Do konce loňského roku se soudem nechalo zplnoletit 54 mladých lidí, kteří ještě nedosáhli 18 let, přičemž třem žadatelům nebylo vyhověno. Úplně prvním, kdo se toho v Česku kvůli podnikání odvážil, byl v únoru 2014 tehdy 16letý Michal Prachař. Jak těžké byly jeho průkopnické kroky a jak jeho původní ambiciózní plány dopadly?

Mladík z Českých Budějovic podal žádost hned v prvním týdnu platnosti nového občanského zákoníku a za necelé dva měsíce se konal soud. "Soudkyně ale řekla, že moje žádost je sepsaná hodně amatérsky, a navrhla jednání odložit, abych ji mohl sepsat znovu. Tehdy to byla úplná novinka, žádný právník mi s tím nebyl schopen poradit, tak jsem si žádost sestavil sám. Ale já řekl, že si vše sám dokážu na místě obhájit," vypráví Michal Prachař, dnes už dospělý, 19letý podnikatel v brýlích a tmavém dvouřadovém obleku v rekonstruovaných Mariánských kasárnách nedaleko centra jihočeské metropole. Kdysi tu jako vojáci sloužili Jaroslav Hašek nebo Václav Havel, dnes tu jsou kanceláře a jednu z nich si pronajímá i Michal Prachař.

U soudu tehdy argumentoval tím, že si chce zřídit internetový obchod a vydávat webový magazín nazvaný Pravé vzdělání. Soudkyni přesvědčil, že podnikání nenaruší jeho studium oboru informatika na Střední škole elektrotechnické a strojní ve Velešíně na Českokrumlovsku.

Michal Prachař školu ale poté ve třetím ročníku opustil, magazín Pravé vzdělání skončil v pilotních číslech a začínající podnikatel se dal na prodej náramků a hodinek přes svůj e­-shop Deltimo. To je nyní jeho jediná podnikatelská aktivita, vloni už jako dospělý pro ni založil společnost s ručením omezeným, jež má dnes asi patnáct spolupracovníků fungujících na živnostenské listy.

jarvis_58aebe96498e6405ed824310.jpeg
Michal Prachař podniká, ale na nedostatek volného času si nestěžuje.
Foto: Matej Slávik

Ujišťuje, že s magazínem o vzdělávání to tehdy myslel upřímně a nechtěl získat soud na svou stranu bohulibým, ale spíše fiktivním projektem jako svého času třeba Vladimír Železný, když pozdější čistě komerční televizi Nova prezentoval před získáním licence jako televizi pro intelektuály. O čem měl jeho vzdělávací časopis konkrétně být?

"Ptáte se mě na věci, které jsou už strašně dávno. Chtěl jsem změnit způsob vzdělávání v Česku, v němž je podle mě hodně zbytečné teorie a málo reálné praxe," říká Prachař a na toto téma si už nechce dál povídat, protože po opuštění školy pro něj prý přestalo být aktuální. Maturitu si dodělávat v budoucnu nehodlá. "Tu potřebují právníci nebo doktoři, u mě není zapotřebí," věří mladík.

Na názor jeho maminky, která pracuje jako dělnice, se bohužel není možné zeptat, protože Michal Prachař, jenž podle svých slov vyrůstal jako jedináček bez otce a od svých 16 let bydlí sám, na ni nechtěl poskytnout kontakt.

"Když jsme v rámci výuky zakládali fiktivní firmy, zajímal se o téma výrazně víc než ostatní. Pak to ale převálcovalo Michalovy školní povinnosti," vzpomíná jeho učitelka ze střední školy Eva Tomášková. Podle ní se hoch většinou stranil ostatních a byl uzavřený.

V rozhovoru je Michal Prachař také spíše skoupý na slovo, ale později třeba na dodatečné e­-mailové dotazy ochotně odpovídá. Tvrdí, že jeho firma měla za rok své existence obrat tři a půl milionu korun. Na odbyt jdou převážně náramky, které se nabízejí v jeho e­-shopu zhruba za 300−500 korun. Kameny do nich dováží ze zahraničí, náramky prý podle představ firemního návrháře dávají dohromady spolupracovníci v Ostravě, pracující doma.

Prachař odmítá kritiku z internetových příspěvků, že pouze přeprodává výrobky z globálních e­-shopů. "To tam zřejmě dala konkurence. Nejde o přeprodávání. Vždyť na našich výrobcích je logo naší firmy," zdůrazňuje. Zároveň ale přiznává, že logo se zatím objevuje jen na čtvrtině jeho zboží.

Jako školák hrál závodně fotbal a už tehdy snil o tom, že jednou bude mít vlastní firmu. V osmé třídě začal chodit do posilovny a stále denně cvičí, nyní i boxuje a běhá. Michal Prachař rád také s přítelkyní nebo s kamarádem zajde večer na dobré jídlo nebo si pustí film.

Zatím si prý nic většího nekoupil, nemá auto ani řidičák, výdělky vrací do nákupu dalšího materiálu pro náramky a též do hodinek, které dováží z Číny. "Nepodnikám pro peníze, ale protože mě to baví. A svět už měnit také nechci, raději se přizpůsobím," usmívá se. Žádné Jobse ani Musky za vzory prý nemá: "Člověk už musí mít ten motor v sobě."