Výtvarník, hudebník a spisovatel David Cajthaml (58) má rozsáhlé zkušenosti s tvorbou, která mohla nepříjemně narazit na mantinely socialistického mravu. Malíř, grafik a kytarista skupiny DekadentFabrik zobrazuje lidskou nahotu s lehkostí, jaká umělcům v 21. století náleží téměř automaticky. Jenže zobrazování − a odhalování − lidského těla je politikum: co je v pořádku dnes, může být "na pokutu" zítra.

Musel jste někdy myslet na to, abyste ve své tvorbě nepřekročil "hranice slušnosti"?

Na žádná omezení jsem nikdy nehleděl. Považoval jsem se za člověka určeného k likvidaci. Žil jsem na okraji společnosti jako každý, kdo hodně četl, studoval nebo se zajímal o klasickou hudbu. To, že mě mohli zavřít, jsem považoval za normální věc. V té době mě na takzvané pornografii bavil mix soukromého a společenského − na jednu stranu je to soukromá záležitost, na druhou stranu výraz svobody, která stála mimo bolševický řád a prudérnost davu.

Setkal jste se někdy s postihem za zobrazení nahoty nebo intimní scény?

Za obrazy mě naštěstí nikdy nikdo nepopotahoval. Kamarádi je znali, ale výstavy pro veřejnost neexistovaly. Spíš jsem měl štěstí, protože problémy dělal bolševik z čehokoliv: pravidla neexistovala a tresty nesměly mít logiku, aby se nemohl formovat odpor.

Které části lidského těla bylo možné zobrazovat, aby člověk věděl, že si nezahrává?