Nejde ho nemilovat. Matthew McConaughey se snad narodil proto, aby okouzloval. Úsměv od ucha k uchu, pevný stisk ruky, rozvláčný jižanský přízvuk a rozverná jiskra v oku. Na sobě má kostkovanou košili a džíny, na nohou okopané kovbojské "koně". Tenhle chlápek vypadá v pohodě, a kdyby to nebyl jeden z nejžádanějších hollywoodských herců současnosti, pozval bych ho hned bez zaváhání na pivo.

Pivo ale musí počkat. Sešli jsme se, abychom si povídali o jeho posledním filmu Zlato. Hraje v něm neúspěšného prospektora, jehož kariéra se otočí v okamžiku, kdy v indonéské džungli narazí na dosud neobjevenou zlatou žílu. Snílek a dobrodruh Kenny Wells padl Matthewovi jako ulitý. Z velké části i proto, že se McConaughey inspiroval svým otcem Jamesem, jehož životní cesta se také ubírala různými směry. A ne vždy těmi dobrými.

"Kenny Wells je zatím moje nejoblíbenější postava, jakou jsem hrál," tvrdí držitel Oscara za hlavní roli v dramatu Klub poslední naděje. "Vrhne se do neuvěřitelného dobrodružství, které ho zavede ze zapadlé kanceláře v Nevadě do indonéské džungle a až do nejvyšších pater Wall Street. Už při čtení scénáře jsem věděl, že mu dokonale rozumím a vím, jak tu roli uchopit."

Kdo si nechce zkazit zážitek z filmu, ať následujících pár vět přeskočí. Snímek Zlato je volně inspirovaný skandálem kanadské společnosti Bre-X, jež v polovině 90. let investory nalákala na obří nevytěžené zlaté zásoby na Borneu. Mělo se jednat o největší zlatý důl na světě. Vše se ukázalo jako velmi promyšlený podvod a investoři, mezi které patřily i kanadské penzijní fondy, přišli o miliardy. Zakladatel firmy David Walsh se po jejím krachu přesunul na Bahamy a rok po vypuknutí skandálu zemřel na mozkovou mrtvici. Jeho společníci ale nikdy odsouzeni nebyli.

Vraťme se však zpět k našemu interview. Jenom hrstce herců se podaří takový veletoč jako McConaugheymu. Z milovníka v lehkých romantických komediích se přesunul k charakterním rolím neústupných a tvrdohlavých svérázů. Thriller Bahno z Mississippi, drama Klub poslední naděje, detektivní seriál Temný případ nebo sci-fi Interstellar natočil během posledních několika let a do romantické komedie by si ho dnes už nikdo tlačit nedovolil. Vždyť i jeho epizodní role ve Vlku z Wall Street téměř zastínila hlavní hvězdu Leonarda DiCapria.

"Tu romantiku jsem bral čistě pro peníze. Jednoduchost sama. Všechno to bylo stejné. Kluk potká holku, pak se něco pokazí, přijde o ni a musí ji zase získat zpátky. Žádná emoce v tom nemůže být pravdivá. Ty filmy nejsou o skutečném světě, o opravdových lidských pocitech. Tak jsem prostě jednoho dne řekl agentovi, ať tyto nabídky odmítá," popisuje. Risknul i to, že pak osm měsíců dělal to, co nesnáší ze všeho nejvíc − nic.

Matthew McConaughey (47)
jarvis_58ac23ec498ec909016632cb.jpeg

Nejmladší ze tří synů podnikatele a bývalého hráče amerického fotbalu Jamese McConaugheyho a učitelky Mary Kathleen.

Vyrůstal v Texasu a původně se chtěl stát právníkem. Po několika rolích v televizních reklamách se jeho prvním filmem stala teenagerská komedie Omámení a zmatení (1993).

Po filmech Čas zabíjet, Kontakt nebo Spielbergově Amistadu následovalo období romantických komedií jako Svatby podle Mary, Jak ztratit kluka v deseti dnech nebo Lemra líná. Publikum si ho tak zafixovalo jako přívětivého hezounka.

Definitivně se mu z této škatulky podařilo uniknout až v roce 2013 snímkem Klub poslední naděje, který mu vynesl i Oscara. Zazářil rovněž v seriálu z produkce HBO Temný případ, v němž si zahrál s Woodym Harrelsonem, nebo ve sci-fi Christophera Nolana Interstellar.

Pro jeho velkolepý návrat k dramatickým rolím se vžil termín McConesance. Oženil se s bývalou brazilskou modelkou Camillou Alvesovou, s kterou má tři děti. Jeho nejnovější film Zlato vstoupil do českých kin 16. února.

