelná postava. Jeho zrzavá hlava a silný hlas vynikají v přednáškových síních, stejně jako v pražských barech či na pražských ulicích, kde se prohání buď na monokole, elektrokole, nebo nějakém jiném dopravním prostředku, který je právě cool. Že má o pražských podnicích docela přehled, se ukázalo už na začátku, kdy do Café-Café dorazil s mírným zpožděním (na elektrokole), protože si spletl místo a stál u jiného nedalekého baru s podobným jménem.

Je soustředěný, systematický a na první pohled vidíte, že ho věci zajímají do hloubky a v celé šíři. Ekonomii vysvětluje na textech Spice Girls, na přednáškách cituje filmovou trilogii Matrix, zapáleně dokáže mluvit o teologii i Hvězdných válkách. Jeho kniha Ekonomie dobra a zla se stala bestsellerem právě díky "krátkým spojením" mezi ekonomií a dalšími vědami.

Přesně tohle propojování má čerstvý čtyřicátník rád. A také velmi, velmi rád mluví, formuluje, popisuje… Což se ukáže trochu jako problém. K otázkám přistupuje odpovědně a dlouho je promýšlí, z čehož ve finále vyšel nejdelší rozhovor, který jsme v této rubrice zatím měli. A zároveň rozhovor, který je možná nejvážnější v tom smyslu, že se dotýká opravdu seriózních témat. Co se dá naučit od Václava Havla? Kde udělali Češi po roce 1989 chybu? A jak se, sakra, dá naučit jezdit na elektrické jednokolce?

1. Jak se máte?

Já se mám… (pauza asi 30 sekund). Já se mám… (pauza pět sekund) jako většina lidí v téhle republice asi líp, než si zasloužím. Ne, vážně, mám se skvěle, teď vyšlo několik knížek, na kterých jsem se podílel, takže mám čisté svědomí z psaní, mám rozdělané nějaké monografické knížky a říkám si, asi pátý rok po sobě, že budu mít klidný rok. Tak třeba se to povede.

Pauza na začátku je výmluvná. Trvá tak dlouho, že mě napadá, zda se Sedláček v myšlenkách neztratil. Opravdu se vyděsím, až když mi dojde, že takhle dlouho přemýšlí u zcela banální otázky, na niž většinou lidé odpovídají bezmyšlenkovitě. V duchu ruším další dvě schůzky, které mám na odpoledne po rozhovoru domluvené.

2. Jste ekonom, tak mi poraďte. Co mám udělat se svými penězi?

Já na investiční rady nejsem, to bych vás asi odkázal na některého ze svých kolegů. Ale obecně není dobré mít úplně vše na jedné hromádce. Když se mě lidé ptají, zda mají prodat nebo nakoupit eura, což je téma, kterým se absolutně nezabývám, já jim vysvětluju, že tohle nedělám, a oni mě podezírají, že jim to nechci říct. Ale je to jako s doktorem. "Pane doktore, mě píchá tady. Ale já jsem zubař."

3. Jsou ekonomové novodobí šamani v tom smyslu, že nic ve skutečnosti nevědí, ale lidé věří, že ovládají tajemné síly, které hýbou našimi životy?

Jisté podobnosti tam jsou. Ekonomie je jediný humanitní obor, který se tolik tlačí do budoucnosti. Ekonomie předpokládá, že vše bude tak, jak bude, pokud to bude tak, jak bude, akorát, že mezi tím je často komplikovaný matematický model. Ale ekonomie má ještě jednu zajímavou věc, kterou jiné obory nemají a neumí ji někdy ani šamani: pokud v ekonomii lidé něčemu uvěří, stane se to často sebenaplňujícím proroctvím. Ekonomové realitu ovlivňují tím, čemu věří a čemu ne.

4. Proč je najednou ekonomie tak důležitá a populární?

Protože v dobách míru je samozřejmě snaha a touha po bohatnutí společnosti. Takže se z ekonomie stane určující prvek. Všimněte si, že pokud se z ekonomie stane nikoli prostředek, ale smysl společenského dění, což je situace, ve které se momentálně nacházíme nebo jsme jí blízko, tak začne ta věda tak trochu požírat sama sebe. Ekonomie je třeba jako oheň nebo alkohol dobrý sluha a špatný pán. A my žijeme v době, kdy se stává pánem. Symbolem toho je, myslím, Donald Trump.

