Být spisovatelem a žít jako rocková hvězda je možné i v 21. století. Letmým pohledem do žebříčků globálních knižních prodejů si lze ověřit, že není nutné usilovat o úspěch všeobjímajícího duchovního popu po vzoru Paula Coelha (Alchymista, 150 milionů výtisků), nemusíte po sobě zanechat trvalou uměleckou stopu, jíž vstoupila do dějin americká spisovatelka Harper Leeová (Jako zabít ptáčka, 40 milionů výtisků), nebo třeba příkladně vystřihnout čarodějnickou ságu kvalit Harryho Pottera spisovatelky J. K. Rowlingové (prodeje jednotlivých pokračování se pohybují mezi 50 a 70 miliony výtisků).

Ke globálnímu úspěchu může − kromě angličtiny coby mateřského jazyka − přispět i značná píle: Američanka Nora Robertsová, jež se během své kariéry přičinila o 215 románů (nejnovější se nazývá Zátoka vzdechů), si podle časopisu Business Insider přišla za rok 2016 na pěkných 15 milionů dolarů. V tamním žebříčku je na tom ještě o něco lépe než autorka dámského soft porna s názvem 50 odstínů šedi (a odvozených barevných kombinací), Angličanka E. L. Jamesová, která vloni svým románem Grey vydělala "jen" 14 milionů dolarů.

Nejúspěšnějším spisovatelem roku 2016 se však stal James Patterson, autor detektivní ságy s vyšetřovatelem Alexem Crossem: Patterson vloni utržil takřka 95 milionů dolarů a je prý globálně nejprodávanějším autorem již od roku 2001. Jeho knih po světě obíhá 350 milionů, čímž se mu podařilo trumfnout Homéra, Tolstého a možná to jednou dotáhne na Dona Quijota od Miguela de Cervantese: ten od 17. století oslovil půl miliardy lidí.

Jak vybřednout z břečky

Úspěch na mezinárodním poli je však bez ohledu na znalost toho či onoho "velkého jazyka" velkou alchymií. Příručky o psaní, mezi nimiž ční například mimořádně vtipná doporučení britského spisovatele Michaela Allena, samy dokážou zajistit svým autorům slušné živobytí. Poučení z jeho knihy On the Survival of Rats in the Slush Pile (titul nebudeme překládat, jen uvedeme, že "přežití krys" čili ambiciózních autorů se odehrává v závalu nevyžádaných rukopisů připomínajících špinavou a od psů pročuranou břečku) by mohlo znít: "Takže vy chcete být spisovatelem? A nechcete si to ještě rozmyslet?"

Český autor se v hromadě rukopisů, které se scházejí u zdejších renomovaných nakladatelů, sice neocitá pod tak enormním tlakem, ale jeho oddanost řemeslu a osobní nasazení jsou potřeba úplně stejně. Zvlášť s přihlédnutím k faktu, že čím dál obvyklejším nákladem je v případě prózy začínajícího − ale i renomovaného! − autora tisíc výtisků a poezie se vydává ve stovkových nákladech. O zálohách, honorářích a dotiscích se šušká, snad proto, aby se "nepokazil trh", možná také proto, aby se autoři zbytečně nefrustrovali. Obecně však platí, že dosáhne­-li spisovatel pětitisícové prodejní mety, zaslouží si solidní večírek, cokoliv přes deset tisíc je na tuzemském trhu hotový jackpot.

"Jsou to legrační částky. Takzvaně neúspěšné spisovatelky, tedy já a 90 rocent ostatních, z nich zaplatí pár složenek," tvrdí Pavla Horáková.

Někteří z 11 literátů, již po svém komentují své loňské ekonomické úspěchy (uvádíme u nich jen orientační výběr z díla), tento úspěch zažili. A někteří z nich ho dosáhli v násobné výši. S výjimkou Michala Viewegha o něm však z řady praktických i osobních důvodů nehovoří.

Mezi ty osobní se může počítat argument populárního autora humoristické literatury Dominika Landsmana: "Ty vole, Máňo, podívej se na toho pisálka! Jachty má, vily má, vrtulník má svůj a to si jen tak píše ty svoje kraviny. Já bych ho hnal do fabriky, aby poznal, co je to opravdová práce!"


jarvis_58d29c9f498ef2e10a9a28ee.jpegKateřina Tučková
(Vyhnání Gerty Schnirch, Žítkovské bohyně)

Dřív, než jsem začala publikovat, jsem pracovala jako kurátorka a organizátorka výstav, takže jsem měla plnohodnotné a časově flexibilní zaměstnání, s nímž se mi psaní a cestování na autorská čtení dařilo dobře skloubit. Navíc je to práce aktivní, při níž se stýkám s mnoha lidmi, což se s osamělou spisovatelskou prací u počítače dobře doplňuje. Obě své profese tak dělám proto, že je mám ráda a že mě naplňují, a jako velkou přidanou hodnotu vnímám to, že oběma se mohu dobře uživit.