Nasazení, s jakým se McConaughey vrhá do svých rolí, se jen tak nevidí. A platí to i pro jeho vizáž. Pro film Bez kalhot trávil stovky hodin v posilovně, aby dosáhl dokonale vypracované muskulatury. Kvůli roli HIV pozitivního muže v Klubu poslední naděje zase neváhal shodit přes dvacet kilo, která nyní jako Kenny Wells musel naopak nabrat.

"Tohle byla rozhodně příjemnější dieta. Samé cheeseburgery a pizza. Největší radost z toho měly hlavně děti, ale i moje manželka si ta kila navíc celkem pochvalovala," uculuje se.

Co vás na filmu Zlato a vaší postavě Kennyho Wellse tak zaujalo, že jste řekl ano?

Je to přesně ten typ filmu, jaký mám rád. Kenny Wells je obyčejný chlap, snílek a trochu outsider, který však touží vyhrát. Připomněl mi do jisté míry mého tátu, který vždycky šel po dobrém kšeftu a nebál se riskovat. Když jsem vyrůstal, hodně mě ovlivnila tátova nevyčerpatelná energie a touha po dobrodružství, a to jsem chtěl promítnout do tohoto filmu. Kenny nechce jen zbohatnout, ale doslova žízní po zlatě a po velkém objevu. Je to hledač drahých kovů, téměř odepsaný, ale potká člověka, který tvrdí, že se uprostřed nepropátrané indonéské džungle ukrývá dosud neobjevené zlaté ložisko. A nic, absolutně nic Wellse nedokáže zastavit v tom, aby se do té džungle vydal a zlato našel.

Jak na svého otce nejčastěji vzpomínáte?

Táta podnikal v naftařském průmyslu, a když jsem byl malý, tak se mu hodně dařilo. Tehdy se na tom na jihu USA dal snadno vydělat balík. Šel třeba ve dvě hodiny odpoledne do baru − protože všichni radši obchodují s někým, kdo se s nimi napije − a při tom popíjení třeba vydělal 50 000 dolarů. V hlavě mám obrázek svého táty s telefonem u ucha a cigaretou v puse, pořád něco šmelil. V roce 1982 přišel velký propad, ale jak špatné to bylo, jsme se dozvěděli až po tátově smrti o deset let později. Firma byla v podstatě v bankrotu. Když jsem to zjistil, nejdřív jsem si řekl "Ten parchant!", ale pak jsem si uvědomil, jakému tlaku musel každý den čelit. Každý den se vzbudil, vstal z postele a musel si říkat: "Dneska se to povede, dneska se to zlomí." Za těch deset let se to ale nestalo. Navzdory tomu to nikdy nevzdal, měl sílu a odhodlání. Nechtěl svůj život za žádnou cenu promarnit.

Měl dobrodružný život, asi jste s ním zažil spoustu zajímavých historek…

Těch bylo. Táta mě s sebou vozil všemožně po Texasu, když objížděl své dlužníky a lámal z nich zpátky peníze. Většinou to byli dost divní týpci. Pamatuji si na jeden den, těsně před Vánoci, a mně bylo tehdy tak sedmnáct. Nasedli jsme do auta, ale místo toho, abychom courali po obchodech a nakupovali dárky, táta zamířil k jednomu opuštěnému baráku. Představte si vymlácená okna, všude odpadky, vypadalo to jako feťácké doupě. U něj stojí bílá dodávka a bliká na nás. A táta jen pronesl: "To je Chicago John." Vystoupil z auta a já jen vidím tátu, jak s ním mluví, a pak Chicago John něco hledá v té dodávce a předává mu balíček. Neviděl jsem, co to je, ale jen jsem zahlédl, jak táta přepočítává peníze a dává je tomu chlapovi. Pak se vrátil do auta a hodil balíček do přihrádky v autě. Na cestě zpátky domů mi řekl, abych se do toho balíčku podíval. Tak jsem to udělal a táta jen hlesl: "Panebože, to jsou rolexky tak za 22 000 dolarů a já je právě koupil za tři tisíce." Samozřejmě se pak ukázalo, že ty hodinky neměly cenu ani 300 dolarů, ale můj táta vždycky radši dělal riskantnější obchody s lidmi, s nimiž byla zábava, než s těmi, se kterými to byla tutovka, ale zase to byli nudní panáci.

Je taková i vaše matka?

Myslím, že oba mí rodiče byli tak trochu blázni. Vždyť ti dva se třikrát vzali a dvakrát rozvedli! Jednou spolu beze slova zmizeli do Ekvádoru, kde chtěli investovat do diamantového dolu, a nakonec se ukázalo, že to bylo celé podvod. S mámou rozhodně není chvilka klidu. Jakmile něco není podle jejích představ, prásk, udělá scénu. Má ráda pozornost. Běžně třeba prováděla po našem domě všemožné návštěvy včetně novinářů. Říkám jí: "Mami, až sem příště budeš někoho chtít vzít, tak mi dej dopředu vědět." Za týden koukám na televizi a vidím mámu, jak ukazuje na kameru můj pokoj a říká: "Tady měl Matthew první sex." Prostě si vždycky dělá, co chce.