Za vším hledej Trumpa. Sedláčkovi to trvalo čtyři otázky. Ale není se co divit. Je to člověk, který politiku sleduje velmi pečlivě, podporoval v kampani Karla Schwarzenberga a zároveň zkoumá makroekonomické trendy, které globální politika významně ovlivňuje.

5. Jak poznám ekonoma šarlatána od toho, kdo ekonomii rozumí?

Poznat dobrého ekonoma od špatného je jako poznat dobrého a špatného doktora. Když jste vy nebo vaše dítě zdravé, pak mu i špatný doktor na nějaké prohlídce neublíží. V momentě, kdy dítě onemocní a vy přijdete za průměrným doktorem, tak on vás pošle za kolegou. Nebo přijdete za špatným doktorem, který tomu nerozumí, ale myslí si, že ano, a začne vás léčit. To se stalo během finanční krize, kde vlastně celé tohle ekonomické náboženství ztratilo kredit. Lidé z Wall Street po letech, kdy tvrdili "my tomu rozumíme, úředníci tomu nerozumí, my se dokážeme regulovat sami, nemotejte se nám do toho", najednou byli u dveří vlády a říkali "my tomu nerozumíme, vy něco udělejte a montujte se nám do toho". A to intelektuální vakuum tam zůstalo.

Na jednoduchých příkladech ukázat velké ekonomicko-společenské pohyby. Tahle odpověď je tak klasický Sedláček, jak to jen jde.

6. Okomentujte tvrzení: "Tomáš Sedláček je Tomáš Klus české ekonomie."

Tomáš Klus? To znamená co? Že jsem jakože sluníčkář? Jestli to znamená, že jsem srdcař, pak ano. Já se s ním párkrát potkal a vždycky to bylo příjemné. Takže pokud bych měl volit mezi tímhle a realisticko-cynickým postojem jiných hudebníků, tak se budu raději hlásit ke Klusovi.

To tvrzení byla ve skutečnosti původně urážka formulovaná v recenzi jedné ze Sedláčkových knih, ale vybral to poměrně elegantně, ne?

7. Kdybyste mohl v České republice okamžitě změnit tři věci, které by to byly?

Dva minulé prezidenty. A pak bych si přál, aby si lidé začali víc věřit. V souvislosti s Českou republikou si lidé spontánně vybaví spoustu pozitivních věcí. Pivo, Praha, hokej, Kafka, Kundera, Havel, sametová revoluce, Škodovka, Švejk a Dvořák a Smetana… A teď mi řekněte, jak to mají Poláci. Skvělý, velký národ, ale na kolik takových pozitivních věcí si spontánně vzpomenete? Neříkám to proto, abych se vytahoval, ale jako pobídku k tomu, aby si lidé začali víc věřit.

8. Kdo má podle vás lepší ponětí o ekonomii: Václav Klaus, nebo Miloš Zeman?

(pauza téměř minuta) To je těžké. Já se nad tím často zamýšlel. A musím předeslat, že oba mají zásadní podíl na formování hospodářské politiky ČR v 90. letech a v tomhle ohledu si z nich nelze dělat legraci. To, že se nakonec stali karikaturami sebe samých, protože promeškali příležitost odejít na vrcholu, je jiná věc. Ale odpovědět na to, kdo z nich je víc, neumím.

9. Proč se říká "pražská kavárna"?

Je to termín, který měl být původně hanlivý, ale to je třeba pojmenování teorie velkého třesku původně také. Ale tohle nálepkování je vždycky snaha pojmenovat si nepřátele, vyvolat strach. Každý v životě s něčím bojuje − s porušováním lidských práv, svými zlozvyky… a někdo prostě bojuje s pražskou kavárnou.

10. Máte pro něco vášeň?

Pro mnoho věcí. Těžko je všechny dokážu nacpat do svých dnů. Ježdění na monokole je moje vášeň, asi obecně známá. Další je teoretická fyzika, miluju teologii. Dlouho jsem měl vášeň pro psychologii a filozofii, byla doba, kdy jsem se vášnivě věnoval divadlu. Takže moje vášně se teď tak střídají. Každý rok si většinou dávám dvě až tři nové oblasti, které chci prozkoumat.