Ale pokud se ptáte na to, jestli by mě uživilo pouze psaní, pak odpovídám ano − mám to štěstí, že by mě uživilo pouze psaní. S tvorbou textu se totiž pojí − alespoň v mém případě − také časté veřejné vystupování (čtení, festivaly, konference, uvádění zahraničních vydání v 15 jazykových oblastech), takže honoráře za prodeje knih se navyšují o částky za jejich prezentaci.

Nicméně motivací pro psaní většinou nebývá finanční zisk − tak tomu není ani v mém případě. Nutnost uchopit a sdělit příběh bych pociťovala, i kdybych se psaním uživit nedokázala. Pak by ovšem vznikala otázka, kolik knih či povídek bych napsala, kdybych musela řešit svou životní situaci… Ale to už je na diskusi o grantové a stipendijní politice, a to už sem nepatří.


jarvis_58d29c9f498ef2e10a9a28f2.jpegMichal Viewegh
(Výchova dívek v Čechách, Vybíjená, Román pro ženy)

Situace je poměrně smutná. Zatímco ještě před 20 lety jsem prodal 250 tisíc výtisků Účastníků zájezdu, mé poslední knihy s názvem Melouch se prodalo necelých 30 tisíc, což je skoro desetkrát méně. Nemyslím si přitom, že bych byl desetkrát horší, ale propad v prodejích kvůli internetu a klesajícímu zájmu o knihy pocítili všichni spisovatelé.

Abych se dostal na své někdejší příjmy, musel bych psát tři až čtyři knihy ročně, což není realistické tempo, zvlášť s postupujícím věkem. Moje životní úroveň tedy výrazně poklesne, ačkoliv třeba v letošním roce vydám dvě knihy − na jaře mi vyjdou nové povídky, na podzim Nové pohádky pro unavené rodiče.

Co budu výhledově dělat, abych se uživil? Ještě nevím. Jsem profesí pedagog, mám praxi, ale na to, abych se postavil před 30 puberťáků, jsem líný. Před pár lety jsem učil tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého, měl jsem také několik soukromých kurzů, ale to byla spíš charitativní záležitost. Kurzy tvůrčího psaní se renomovaní autoři uživí v Americe, u nás ne.


jarvis_58d29c9f498ef2e10a9a28f6.jpegDominik Landsman
(Deníček moderního fotra 1 a 2)

Mno a inu. Určitě nebudu psát přesnou částku. Část společnosti je nastavena tak, že si řekne: "Ty vole, Máňo, podívej se na toho pisálka! Jachty má, vily má, vrtulník má svůj a to si jen tak píše ty svoje kraviny. Já bych ho hnal do fabriky, aby poznal, co je to opravdová práce!" Spisovatelství je výhra asi jako jakákoliv činnost, která vás baví a zároveň vás živí. A můžu říct, že mě psaní knih živí. Mimo jiné, samozřejmě.

Pokud bych nedělal nic jiného, než psal knihy, na uživení by to bylo. Nebylo by to nějaké extra vyskakování si, ale uživit bych se dokázal, a dokonce bych se mohl jednou za rok rozšoupnout a vzít rodinu na týden do Chorvatska s polopenzí.

Pokud se člověku podaří oslovit větší počet čtenářů, kteří si knížku koupí, může si přijít na zajímavé peníze. Nicméně na jachty, vily a drahé prostitutky to asi nebude. Možná tak na jetý karavan a vysloužilou nevěstku s dnou, která pajdá.


jarvis_58d29c9f498ef2e10a9a28fa.jpegOndřej Neff
(Tajemství pěti světadílů. Pán vzduchu, Pán země, Pán moří)

Záleží na tom, zda uvažujeme o výdělku z literatury a výdělku z psaní čehokoliv kamkoliv. Uživit se čistě literaturou, přesněji psaním prózy, lze, ale je třeba mít velký talent, velké štěstí a mít velký trh. Milan Kundera toto vše má a přejme mu to. Takových lidí je málo a ještě je třeba vzít v úvahu, že by to mělo vydržet celý život. I William Faulkner se na vrcholu své slávy tajně živil psaním scénářů pro Hollywood.

