Vidět je byla před padesáti lety vzácnost. Nyní jsou ženy součástí "zeleného světa" na všech možných pozicích a ve všech myslitelných funkcích. Konkrétně k chodu české armády přispívají jako socioložky, psycholožky, lékařky či personalistky a ekonomky. Slouží ale také u chemického a ženijního vojska, u tankistů, dělostřelců a speciálních sil. Vedou bojové jednotky, pilotují stíhací letouny či bojové vrtulníky.

O působnosti žen v armádě nerozhodují jen fyzické parametry, jak jsme se dozvěděli z rozhovoru se dvěma z nich.

Plukovnice Kateřina Bernardová, vojenská a sociální psycholožka, strávila v uniformovaném světě téměř pětadvacet let. Působila na vojenských zahraničních misích v Bosně a Hercegovině, v Kosovu, v Iráku a v Afghánistánu.

"Jde jen o to, ukázat, co umíte. Když do armády vstupujete jako žena a rozhodnete se, že budete řídit bojový vrtulník, ostatní nepřemýšlí nad tím, zda jste žena, nebo muž, ale nad tím, co umíte, jak můžete být užitečná a prospěšná týmu," vysvětluje Bernardová.

Podle ní celkový počet vojaček v české armádě stále lehce stoupá. Součástí ozbrojených sil Česka je dnes asi tři tisíce žen. Na Univerzitě obrany v Brně nyní z celkového počtu studentů tvoří zhruba čtvrtinu. "Vnímat ženy jako méně inteligentní, výkonné a schopné je bohužel stále ještě často zakořeněný postoj. Prolomit jej je mnohdy velmi obtížné," poznamenává Bernardová.