11. Jste asi nejznámější český popekonom. Jaké to má výhody?

Já o tu pozici nikdy nestál. Když vyšla recenze na Ekonomii dobra a zla, tak psali, že je to populární ekonomie, přitom to popularizační kniha být neměla, naopak to měla být kniha, která ekonomiku komplikuje a byla zamýšlená pro malý okruh lidí. Já popularizaci nedělám. Snažím se nebýt pouze ekonom a snažím se nedělat rozdíl mezi vysokou a nízkou kulturou. Ale výhody? Můžu mluvit i s lidmi mimo ekonomii, s filozofy nebo teology, nejen s bankéři. A pak samozřejmě tu, že když chci o něčem mluvit nebo psát, tak můžu a někdo si to občas i poslechne nebo přečte. A pak je výhoda, že mě někdo pozve na panáka, samozřejmě. Ale já jsem vychovaný tak, že pak mám dojem, že se s ním musím alespoň dvacet minut bavit a ne vždy mi to jde.

12. Souhlasíte s názorem, že být popekonomem je snadné, protože nesete minimální odpovědnost za to, co říkáte?

Ale popekonom… já třeba nikdy nebyl na Nově. Nedal jsem rozhovor Blesku, nedal jsem rozhovor Novinkám, tohle je jeden ze tří rozhovorů za poslední rok. Tak já nevím, co mám ještě dělat, abych nebyl ten popekonom. Píšu knížky, o kterých si myslím, že jsou celkem složité. Takže je mnoho ekonomů, kteří jsou rozhodně viditelnější, protože každý měsíc říkají, proč je teď inflace větší, než byla v lednu.

Sedláček se zjevně zasekl na pojmu popekonom a měl dojem, že mi málo důrazně vysvětlil, že se jím být necítí.

13. Jakou nejdůležitější věc jste se naučil od Václava Havla?

V momentě, kdy člověk tu divadelní hru jménem život začne brát příliš vážně a vžije se do té role moc, tak to přestane být sranda. Takže braní života spíše jako něco, co funguje lépe s nadhledem. A nenechat si od nikoho říkat, co si mám myslet a dělat. A nenechat se převálcovat obrazem, který je o vás vytvářen.

14. Jakou nejbizarnější radu po vás někdo chtěl?

V jednom baru, už bylo kolem půlnoci, za mnou přišel takový bodrý, ale poměrně rázný chlapík a začal: "Jste to vy?" To je můj oblíbený začátek dialogu, protože mě to uvádí do filozofických rozpaků, zda já jsem já. A druhá otázka: "Tak co ta ekonomika?" Tu taky miluju. Vím, že lidé mi tím chtějí často udělat radost, že mě poznali a že jsem ekonom. Tady ten pán mě odtáhl stranou a že prý do čeho má investovat peníze. Já se mu snažil vysvětlit, že nevím. On mi nevěřil. A že půjdem půl na půl… Když jsem asi popatnácté řekl, že nevím a neví to nikdo, tak odešel s pocitem, že jsem sketa, která mu to neřekne.

15. Rozpadne se podle vás Evropská unie?

V jakém časovém horizontu? (ticho) Dříve nebo později se rozpadne i zlato. Doufám, že ne, ale drolit se asi bude.

16. Jak budou reagovat globální trhy na Donalda Trumpa ve funkci prezidenta USA?

V krátkodobém horizontu jdou trhy nahoru. Ale to šly i za Hitlera. Trhy nejsou arbitr čehokoliv. Mýlí se jako vše ostatní. Pro svět to není dobrá ekonomická zpráva.

17. Definujte svůj styl.

(pauza) Asi před třemi lety o mně v Respektu napsali, že mám styl dandyho. Nevím úplně přesně, co to znamená, ale líbí se mi to.

Sedláček svůj osobní styl samozřejmě má a dbá o něj. Na schůzku přišel v kostkovaných kalhotách a dobře padnoucím saku. Je to ležérní, ale zároveň tak akorát. Dandy na to sedí, byť to postrádá jistou dandyovskou exaltovanost.

