Čtyřicetiletý Radek Vlček pracoval se svým o osm let starším kolegou Jaroslavem Janotou v malé zlínské fabrice tři roky. Předminulou neděli byl jeho kamarád v práci naposledy, tři dny poté ho čekal nástup do vězení. Na dlouhých 12 let. "Chtěl jsem ho povzbudit, tak jsem mu odpoledne napsal na Facebook," říká pan Vlček. Podle kolegových odpovědí mu ale hned bylo jasné, že je zle. Janota psal, že do vězení nepůjde, raději se vším skoncuje.

"Byl to hrozný den. V noci jsme odvezli do nemocnice šestiměsíčního syna kvůli dusivému kašli a oni si ho tam nechali, teď do toho Jarda. Psal jsem mu, že můj kluk bojuje, ať to taky zkusí," vypráví pan Vlček. Naléhání nepomohlo. Za dvě a půl hodiny Jaroslav Janota navzdory snaze policejního vyjednávače, jenž mezitím dorazil na místo, skočil ze svého balkonu v sedmém patře a zabil se. Krátce předtím pověsil na svůj blog na serveru iDnes.cz dva příspěvky, v nichž tvrdí, že se stal obětí justičního omylu.

"Když vám vezmou právo rozhodovat o svém životě, potom už vám toho mnoho nezbývá. Ani naděje. Zbývá vám jen to poslední právo a poslední svoboda. Svoboda rozhodnout o své vlastní smrti," napsal Janota. Tento text později správce blogů smazal.

Internet je plný patetických výkřiků, většina usvědčených zločinců je přesvědčena o své nevině. Příběh Jaroslava Janoty ale ukazuje, že i stroj spravedlnosti se dokáže někdy zadřít.

Přestal mezi nás chodit

Starý mládenec Jaroslav Janota žil samotářsky a nenápadně, sousedé v paneláku na břehu řeky Moravy o něm téměř nic nevěděli. "Míjeli jsme se, protože chodil často do práce na noc, ale byl to zcela bezproblémový člověk," říká Antonín Böhm, jenž s ním sdílel stejné poschodí. Teprve když se loni 12. ledna ráno v předposledním patře domu v Napajedlích ozvalo bušení na Janotovy dveře, se sousedé dozvěděli, že tichý muž problém přece jen má.

Do bytu tehdy 46letého dělníka zlínské firmy ANC Components se v ten zimní den kolem deváté hodiny dobývali exekutoři. Přišli kvůli 70tisícovému dluhu, který pan Janota nesplácel. Vyrazili dveře jeho bytu, protože přes výzvy jim nikdo neotevíral. Uplynulo pár minut a chodbou se náhle rozezněl výstřel.

"A teď vyšel výstřel," pronese exekutor neuvěřitelně klidným hlasem na to, že střela prošla dveřmi jen 70 centimetrů od jeho těla.

Exekutoři se dali na útěk a za chvíli u paneláku přistál policejní vrtulník, z něhož po schodišti vyběhlo speciální komando, sestavené pro mimořádné události po nezdařeném policejním zásahu při střelbě v Uherském Brodě v roce 2015, při níž zahynulo devět lidí včetně střelce.

Jaroslav Janota ale bez větších problémů odevzdal svou pistoli, z níž krátce předtím během razie exekutorů padl výstřel, nechal se zatknout a odvézt k výslechu. U něj vypověděl, že ráno, když se vrátil z práce po noční směně a tvrdě spal, ho v bytě probudily podezřelé zvuky. Vzbuzen po hodině a půl spánku propadl panice a strachu, že do bytu vnikli zloději, a rozhodl se je zastrašit varovným výstřelem ze své legálně držené zbraně. Protože nikdo nebyl zraněn, Janota byl obviněn z trestného činu vyhrožování úřední osobě se sazbou do pěti let a po noci strávené v cele propuštěn domů a vyšetřován dále na svobodě.

