Výhled z okna ateliéru a zároveň bytu protíná vysoká lípa. "Ještě že tak, jinak je to jako výkladní skříň," usmívá se fotograf a bývalý pedagog. Týdně se zde totiž vystřídá několik nahých žen i mužů, kteří se v záři reflektorů oddávají erotickým hrátkám. Jedním z probíhajících projektů Petra Jedináka je série portrétů žen, které právě prožívají orgasmus. Jejich první kolekci umělec ukázal veřejnosti v srpnu minulého roku v karlínské Galerii Litera a výstava podle jeho slov měla nečekaný úspěch. Od té doby má diář plný na měsíc dopředu a fotí minimálně čtyři dny v týdnu. "Všechny cesty vedou ke mně do ateliéru," poznamenává tajemně. A právě tajemství lidské sexuality se stalo jeho životní inspirací.

Fotografii se věnujete přes 40 let, vystudoval jste ale chemii. Živil jste se vůbec někdy jako chemik?

V první řadě jsem chtěl být sochař a dělat sochy z plastu. VŠCHT jsem už od začátku studoval s vidinou této umělecké profese, nikoliv práce v laboratoři. Ale připravoval jsem se na něco, čemu jsem se nakonec nikdy nevěnoval, protože jsem zjistil, že by to bylo, co se týče materiálu a jeho zpracování, strašně drahé. A tak z toho sešlo a přesedlal jsem na fotografii.

Jako fotograf jste se vždy zabýval portréty. Předpokládám, že na začátku neměly ten erotický náboj…

Sexualita mě bavila vždycky. Ale 17 let jsem působil ve společenském týdeníku a fotil jsem především portréty lidí, kteří za sebou mají zajímavé zkušenosti nebo dokázali něco velkého. A cpát do toho sexualitu nedávalo smysl. Ale způsob, jakým jsem v té době komunikoval s lidmi, mi pomohl v momentě, kdy jsem o pár let později začal komunikovat se svými modelkami − naučil jsem se s nimi mluvit tak, aby se mě přestaly bát.

Kdy se sexualita začala objevovat ve vaší tvorbě?

Nebyl tam vyloženě zlomový okamžik. Klíčovým bodem ale bylo, když jsem před jedenácti lety začal spolupracovat s tetovacím a piercingovým studiem Hell.cz, kde jsem si postupem času vydobyl pozici důvěryhodného týpka bez předsudků. Takže když jsem se chtěl pustit do projektů orientovaných na lidské tělo a sex, mohl jsem oslovit spoustu otevřených lidí z komunity kolem studia, kteří do toho šli. Opustil jsem tištěná média a začal jsem se věnovat volné tvorbě.

Co vás na lidské sexualitě fascinuje?

Sex spolu se smrtí v sobě má určitý prvek tajemství. S tím rozdílem, že smrt je konečná, prvoplánově a jasně definovaná, avšak zároveň zahalená tajemstvím. A když se člověk začne zabývat lidskou sexualitou, také rozkrývá spoustu temných komnat. A to mě zajímá: tajemství, příběh a emoce.

Petr Jedinák (53)

■ Původně vystudoval obor polymerní materiály na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, protože chtěl tvořit sochy z plastů.

■ Sedmnáct let pracoval jako portrétní fotograf v týdeníku Reflex. Je autorem monografie Cesty k portrétu a působil také jako vysokoškolský pedagog na Soukromé vysoké škole Josefa Škvoreckého a v ateliéru fotografie ART & DESIGN INSTITUT.

■ Před rokem se ze svého sídla za Prahou přestěhoval do centra hlavního města. Jeho hlavními fotografickými tématy jsou lidská těla, sexualita a sexuální emoce.

■ Zajímá se o architekturu, má dceru (10) a syna (21) a rád kouří elektronickou dýmku.

To je to, co se snažíte vyjádřit projektem Orgasmické portréty?

Přesně tak. Jeho myšlenka se zrodila před 25 lety a celou dobu zrála. Měl jsem tenkrát takovou úžasnou přítelkyni, která se během orgasmu proměňovala v jinou bytost. Její tvář se v extázi dokázala přetvořit a to bylo pro mě fascinující − najednou byla úplně jiná a extrémně krásná. Co se týče dějin fotografie, analogový věk vystřídal ten digitální a já jsem měl ten nápad vytvořit sérii "orgasmických portrétů" pořád v hlavě. Jenže mi přišlo jako devalvace okamžiku, kdybych udělal deset stejných digitálních fotek, ještě je namnožil a poslal do světa. Vrátil jsem se k tomu až ve chvíli, kdy jsem si osvojil ambrotypii, tedy původní fotografický proces z roku 1851, při němž vzniká pouze jeden originál. Přišlo mi to jako důstojné uchopení tématu.

V čem spočívá technika ambrotypie, se kterou pracujete? Je pro vás zajímavá i z chemického hlediska?