Mám­-li se vyjádřit za sebe, jsem zavedený středně úspěšný autor. Dostávám procenta z prodejů, na trhu je asi 15 mých knih. Loni to vyšlo tak na 10 tisíc měsíčně. Pak byly příjmy z kolektivní správy Dilia, to vyšlo asi tak průměrně na pět tisíc měsíčně. Jako penzijní připojištění je to fajn, na jachtu na Jadranu to není. Proto psaní prózy pokládám za královskou zábavu. Vyprávím o tom v knize Královská zábava, jak se píše próza. Nikdy to ale nebylo moc jinak, vždycky bylo moc králíčků a málo mrkvičky.

Vůbec nejhorší jsou granty, já tedy nikdy žádný neměl a ani bych ho nechtěl, pokládám to za zvrhlý nemrav. Psaní prózy je, jak říkám a opakuji, královská zábava. Franz Kafka dělal pojišťováka. "Tak to ma byt, tak je to spravne," pravil major Terazky.


jarvis_58d29ca0498ef2e10a9a28fe.jpegDavid Zábranský
(Slabost pro každou jinou pláž, Šternův pokus milovat)

V minulém roce jsem si v souvislosti s psaním a vydáváním knih vydělal desítky tisíc. Pokud bych počítal i další psaní (texty pro noviny a text divadelní hry), dostal bych se o řád výš, ale těch stovek by bylo opravdu málo, možná jen pár.

Psaní samotné by mi asi stačilo k velmi skromnému žití, naštěstí ale mám i jiné příjmy. Počítám, kolik jsem si vydělal psaním posledního románu, a dostávám se k úplně směšným sumám − 70, 80 korun za normostranu! A to jde o knihu, která byla nominovaná na zdejší hlavní literární ceny… Nestojí to za nic, přesto je to ale úplně v pořádku.


jarvis_58d29ca0498ef2e10a9a2902.jpegBianca Bellová
(Celý den se nic nestane, Jezero)

Jsem autorkou spíše okrajovou než mainstreamovou, tak se odpověď nabízí sama, nicméně ani mezi mými komerčně úspěšnějšími kolegy neznám žádného, kterému by psaní na uživení stačilo. Pro mě samotnou je vyúčtování od nakladatele jednou do roka překvapením; někdy bych si za tu částku mohla koupit pěkné boty, jindy zase týdenní dovolenou pro rodinu.

Párkrát do roka se podaří prodat povídku (ale kdo dnes ještě tiskne povídky, že?), pár tisíc si autor může vydělat příležitostným čtením. Máme prostě malý trh (ale třeba i na tak velkém trhu, jako je ten britský, počet autorů, kteří jsou schopni se psaním uživit, průběžně klesá). Já jsem ale nikdy nepsala s vidinou materiální odměny, takže je pro mě jakýkoliv autorský příjem příjemným bonusem navíc. Soudím nicméně, že autor by měl být co možná nejvíc punk, a priori nezávislý na čemkoliv − institucích, čtenářích, recenzentech, stipendiích. V opačném případě se vystavuje nebezpečí, že se nevyhne kalkulu a ten text to pozná a začne se chovat jako špatně vychované děcko.


jarvis_58d29ca0498ef2e10a9a2906.jpegOndřej Štindl
(Mondschein, K hranici)

Nepovažuji se za "kariérního" spisovatele, jsem novinář, který časem začal psát scénáře a publikoval během posledních čtyř let taky dvě prózy, k jejichž napsání ho rozhodně nemotivovala představa, že si vydělá. Na obě ty knihy jsem měl smlouvu asi standardní, počítám obvyklá procenta z prodeje, na druhou jsem dostal i zálohu. Nevím přesně, kolik vydělaly, ale té první knihy (Mondschein) se prodalo něco mezi dvěma a třemi tisíci kusů, druhé (K hranici) zatím necelá tisícovka.

Pokud by mi tedy přeskočilo a rozhodl jsem se živit jako prozaik, musel bych dosáhnout násobně vyšších prodejů a psát násobně vyšším tempem. Ani jedno nepovažuji za realistické a moc mě to netrápí (v případě scenáristiky by to uživení se asi šlo, kdybych si agilněji sháněl kšefty a nerozpakoval se přijímat cokoliv).

Finanční ohodnocení mé spisovatelské práce mi přijde v pořádku v tom smyslu, že dostávám přibližně stejná procenta jako autoři jinde ve světě. Nějaké peníze bych asi mohl získat, kdybych se víc začlenil do "literárního provozu" − všech těch čtení, autorských stipendií a tak dále. Ale na tom bych asi musel nějak popracovat, na což jsem příliš líný a nesystematický, a tak proslulý spisovatel, aby mi do mailu pršely nabídky, nejsem a hned tak nebudu.