Zvrat nastal poté, co krajský státní zástupce Martin Malůš rozšířil původní obvinění o pokus o vraždu. Za ten se zavírá až na 20 let, teoreticky i na doživotí. Přitěžující okolností je, pokud se útočí na veřejného činitele, za něhož je považován i exekutor.

"Z Jardovy obvykle veselé tváře zmizely úsměvy. Stáhl se do sebe a mezi nás přestal chodit," říká Josef Fujcik, zastupitel napajedelské radnice a člen místní buňky sociální demokracie, do níž Janota, muž se zájmem o historii a internetový komentátor politického dění, před několika lety vstoupil. V roce 2014 kandidoval do zastupitelstva sedmitisícových Napajedel, městečka nedaleko Zlína, ale z osmého místa na radnici nepronikl.

Absurdní klín

Jaroslav Janota vystudoval vojenskou vysokou školu, po revoluci sloužil v armádě, z níž po letech odešel. Není jasné, zda jeho odchod souvisí s dluhem, který zhruba v té době vznikl. Svým známým vyprávěl, že armádní byt komusi pronajal, ten ale neplatil nájemné. Janota to zjistil údajně až po velmi dlouhé době a dluh začal majitel bytu vymáhat od něj.

Bývalý voják byl bez práce, částku nemohl splácet a ta se s úroky neustále zvyšovala. Pak získal zaměstnání jako hlídač v bezpečnostní agentuře, jenže nízký plat na splácení dluhu nestačil. Podobné to bylo ve firmě ANC, vyrábějící kovové součástky. "Byla to náročná fyzická práce v hlučném prostředí. Pan Janota byl spolehlivý, neměl žádné absence, ale byl introvertní, o svých problémech nemluvil. To je škoda, majitel má sociální cítění, dalo se to nějak řešit. To, co se stalo, nás všechny zaskočilo," říká ředitel ANC Svatopluk Solecký.

Janota tedy vytloukal klín absurdním klínem: aby mohl splácet dluh, bral si půjčky u společností s lichvářskými úroky, a jeho zadlužení nakonec přesáhlo hrozivých 1,5 milionu korun. Věřitelem dílčí sumy 70 tisíc, kvůli níž k němu přišli kritického 12. ledna 2016 "vykonavatelé" z Exekutorského úřadu v Přerově, byla českobudějovická úvěrová firma Essox.

"Nebudeme se k případu vyjadřovat," napsal magazínu ego! zástupce přerovských exekutorů David Tala poté, co si přečetl zaslané otázky. Mimo jiné tu, proč jeho kolegové vnikli do Janotova bytu, přestože podle svědků věděli, že právě spí po noční.

Loni v říjnu se s názorem státního zástupce Malůše ztotožnila i zlínská krajská soudkyně Iveta Šperlichová. Poslala Janotu na 12 let za mříže za vraždu ve stadiu pokusu. A letos v lednu verdikt i výši trestu potvrdil také Vrchní soud v Olomouci, senátu předsedal Vladimír Rutar. Druhý týden v únoru přišlo Janotovi oznámení, že má 22. února nastoupit do vězení. "Pro padesátiletého chlapa to byl vlastně rozsudek smrti," komentuje dvanáctiletý flastr Janotův spolupracovník Vlček.

Cizí osoby v mém bytě

Státní zástupce Malůš je třicátník téměř chlapeckého vzezření. Z moderní prosklené budovy jeho úřadu na kraji Zlína je vidět na silnici, po níž jezdil Janota každý den do práce. "Je to samozřejmě tragédie, ale na textu obžaloby není ani teď co měnit," říká Malůš, jenž na "kraj" nedávno postoupil z okresního zastupitelství v Uherském Hradišti.

"Ten člověk jednal zkratovitě, ale to trestní zákoník neřeší. Jiné by to bylo, kdyby vystřelil do vzduchu nebo do země, ale on střílel vědomě směrem, v němž se exekutor nacházel," argumentuje žalobce. Pro tento závěr podle Malůše existují jasné důkazy. Jimi jsou podle něj záběry z kamer, jež měli "vykonavatelé" během zákroku připevněné na oděvu.

