Fotografický blog Humans of Prague publikuje portréty lidí z pražských ulic. Snímky a doplňující texty jsou svědectvím letmých setkání mezi fotografem a neznámým člověkem. Cílem blogu je seznamovat čtenáře s rozmanitostí lidí, jejich myšlenek a příběhů v současné Praze.

Humans of Prague

1. "Já jsem dítě štěstěny. Měla jsem krásné dětství a krásně jsem se vdala. Moc ráda vzpomínám na dobu, kdy jsem manžela potkala – než jsme se vzali, tak jsme spolu tři roky chodili. Bylo mi tehdy osmnáct až jednadvacet, studovala jsem, měla zázemí u rodičů, zatím nic nemusela řešit. Jen tu naši lásku. Chodili jsme do divadla, na koncerty, na procházky, jezdili jsme se koupat. On je velký romantik, takže mi pořád nosil kytky, obrázky, dárečky. Ale celé ty tři roky jsme spolu nic neměli! Já jsem věřící, takže jsme čekali až po svatbě. Vím, že dnes na to ti mladí skočí hned na diskotéce, ale podle mě se hrozně okrádají. My jsme sice dlouho čekali, což nebylo snadné, ale byli jsme si potom vzácnější. Více jsme o sebe usilovali, i po svatbě, kdy přišly různé starosti, kdy udeřila realita."

"Manžel sice Valentýna moc nedrží, to je novodobější svátek, ale mě to dnes trklo do očí. Všude samá srdíčka. Ale tam vám někdy mají hrozné nápisy! Třeba: Za sex. Jak to nějaká holka může přijmout? No, já jsem koupila tohle: Pro radost. Protože to si s manželem říkáme pořád – hlavně abychom měli radost."

Humans of Prague