18. Která komodita je podle vás nejvíce podhodnocená?

Komodita? (pauza 30 sekund) Tolerance.

19. Jakou nejdražší věc jste si kdy koupil?

To elektrické monokolo. To mě stálo třicet tisíc. Pokud tedy nepočítám auto. Ale byt nemám, moje telefony nestojí přes třicet tisíc…

20. Kdo je váš nejlepší kamarád a proč?

Kamarád se stává z mého syna, ale na to je zatím dost mladý. Mám asi pět nebo šest chlapů, které miluju takovou tou chlapskou přátelskou láskou, ale vytáhnout jednoho z nich asi neumím.

21. Jaký největší ekonomický nesmysl jste v poslední době slyšel?

Nesmyslné mi přijde měřit růst v procentech HDP. Amerika jednu dobu rostla o dvě procenta HDP, ale zároveň měla deficit dvanáct procent HDP. A všichni byli nadšení, že se roste.

22. Při tom všem, co děláte, čemu nerozumíte?

Teď nerozumím české hospodářské politice. Dělal jsem to dvanáct let intenzivně a teď se od toho snažím odstřihnout. A už mě to nebaví. Já jsem si utekl do filozofie, kde je platnost výroku delší než dva týdny.

Zde si Sedláček upravil otázku po svém. Tedy čemu se rozhodl nerozumět. No, proč ne?

23. Jakou nejlepší radu jste v životě dostal?

(pauza 30 sekund) Když jsem nastupoval na Hrad, tak jsem se bavil s otcem Williamem, senzační člověk a můj soused. A on říká: "První tři měsíce jen poslouchej a nic neříkej."

24. Co je podle vás smysl života?

Dobro a komplexita. A když člověk neví, co je smysl života, tak smyslem života je zvyšovat pravděpodobnost, že smysl života najde.

25. Kdy jste měl naposledy strach?

To už je hodně dávno. (pauza 30 sekund) Padl na mě tíživý pocit úzkosti, když jsem se ráno probudil po hlasování o brexitu. Ale to nebyl úplně strach. Ale úzkost z toho, že svět, ve kterém žiju, vypadá jinak, než jsem si myslel.

26. V co věříte?

Věřím ve víru. Snažím se věřit hodně věcem. Zajímám se o zenbuddhismus, ale bavíme-li se o víře, označil bych se za křesťanského anarchistu.

27. Kdy jste se naposledy s někým opravdu pohádal?

Včera večer, ale nepovím vám s kým.

28. Co odpovíte lidem, když vám vyčtou, že to, co říkáte, je naprosto odtržené od reality běžných lidí?

Mám teda vysvětlovat lidem, jak se škrábou brambory?

29. Co jste si pomyslel, když jste se dozvěděl, že se Miloš Zeman stal prezidentem?

No, že žiju v národě, který si může vybrat mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem a zvolí si Miloše Zemana. A že asi přestanu psát komentáře, protože lidem, pro které píšu, nerozumím.

30. Co se stane, když se Miloš Zeman stane prezidentem i na další volební období?

Čekají nás čtyři roky naprosto zbytečné ostudy, která nám přinese jen starosti.

31. Ve své knize píšete, že žijeme v době, kdy klesá podíl manuální práce. Není to jenom tím, že se pohybujete v prostředí, kde vidíte málo lidí manuálně pracovat?

Ne, tohle je zrovna dobře statisticky dokumentovatelné. Hezky je to vidět například na zemědělství. Dříve bylo devadesát procent energie vydáváno na to, abychom se uživili, dnes jsou to čtyři procenta. Pořád pár oborů zbývá, třeba restauratérství, což je byznys, který se od vynálezu ohně změnil jen velmi málo. Ale jinak i u nás roste sektor služeb na úkor manuální práce.

32. Jak dlouho trvá naučit se jezdit na monokole?

Záleží, jakého máte učitele. Já se to musel naučit sám, protože jsem byl první v téhle republice, kdo měl elektrické monokolo. Je ale jednodušší na ovládání než manuální, které znáte z cirkusu. Každého jsem to schopen naučit do hodiny nebo dvou.