Video bylo promítáno i u soudu a ukazuje kritických zhruba 10 minut, během nichž se všechno seběhlo. V čase 8.58 stojí dva exekutoři u Janotova bytu, pak zvoní, bouchají na dveře, vytáčejí jeho telefonní číslo. "Pane Janoto, exekuce!" Žádná odezva. Na dlužníkovy dveře poté zvoní i soused, ale marně. Za tři minuty exekutoři vylomí zámek a vstoupí do bytu. Znovu volají: "Exekuce!" Před nimi jsou ale další dveře, vedoucí z předsíně do jediného pokoje Janotova bytu, a nejdou otevřít. Začínají páčit i jejich zámek a přitom nahlas říkají: "Otevřete, nemá to smysl!"

A tady je zřejmě jeden z kamenů úrazu. "Vykonavatelé soudního rozhodnutí" už neopakují, že probíhá exekuce. Janota se zrovna probíral z tvrdého spánku, protože před hodinou a půl se vrátil z noční směny a v době příchodu nezvané návštěvy měl vlastně "dvě hodiny v noci". Podezřelými zvuky a hlasy, jejichž smysl prý nevnímal, byl "vyděšen k smrti", myslel si, že jde o lupiče. "Cizí osoby se pohybovaly v mém bytě a pokoušely se násilím dostat ke mně do pokoje. Ve strachu o své zdraví a život jsem natáhl závěr své téměř 70 let staré pistole Browning ráže 6,35 a připravil se ke střelbě," napsal Janota na svém blogu krátce před smrtí.

Obhájkyně argumentovala "spánkovou opilostí". Janota nebyl podle ní schopen rozpoznat, kdo se mu nabourává do bytu.

Video dále ukazuje, jak exekutoři násilím otevírají dveře jeho pokoje. Náhle uskakují stranou. Exekutor pak na chodbě telefonuje policii, že je Janota ohrožuje zbraní, a s telefonem u ucha udělá vzhledem k situaci nepříliš rozumný manévr. Vrací se do Janotova bytu pro tašku s páčicími nástroji, kterou tam v chaosu zanechal.

Když ji zvedá, ozve se rána. "A teď vyšel nějaký výstřel," pronese exekutor neuvěřitelně klidným hlasem na to, že střela prošla dveřmi jen 70 centimetrů od jeho těla. Jako kdyby se nic nestalo. Až asi za dvě vteřiny se "vykonavatel" dává znovu na úprk. Bylo to proto, že Janota se objevil ve dveřích s pistolí v ruce.

Na paniku nejsou tabulky

Majitel browningu později vypověděl, že přímo na neznámého nestřílel, ale rozhodl se pro varovný výstřel, když uslyšel, že útočník se vrací do jeho bytu. "Slyšel jsem zvláštní kovové zvuky, které zněly jako nabíjení dlouhé zbraně. To už jsem měl opravdu panický strach o svůj život. Z mého úhlu pohledu to vypadalo, jako by se chtěl vrátit do mého bytu a opakovat svůj útok na mou osobu," líčil Janota.

Podle své výpovědi chtěl vystřelit pro výstrahu do podlahy, ale pak si to rozmyslel: lepší prý bude zamířit do stropu. Jenže se mu to příliš nepovedlo. "Zbraň má dvoučinnou spoušť. Musí se nejdříve stlačit a až při jejím uvolnění dojde k výstřelu. V průběhu pohybu zbraně zezdola nahoru došlo k uvolnění spouště, a tedy k výstřelu. Střela prošla dveřmi pokoje v jejich levé části z mého pohledu," uvedl Janota na svém blogu.

Takže jeho obhajoba u soudu měla dva hlavní body. Za prvé, že netušil, že jde o exekutory. A za druhé, že rána směrem k vetřelci nešla úmyslně, varovný výstřel prostě zpackal.

