Srdíčko, štěstíčko či otřepanou frázi a dnes už i karikaturu "tak určitě" internetový projekt Bezfrází.cz nenabízí. Napovídá to ostatně už sám jeho název. Web zaštítěný hokejisty Radimem Vrbatou a Jakubem Koreisem chce ukazovat sportovce opravdově, bez pomyslného štítu, který mnohdy mají vůči veřejnosti a médiím nastavený. Představuje je jako lidi s city i starostmi. Osobní zpovědi psané v takzvané ich-formě se mohou týkat hřiště, šatny, ale i partnerského vztahu či nemoci.

"Novinář František Suchan za mnou přišel kvůli rozhovoru a pak mi řekl, že by chtěl podobný web nastartovat. Zaujalo mě to, něco takového funguje i tady v Americe," popisuje Vrbata začátky projektu, který běží od října loňského roku.

Sám Vrbata dosáhl v tomto týdnu hranice 600 bodů v prestižní zámořské NHL a brzy zřejmě pokoří hranici tisíce odehraných utkání v tamní lize. Koreis nyní bojuje v dresu extraligové Plzně o play-off soutěže. Oba jsou v roli investorů a supervizorů celého projektu. Pomáhají i s kontakty na sportovce.

"Díky našim investicím je na dva roky zajištěné financování," poznamenává Vrbata. "S Radimem koordinujeme některé nápady. Počáteční úspěch nás velmi motivuje k rozvíjení toho, co dál s webem," dodává Koreis.

Lidé spojení s Bezfrází.cz výhledově doufají i v komerční úspěch celé věci. Redakce webu dosud fungovala bez vlastních příjmů. Podle Hany Švábové, která se stará o marketing a PR, se nyní rýsují první inzertní spolupráce. "Brzy začneme dělat i videa a další obsah, chystáme i nějaké akce typu konferencí a podobně. Neznamená to ale, že aktuálně čistý web zaplevelíme reklamami," slibuje Švábová.

Bezfrází.cz svou ve zdejším prostředí novátorskou formou − otevřeností sportovců i osobitými fotkami − zaujalo. Průměrná čtenost jednotlivých obsáhlých příběhů se pohybuje mezi deseti až čtyřiceti tisíci. "Nejvyšší počet zobrazení u našeho textu zatím přesahuje půl milionu," poznamenává František Suchan, který dříve působil jako redaktor Deníku Sport.

O který konkrétní příběh šlo, ale prozradit nehodlá. Detailnější informace o čtenosti příběhů a případné žebříčky jsou tajné. Upřednostňovalo by to některé texty před jinými, a to tým Bezfrází.cz nechce. Všechny jsou si podle nich rovny.

"Největší odměnou pro mě je, když si něco sama od sebe přečte moje čtrnáctiletá sestra, pro kterou je jinak náročné číst snad i esemesky. Obecně musím říct, že za osm let práce ve velkých novinách jsem nedostal tolik pozitivních reakcí na svou práci od čtenářů jako tady za pár měsíců," dodává Suchan.

Čtenáři nejvíc klikají na články fotbalistů a hokejistů. Web ale zároveň často navštěvují i lidé, kterým sport nic moc neříká a vybírají si konkrétní příběh.

Smrt ženy, láska k Barymu

V téměř čtyřech desítkách zpovědí a několika popisech běžného dne sportovců, což je další žánr, kterému se web věnuje, se už zájemci mohli dočíst třeba o tom, že hokejista Tomáš Plekanec byl na sladké. V zámoří ho ale převychovali. "Neměli jsme týmové svačiny, tak jsem si cestou na zimák koupil v Tim Horton's donut, něco na způsob naší koblihy. Frajeři, kteří už věděli, co se jak má, na mě jen zírali. Slýchal jsem pak na svůj apetit narážky hodně často. Hranolky v McDonaldu po zápase, před zápasem zmrzlina, sušenky, Milky Way, Bounty, všechno jelo. Vždyť já jako malý snídal tři tatranky. Dneska si je dám jen na nároďáku, a to ještě vyloženě na chuť. Koblihu jsem za deset let měl možná jednu."

Sportovci projektu BEZFRÁZÍ.CZ

Nebo o tom, jak se basketbalista Pavel Miloš vypořádal s diagnózou roztroušené sklerózy. Že lyžím se mezi biatlonisty říká čerchmantská prkýnka, jak se svěřila Lucie Charvátová. Anebo kdy a proč hokejista David Kočí zjistil, že jeho pracovním nástrojem budou vedle hokejky i pěsti.

"Bože, jak já ho milovala! Já na něj byla úplnej úchyl. Milan Baroš, můj milák. Na skříni mi viselo asi padesát jeho plakátů a každý den jsem na něj zírala. Tehdy, když jsem byla malá, míval ještě dlouhé vlasy, hrával za Liverpool a nosil mercurial kopačky. Na pouti mi taky děda koupil jeho dres, akorát chtěl umazat kousek O, aby z toho vzniklo BARUŠ. V žádném případě! Já chtěla Milánka," vzpomíná ve svém příběhu fotbalistka a také úspěšná youtuberka Barbora Votíková.

