Vidět je byla před padesáti lety vzácnost. Nyní jsou ženy součástí "zeleného světa" na všech možných pozicích a ve všech myslitelných funkcích. Konkrétně k chodu české armády přispívají jako socioložky, psycholožky, lékařky či personalistky a ekonomky. Slouží ale také u chemického a ženijního vojska, u tankistů, dělostřelců a speciálních sil. Vedou bojové jednotky, pilotují stíhací letouny či bojové vrtulníky.

O působnosti žen v armádě nerozhodují jen fyzické parametry, jak jsme se dozvěděli z rozhovoru se dvěma z nich.

Plukovnice Kateřina Bernardová, vojenská a sociální psycholožka, strávila v uniformovaném světě téměř pětadvacet let. Působila na vojenských zahraničních misích v Bosně a Hercegovině, v Kosovu, v Iráku a v Afghánistánu.

"Jde jen o to, ukázat, co umíte. Když do armády vstupujete jako žena a rozhodnete se, že budete řídit bojový vrtulník, ostatní nepřemýšlí nad tím, zda jste žena, nebo muž, ale nad tím, co umíte, jak můžete být užitečná a prospěšná týmu," vysvětluje Bernardová.

Podle ní celkový počet vojaček v české armádě stále lehce stoupá. Součástí ozbrojených sil Česka je dnes asi tři tisíce žen. Na Univerzitě obrany v Brně nyní z celkového počtu studentů tvoří zhruba čtvrtinu. "Vnímat ženy jako méně inteligentní, výkonné a schopné je bohužel stále ještě často zakořeněný postoj. Prolomit jej je mnohdy velmi obtížné," poznamenává Bernardová.

Ta v armádě budovala výzkumné psychologické pracoviště. A se svým týmem měla možnost nahlížet i na případné rozdíly v činnosti a výkonu mužů a žen. Mnohdy obávané rozdíly se podle jejích zkušeností v praxi často ukázaly jako přínosné. Kupříkladu 57 procent vojáků jednoho kontingentu nasazeného v Afghánistánu má zkušenost, že přítomnost žen zlepšuje morálku a disciplínu v misi.

Ženy jsou užitečné v různých situacích. Jsou potřeba například v interakci s jinými ženami, které z náboženských důvodů odmítají hovořit s muži, případně v komunikaci s přeživšími. Ti mnohdy bývají otevřenější konverzaci s ženami.

Dlouhá zátěž, krátké tratě a naopak

Smíšené kolektivy v armádě se vzájemně obohacují a doplňují. Prapůvod toho lze nalézt už ve společenských archetypech. "Ženy velice dobře snášejí dlouhodobou zátěž a muži tu krátkodobou. To je důvodem, proč se sestavují smíšené posádky vesmírných lodí," vysvětluje Bernardová.

Podle ní lze odlišné vlastnosti obou pohlaví také dobře využít při sestavování smíšených vojenských kontingentů nasazených v zahraničí. "Ženy jsou lépe orientované na krátké vzdálenosti, zvládají lépe komunikaci a více úkolů naráz. Muži se naopak lépe orientují na dlouhé vzdálenosti," dodává psycholožka.

Smíšený kolektiv působí motivačně. Sama Bernardová je toho příkladem. "Představte si, že je vám padesát let a jdete na devět hodin trvající patrolu, v náročném terénu, v extrémních klimatických podmínkách. Máte na sobě 23 kilogramů vážící neprůstřelnou vestu a k tomu nesete výzbroj, vodu a jídlo. Jdete s jednotkou vojáků, jejichž věkový průměr je 26 let a jsou ve výborné fyzické kondici," přibližuje situaci, kterou jako terénní psycholožka musela opakovaně zvládat. Podala stejný výkon jako ostatní, i při své profesi si udržovala fyzickou kondici.

Stejné podmínky pro všechny

Průkopníkem v začleňování žen do armády byl Sovětský svaz. V jeho armádách se již během druhé světové války ženy zcela běžně vyskytovaly na pozici velitelů či odstřelovačů.

Na Západě přelom přišel až v 60. a 70. letech minulého století. Zažila ho Američanka Michelle Howardová, dnes první čtyřhvězdičková admirálka, která na sklonku loňského roku zavítala do Čech.

Když jí bylo dvanáct let, viděla v televizi dokument. Tehdy se dcera seržanta amerických vzdušných sil rozhodla, že se přidá k námořnictvu.

Bratr i matka jí ovšem řekli, že to není možné, protože na akademii ženy nesmí. Matka nicméně dceři slíbila, že pokud se do doby, než se bude na námořní akademii hlásit, pravidla nezmění, tak společně vládu zažalují. Práva se ženám nakonec dostalo a Howardová v osmnácti letech nastoupila do americké námořní akademie.

Dnes jsou podle ní na ženy v americkém námořnictvu kladeny stejné nároky jako na muže. "Standardy jsou stejně vysoké, nehledě na to, zda o pozici usiluje muž, nebo žena. Pokud chcete být například pilot, musíte splnit veškeré požadavky bez ohledu na pohlaví. Absolvujete i stejný trénink," řekla Howardová pro HN při nedávné návštěvě Česka. Ženy podle ní nemají problém zapadnout do kolektivu.

V roce 2009, kdy teprve třetím dnem velela americkému námořnictvu, musela Howardová ukázat, co v ní je. Bylo na ní, aby řídila operaci, při níž se do bezpečí dostane Richard Phillips, kapitán nákladní lodi Maersk Alabama unesený somálskými piráty. Zatím prý šlo o nejintenzivnější zkušenost za celou její vojenskou službu. Podle incidentu před čtyřmi roky vznikl film Kapitán Phillips s Tomem Hanksem v hlavní roli.

Michelle Howardová je dnes za 238 let existence amerického námořnictva první ženou, která se stala čtyřhvězdičkovým generálem. Zároveň je první Afroameričankou a dámou, jež velela námořním operacím.

O podmínky žen v armádě se dlouhodobě zajímá také její kolega generál Ben Hodges, velitel amerických sil v Evropě. "Ženy, které znám, nechtějí, aby se pro ně upravovaly standardy. Jsem však zodpovědný za to, abych je posouval a aby se jim dostalo příležitostí. Když nenaplní standardy, tak jim je neupravíme, ale pomůžeme jim, aby měly možnost to zkusit znovu," řekl vloni pro HN.

Hodges nepopírá, že fyzické předpoklady hrají roli. Nejedná se však o standardy určené výlučně ženám. "Jako voják v poli musí žena splnit stejné předpoklady jako muž. Fyzické předpoklady mohou být výzvou, například když chcete být medikem. Musíte si přece uvědomit, jestli jste schopni zvednout vojáka, který má 110 kilogramů," popisuje Hodges.

Fyzické předpoklady nejsou zanedbatelné, potvrzuje také britský profesor Arthur King. A připomíná, že nelze ignorovat biologický fakt: většina žen je slabších než muži. King ale zdůrazňuje, že to ještě není důvodem k vyčleňování těch žen, které jsou schopné náročné fyzické požadavky splnit.

Armády neignorují ani fakt, že ženy si kariéru prokládají mateřstvím. Konkrétně americká armáda se podle generála Hodgese řídí stejnými pravidly jako byznysový svět. Američanky mají možnost vybrat si mateřskou trvající asi 16 týdnů od porodu. Pak se musí vystavit boji na "obou frontách".