Zlínská obhájkyně Soňa Kozová, jež byla kvůli nesolventnosti klienta přidělena ex offo, u soudu argumentovala "spánkovou opilostí". Janota nebyl podle ní schopen rozpoznat, kdo se mu nabourává do bytu. K rozpoložení souzeného se vyjadřovali psycholog Michal Pernička a psychiatr Petr Nedoma. "Znalecký posudek vyloučil, aby člověk, jenž se převleče a nabije zbraň, se nacházel i po šesti minutách ve stavu, o jakém obžalovaný vypovídal," je přesvědčen žalobce Malůš. Advokátka Kozová navrhla doplnění posudku, to ale soud nepřipustil.

Exekutoři namítali, že Janotovi vyvěsili 24 hodin před svým příchodem na dveře oznámení o své plánované návštěvě, takže s ní podle nich musel počítat. Jenže on při obhajobě tvrdil, že papír objevil, když spěchal odpoledne do práce, položil ho ve chvatu na stůl do kuchyně, a když se k ránu vracel z noční, už si ho zapomněl přečíst.

Zatlačen do kouta

"Je zarážející, že soud zcela ignoroval verzi pana Janoty. Přitom on uměl po noční tvrdě usnout, dokázal eliminovat zvuky a po náhlém probuzení propadl naprosté panice. Na to ale nejsou tabulky. Soud rozhodl v propastném rozporu s realitou," myslí si advokátka. Podle ní se její klient nezříkal odpovědnosti a byl připraven přijmout trest i za to, že zazmatkoval a zmáčkl spoušť, byť jen s úmyslem zastrašit. Pak by bylo možné odejít od soudu i s podmínkou. "Kvalifikace pokus o vraždu a 12letý trest byly naprosto nepřiměřené. Vždyť by mu museli prokázat úmysl vraždit, a to se v žádném případě nestalo," dodává obhájkyně.

"Skeptický optimista, idealista, melancholik, náročný, tradiční socialista," označil Jaroslav Janota sám sebe na svém blogu. Obraz násilníka snažícího se zabít exekutory s ním nejde nikomu z řady oslovených lidí z jeho okolí dohromady. "Neměl rád násilí, chtěl pomáhat každému, i uprchlíkům, byl to sluníčkář, v tom jsme se často neshodli," vypráví jeho přítel Radek Vlček.

"Skeptický optimista, idealista, melancholik, náročný, tradiční socialista," označil Jaroslav Janota sám sebe na svém blogu.

Tři dny před smrtí prý Janota přišel ještě iniciativně do práce, dokonce na noční směnu, aby zaučil svého nástupce přijatého kvůli jeho nástupu do vězení. "Kdyby nedorazil, každý by to pochopil. Až mě mrazí, jak se snažil o to, aby odešel s čistým štítem," poznamenává Vlček.

Další kolega z práce, Pavel Maloušek, který Janotu každý den vozil svým autem do fabriky a zpět, zase vypráví, jak jeho spolupasažér ani jednou neopomněl domluvený příspěvek na benzin splatit do poslední koruny.

Jenže Janotu ve skutečnosti drtil obří dluh, s nímž si vůbec nevěděl rady a o němž téměř s nikým nemluvil. Se splátkami mu částečně pomohli příbuzní v Ostravě, kam někdy jezdil na návštěvu za matkou a dvěma sestrami. "Další pomoc ale odmítal. To nechápu. Doufala jsem do poslední chvíle, že to přesto zvládne a budeme dál bojovat," říká smutně jeho o 13 let mladší sestra Marcela.

Ve svém blogu v den skonu Jaroslav Janota ještě stačil spočítat, kolik by stál daňové poplatníky jeho pobyt za mřížemi, i kdyby tam měl strávit jen dvě třetiny trestu, tedy osm let. Vyšlo mu to na čtyři miliony korun. "Jako rozpočtově odpovědný občan vím, jak se legálně vyhnout nástupu do vězení a ušetřit tak daňovým poplatníkům náklady na můj pobyt," napsal. A na jiném místě dodal, že sebevraždu v minulosti vždy považoval za lidské selhání a zbabělost. "Ale někdy je člověk zatlačen do kouta a nemá jiný čestný únik z beznadějné situace."