Spisovatelství je pro mě takové časově náročné hobby, ale nepřijde mi to nějak zásadně v nepořádku, respektive si neumím představit, jak to změnit (brát velké granty na napsání knihy by mě asi nelákalo − vytvářelo by to pocit povinnosti a závislosti na kulturním establishmentu nebo jak to říct). A vlastně představa, že bych měl psaní prózy jako práci, mně ani nepřijde moc lákavá.


jarvis_58d29ca1498ef2e10a9a290a.jpegPavla Horáková
(Tajemství hrobaříků: bratrstvo odhaluje zločin, Přišel befel od císaře pána: polní pošta − příběhy Čechů za první světové války)

Jsou to legrační částky. Takzvaně neúspěšné spisovatelky − to jsem já a zhruba 90 procent ostatních − z nich zaplatí pár složenek. S autory bestsellerů, kteří prodávají desítky tisíc výtisků, se to nedá srovnávat. Nicméně stěžovat si nemůžu, protože vědomě nedělám masovou produkci a psaní knih neberu jako obživu. To by bylo zbytečné fňukání.

Mé loňské výdělky byly kombinací prodeje knih, autorských záloh a honorářů za rozhlasové vysílání − úhrnem nějakých 60 tisíc korun. Stokoruny přibyly z agentury Dilia za kolektivní správu.


jarvis_58d29ca1498ef2e10a9a290e.jpegMiloš Urban
(Sedmikostelí, Urbo Kune, Závěrka)

Loňský rok byl pro mě finančně průměrný, stejně jako pět předchozích, a ani v blízké budoucnosti kdovíjaké zlepšení nečekám. Píšu věci, které se líbí především mně, to znamená, že nejdu vstříc čtenářským očekáváním. Léta jsem se snažil dostat z určitého žánrového šuplíku, to se mi téměř povedlo, i když někteří lidé mě budou mít zaškatulkovaného už napořád. Přineslo mi to nižší prodeje.

Pro mě platí, že se psaním uživím já sám, tedy uživil bych se, kdybych žil sám v malém bytě a neměl děti. Mohl bych si dovolit dobré jídlo a obstojné víno, nějakou tu novou fototechniku, ale nové auto už ne. No a já mám tři děti, potřebuji tedy velké auto a to je drahé. Štěstí mám v tom, že mám pohodlné bydlení, aniž bych musel splácet hypotéku. A mám v něm i vlastní pracovnu, což je pro spisovatele důležité.

Vedle psaní si vydělávám jako nakladatelský redaktor, po letech jsem se opět pustil do překládání. Jinak psaní je mou hlavní životní náplní, jsem permanentně "v tom". Žádná finanční výhra pro život to není − jedna knížka se prodá výborně, druhá jen dobře, třetí podprůměrně, pak je to zase lepší, nahoru dolů. Dělal bych to i zadarmo, kdyby to jinak nešlo, ale právě protože je náš trh malý, každá koruna je dobrá.


jarvis_58d29ca2498ef2e10a9a2916.jpegZuzana Dostálová
(Proč všichni odcházejí)

Hodnocení za literární práci zatím nemohu posoudit, kniha mi vyšla ke konci roku, nyní jsem ve stavu očekávání a mimo psaní se věnuji své hudební profesi. Nicméně se domnívám, že těch, kteří si mohou dovolit věnovat se pouze literární tvorbě, není zas až tak mnoho, byť se to může na povrchu jevit. Procenta z prodeje nejsou závratná, knih vychází ročně nespočet.

Vím, že někteří − na naše poměry − úspěšní literáti musí mít svá zaměstnání. Pro mě je důležitější ohlas, spokojenost čtenářů, pocit, že se jich moje tvorba dotkla. Což neznamená, že finanční ohodnocení není příjemné.


jarvis_58d29ca1498ef2e10a9a2912.jpegRadka Třeštíková
(Dobře mi tak, To prší moře, Bábovky)

Každý autor si přeje, aby se z jeho díla stal bestseller, ne kvůli penězům, ale kvůli pocitu. Je to štěstí, když se to povede, a mně se to povedlo, takže si nemůžu stěžovat.

Psaním knih je opravdu možné se uživit i u nás, jenže musíte ten bestseller napsat, a to se nedá naplánovat a už vůbec se s tím nedá počítat, můžete si to akorát přát.