Srdíčko, štěstíčko či otřepanou frázi a dnes už i karikaturu "tak určitě" internetový projekt Bezfrází.cz nenabízí. Napovídá to ostatně už sám jeho název. Web zaštítěný hokejisty Radimem Vrbatou a Jakubem Koreisem chce ukazovat sportovce opravdově, bez pomyslného štítu, který mnohdy mají vůči veřejnosti a médiím nastavený. Představuje je jako lidi s city i starostmi. Osobní zpovědi psané v takzvané ich-formě se mohou týkat hřiště, šatny, ale i partnerského vztahu či nemoci.

"Novinář František Suchan za mnou přišel kvůli rozhovoru a pak mi řekl, že by chtěl podobný web nastartovat. Zaujalo mě to, něco takového funguje i tady v Americe," popisuje Vrbata začátky projektu, který běží od října loňského roku.

Sám Vrbata dosáhl v tomto týdnu hranice 600 bodů v prestižní zámořské NHL a brzy zřejmě pokoří hranici tisíce odehraných utkání v tamní lize. Koreis nyní bojuje v dresu extraligové Plzně o play-off soutěže. Oba jsou v roli investorů a supervizorů celého projektu. Pomáhají i s kontakty na sportovce.

"Díky našim investicím je na dva roky zajištěné financování," poznamenává Vrbata. "S Radimem koordinujeme některé nápady. Počáteční úspěch nás velmi motivuje k rozvíjení toho, co dál s webem," dodává Koreis.

Lidé spojení s Bezfrází.cz výhledově doufají i v komerční úspěch celé věci. Redakce webu dosud fungovala bez vlastních příjmů. Podle Hany Švábové, která se stará o marketing a PR, se nyní rýsují první inzertní spolupráce. "Brzy začneme dělat i videa a další obsah, chystáme i nějaké akce typu konferencí a podobně. Neznamená to ale, že aktuálně čistý web zaplevelíme reklamami," slibuje Švábová.

Bezfrází.cz svou ve zdejším prostředí novátorskou formou − otevřeností sportovců i osobitými fotkami − zaujalo. Průměrná čtenost jednotlivých obsáhlých příběhů se pohybuje mezi deseti až čtyřiceti tisíci. "Nejvyšší počet zobrazení u našeho textu zatím přesahuje půl milionu," poznamenává František Suchan, který dříve působil jako redaktor Deníku Sport.

O který konkrétní příběh šlo, ale prozradit nehodlá. Detailnější informace o čtenosti příběhů a případné žebříčky jsou tajné. Upřednostňovalo by to některé texty před jinými, a to tým Bezfrází.cz nechce. Všechny jsou si podle nich rovny.

"Největší odměnou pro mě je, když si něco sama od sebe přečte moje čtrnáctiletá sestra, pro kterou je jinak náročné číst snad i esemesky. Obecně musím říct, že za osm let práce ve velkých novinách jsem nedostal tolik pozitivních reakcí na svou práci od čtenářů jako tady za pár měsíců," dodává Suchan.