33. Proč tolik intelektuálů tak baví předstírat apokalypsu?

Protože jsme dvě generace nezažili válku a žili v poměrně bezstarostné době. Ještě před deseti lety se Evropa rozrůstala, euro bylo výborná měna, v USA se měl k moci dostat Obama. Byl to svět, v němž to vypadalo, že naše ideály to vyhrávají. A v téhle situaci se najednou všechno otáčí. Ale mít špatnou náladu nemusí být úplně od věci. Rozpadá se EU, což je jediný projekt, na kterém se od druhé světové války systematicky pracovalo. A k moci se dostali lidé, kteří nenesou žádná dlouhodobá řešení. Což je samozřejmě znepokojivé. Protože obecná snaha byla stavět globální instituce, což jsme nikdy v historii lidstva nedělali. A je tu digitální revoluce, kterou prožíváme. A najednou jsme obklopeni lidmi, kteří řeší stavění zdí. Podle toho ovšem poznáte populisty. Velcí státníci po vás většinou něco chtějí. Abyste se zamysleli, abyste se změnili… Populista po vás minimálně v první fázi nic nechce. Dejte mi hlas a já se o zbytek postarám. Ale to už jsem se do toho trochu zamotal…

34. Jaké místo je pro vás nejhezčí na světě?

Česká republika, Praha, Malá Strana, Kampa.

Nejrychlejší odpověď z celého rozhovoru. Doslova to vyhrknul. Zde zjevně žádná další formulace není potřeba.

35. Kdy jste naposled plakal?

Já brečím každý den na kole, když mi fouká studený vzduch do očí. Ale občas zamáčknu slzu, když mě něco dojme. Třeba to, že žijeme ve společnosti, kde se postaráme o ožralého člověka, který upadne na chodníku. To, že máme systém, kdy pro něj přijede sanitka a postarají se o něj. Že máme institucionalitu.

36. Máte nějakou vlastní slabost, kterou máte rád?

Dlouhodobá, do profesionální dokonalosti dovedená šábesová lenost. Tedy když si to můžu dovolit.

37. Uškodilo vaší pověsti, když vás bulvár v roce 2012 vyfotil, jak se na Českých lvech opilý válíte po zemi?

Já jsem se neválel. Já jsem šel po čtyřech.

Opět velmi pohotová odpověď. To na mě udělalo dojem.

38. Ekonom Pavel Kohout, nebo Aleš Michl?

Jako k tanci, nebo k poslechu?

39. Litujete něčeho, co jste v životě napsal?

Nelituju, ale mění se mi názor. Třeba v Ekonomii dobra a zla jsem napsal − dnes už vím, že mylně −, že ekonomie nemá duši a má nějaké morální vakuum. Dneska už vím, že neexistuje nic jako ideologicky neutrální půda a že ani ekonomie není ideologicky neutrální a má v sobě silný ideologicky-náboženský komponent.

40. S jakým známým žijícím člověkem byste se chtěl poprat?

S Bradem Pittem.

41. S jakým známým mrtvým člověkem byste se chtěl opít?

S Ježíšem.

42. Když vám nabídnu vlastní pořad v televizi, o čem bude?

Kdybych mohl, tak bych dělal komentované průvodcovství současnou popkulturou. Dal bych tam všechno, co mám rád, dohromady. Což vlastně dělám i ve své psané tvorbě.

43. Pokud vím, nemáte obhájenou doktorskou práci. Proč?

Minulý pátek mi přišel třetí kladný posudek na moji práci. Takže takzvanou malou obhajobu už mám a snad dostanu už i tu velkou. Obhajuju tu práci dvanáct let a to už je trochu dlouho. Teď už by tomu snad nemělo nic stát v cestě. Ta práce vyšla v sedmnácti světových jazycích, ale nějak ji prostě nemůžu obhájit.

44. Váš oblíbený film?

(pauza 20 sekund) Přemýšlím, který film jsem viděl nejčastěji, protože podle toho by se to dalo posoudit… Asi Kafe a cigára.

45. Která emoce je vám nejnepříjemnější?

Asi nuda. Pokud je to tedy emoce.