Běžkař Lukáš Bauer se přiznal, kdy a proč vynechal štafetu, a jak píše, "nechal kluky na holičkách, protože chtěl šetřit síly jen na svůj závod". Skokan na lyžích Jakub Janda zase překvapil třeba tím, že se bojí výšek. A házenkář Filip Jícha popsal zákulisí svého přestupu do Kataru mimo jiné slovy "arabský parfém, jímž strašně smrděl byt, který jsem dostal, mě štípe v nose ještě teď".

Své trápení velmi intimně rozebral fotbalista Daniel Kolář, což následně přebralo i několik mainstreamových médií: "Zbožňuju své zaměstnání. Fotbalem jsem se chtěl živit odmalička a nevím, co jiného by mě tak bavilo. Ale byly chvíle, kdy mi přišel úplně zbytečný. Mojí ženě objevili rakovinu. Nedostala se z ní. Hned jsem věděl, že je to vážné, už jen proto, že mi stejná nemoc vzala tátu. Zpočátku jsme akorát netušili, jak těžké to v jejím případě bude. Brečel jsem pouze, pokud mě nemohla vidět. V autě. Na záchodě, když jsem byl sám doma. Před ní jsem pořád zůstával tím, kdo si je jistý, že všechno bude dobré. Občas jsme se dostali až do stadia, kdy nás štvalo něčí štěstí. Proč je ten druhý šťastný? Proč my nemůžeme být?"

Reakce lidí − průletem sociálními sítěmi − jsou pestré. Od "My už chceme Báru Strýcovou" po "Neteř má prázdniny, tak to čte v posteli na tabletu". Pozitivní hodnocení se každopádně objeví po každém publikovaném příběhu. I sami autoři webu přiznávají, že takový dosah stránky ani náhodou nečekali.

Projekt BEZFRÁZÍ.CZ

"Bezfrází je bezpochyby okysličením stojatých vod české sportovní žurnalistiky. Projekt je důkazem, že i v rychlém světě úsečných statusů na sociálních sítích fungují dlouhé články, pakliže je za nimi silný příběh. Je třeba říct, že doposud přišli již s několika významnými strhujícími příběhy a sólokapry," hodnotí web expert na sportovní marketing Tomáš Janča. Jak dodává, je zvědavý, jak se dál celý projekt vyvine a zda jeho autoři dokážou navázat i komerčním úspěchem.

Báseň Kobeho Bryanta

Jako inspirace může českému webu sloužit podobně koncipovaný americký web The Player's Tribune, který je globálně zřejmě nejuznávanější platformou tohoto druhu. V roce 2014 jej založil baseballista Derek Jeter s heslem: "Fanoušci si zaslouží víc než jen no comment nebo nevím. Sportovci zase musí získat důvěru, že mohou říct víc, aniž by jejich slova byla mylně interpretována."

Player's Tribune má dnes po necelých třech letech fungování víc než půl milionu fanoušků na Facebooku. Spolufinancují jej investiční fondy a sponzorují značky jako Porsche, Dove, Red Bull nebo Chase.

Redakce webu později nabídla kromě osobních příběhů i další kreativní obsah. Například různé žebříčky typu Pět hráčů, které bylo nejtěžší bránit. Sestavuje je tak, že oslovuje a nechává hlasovat samotné sportovce. Basketbalová superstar Kobe Bryant dokonce prostřednictvím svého příspěvku s názvem "Dear Basketball" loni oznámil ukončení kariéry. Stylově: ve verších.

Velmi populární jsou také různé literární žánry, především "Dopis mému mladšímu já". "Milý osmiletý Henriku, zítra se Ti změní život. Na rybníku uvidíš kluka s velkými rukavicemi a cool maskou…" začíná svůj dopis švédský hokejový brankář Henrik Lundqvist. "Užij si moment, kdy v roce 2010 porazíš na China Open Petru Kvitovou a ráno se probudíš jako světová jednička," píše zase dánská tenistka Caroline Wozniacká.

Autoři projektu Bezfrází.cz se zatím chtějí plně soustředit pouze na české sportovní hvězdy. "Plánů máme samozřejmě hodně, ale na prvním místě je kvalita. Než novou věc pustíme ven, musíme o ní být přesvědčeni a stát si za ní. Naším záměrem je, aby se z Bezfrází stal prostor, kde se sportovci budou cítit dobře a čtenáři budou mít jistotu, že skutečně poznávají sportovce takové, jací jsou," uzavírá Vrbata.

Seriál HN: Každý čtvrtek uveřejní HN texty sportovců, kteří vedle kariéry rozjeli i svůj byznys. Čtěte též web www.bezfrazi.cz.