V minulosti jste už během filmování navštívil Afriku nebo Austrálii. Jaké bylo tentokrát točit v džungli?

Ve skutečnosti jsme nenatáčeli v Indonésii, ale v Thajsku. Bohužel panovalo zrovna období dešťů. Takže nás samozřejmě postihly neuvěřitelné monzunové lijáky, které nám pravidelně odplavovaly půlku filmových kulis a vybavení. Byla to docela síla.

Vaše postava ve filmu Zlato je v podstatě věrná své partnerce Kay. Jak moc to odpovídá vztahu s vaší ženou Camillou?

Co na to mám říct? Moje manželka je skvělá partnerka a máma. Jsem v tomto ohledu naprosto šťastný muž. Camilla je také ta nejlepší posluchačka. Když se připravuji na novou roli, je prvním člověkem, se kterým o tom mluvím. Popisuji jí dopodrobna svou postavu a pak si poslechnu její názor. Nejenže mi klade ty správné otázky, ale pomáhá mi i s tím, abych si ujasnil, jak tu postavu uchopit. Ona mi dává potřebnou zpětnou vazbu.

Hodně mě ovlivnila tátova nevyčerpatelná energie a touha po dobrodružství. A to jsem chtěl promítnout do toho filmu.

Klub poslední naděje, Vlk z Wall Street nebo Zlato jsou všechno filmy, ve kterých jste ztvárnil velmi výrazné postavy. Co vás na těchto rolích tak přitahuje?

Jsou to vesměs lidé stojící na okraji − antihrdinové, kteří jsou mnohem opravdovější než klaďasové. Nikomu se nepodbízejí, nic si nemalují na růžovo. To je na nich tak přitažlivé. Já se řídím heslem mého otce, že cílem je prožít zajímavý život. Jsem také optimista. Věřím, že je lepší se vždycky dívat dopředu než do minulosti a že by člověk vždy měl být vděčný za to, čeho se mu v životě dostalo. A já musím být vděčný za hodně věcí. Na některých jsem zapracoval sám, některé ke mně přišly samy prostě proto, že jsem měl neuvěřitelné štěstí.

Někdy je potřeba tomu štěstí jít trochu naproti. Musíte mít cit pro to, jakému snímku řeknete ne. Jak se podle vás pozná dobrý film?

Vždycky mě musí nadchnout už při čtení scénáře. Mám rád, když má dobrý začátek, prostředek i konec. Chci, aby mě příběh pořád držel v napětí, abych si nikdy nebyl jistý tím, jak to přesně skončí. A taky se mi líbí, když si při čtení scénáře najednou uvědomím: "Takového člověka znám! To jsem taky prožil!" Díky tomu mi došlo, že v životě nikdy není nic tak, jak si nalinkujete, podle předem napsaného scénáře. Hodně projektů se zjeví naprosto odnikud, ale vy přesto hned cítíte, že je máte vzít.

Kdy se to stalo naposledy?

Určitě to byl seriál Temný případ. Nabídka tehdy přišla úplně nečekaně a já jsem sám sebe předtím v takové roli nikdy neviděl. Nakonec z toho byla jedna z nejlepších věcí, jež mě v kariéře potkaly.

V životě nikdy není nic tak, jak si nalinkujete. Hodně projektů se zjeví odnikud, ale vy přesto hned cítíte, že je máte vzít.

Řada předních filmových herců se v průběhu své kariéry věnovala televizním projektům. Co vedlo vás k tomu, že jste přijal roli v Temném případu?

Všichni víme, že televize je nyní na úplně jiné úrovni než před několika lety. Herci už filmové a televizní role skoro ani nerozlišují. Hledal jsem kvalitu a bylo mi jedno, jestli u filmu nebo v televizi. Některé televizní projekty jsou dokonce lepší než ty filmové. Když se ke mně nabídka dostala, netušil jsem, jaký fenomén se z toho stane. Přečetl jsem scénář prvních dvou epizod a věděl jsem, že to chci dělat. Pro mě to byl zkrátka takový delší filmový scénář. Důležité pro mě také bylo, že jsme věděli, že vše skončí jednou sérií a nebudeme se za rok znovu vracet jako u běžného seriálu.

Původně vám scenárista Nic Pizzolatto nabízel roli, kterou nakonec ztvárnil Woody Harrelson. Proč vás přitahoval více detektiv Rust Cohle?

Ten chlapík mě fascinoval. Chtěl jsem se mu dostat do hlavy. Ta jeho posedlost a izolace − vždycky se mi líbí postavy, které vedou dlouhé monology. Myslím, že mi to sedí.