46. Máte nějaké přátele v showbyznysu?

Dobře se znám s Ondřejem Brzobohatým. Já se s ním seznámil a chvíli netušil, o koho jde. Přišel tehdy do Mlejna a hrál na piano. Mně se to líbilo a začali jsme spolu zpívat. Když jsme skončili, tak jsem mu řekl, že dobře zpívá a mohl by se tím živit. Dále Oto Klempíř, Lukáš Hejlík… Ono je vždycky těžké ty lidi jmenovat, abych na někoho nezapomněl. David Koller. A samozřejmě David Černý, ale to není showbyznys.

47. Kdy jste se naposled popral?

V MeetFactory s Davidem Černým. Začalo to ze srandy, ale skončilo to tak, že jsme se navzájem házeli přes bar. Přátelsky, ale rvali jsme se.

Takto se přátelsky servat jde asi opravdu pouze s Davidem Černým.

48. Kterého českého umělce obdivujete?

Těch je strašně moc. Nejsem schopen říct jedno jméno.

49. Co vás naposledy rozesmálo?

Když jsem se učil se synem a zjistil, jak to ve skutečnosti bylo s financováním Národního divadla.

50. Kdy jste naposledy říkal něco, co není pravda?

Tak v soukromém životě některé věci lehce upravuju…

51. V čem je podle vás vaše největší devíza?

Že mě to baví.

52. Píšete proto, že chcete čtenáře spíše poučit, nebo zachránit?

Chci si s nimi hrát a hrát si s jejich myšlenkami. Chci, aby z toho měli lidé radost. Chci dělat lidem malé intelektuální orgasmy.

53. Kolik vám vydělala vaše kniha Ekonomie dobra a zla?

Bylo to něco k milionu. Milion plus. Na to, že jsem to psal dvanáct let… A pak bylo 18 překladů do zahraničí. Ale celkovou sumu neznám.

Sedláček zmínil množství překladů své knihy v rozhovoru několikrát. Je na to hrdý. V kontextu českých autorů asi má proč.

54. Jakého autora současnosti bych podle vás měl číst?

Komárek, Sokol, Marek Orko Vácha, Neubauer, Hejdánek… Z ekonomů nejzajímavěji přemýšlí Lubomír Mlčoch.

55. Který autor je podle vás nejpřeceňovanější?

Jára Cimrman. Tedy ne jeho osoba, ale jeho příspěvek lidstvu.

56. Která česká kniha je podle vás nejméně doceněná?

Hejno bez ptáků.

57. Kdo je váš vzor?

Intelektuálně asi Slavoj Žižek. V osobním životě Ondřej Brzobohatý, což je podle mě velmi čistý člověk. A pro komunikaci zajímavých a příjemných myšlenek do světa to bude zase Václav Havel.

58. Pokud byl Havel dobrý prezident, proč ho neuznává víc lidí?

Neznám národ, kde by se hlášení k bývalému prezidentovi stalo takovým politikem. Myslím, že na tom má zásluhu Václav Klaus, který o Havlovi mluvil takovým způsobem, že už to s politikou nemělo nic společného. Prostě takhle o mrtvých lidech nemluvíte.

59. Jaká nejhorší věc se stala po roce 1989?

Někdy v roce 2004 se to začalo lámat. Do té doby jsme věděli, že chceme do Evropy, chceme do NATO a vymanévrovat se z té země nikoho. A kolem roku 2004 jsme ztratili tah a místo stavění se začalo bořit.

60. Proč by podle vás měli lidé číst vaše texty?

Pro intelektuální občerstvení.

61. Po čem momentálně nejvíc toužíte?

Dopsat své tři knihy, které by měly snad být na úrovni Ekonomie dobra a zla. Jsou to tři monografie, u všech mám napsáno asi 250 stránek, ale nemůžu je dokončit.

62. Bez jaké materiální věci se neobejdete?

Moleskine a plnicí pero.

63. Kolik stojíte jako řečník?

To je různé. Ale charity, neziskovky a univerzity v Česku dělám zadarmo.

64. Řekněte mi citát, který vás charakterizuje.

Nesnesitelná lehkost bytí.

65. Kam byste mě pozval na drink?

Na Bipolar do baru Blue Light.

66. Jste zamilovaný?

Jo.