Thomas Glaubig, štíhlý, šlachovitý a energický muž, na svých 59 let příliš nevypadá. Za časů NDR mu kvůli kritice režimu úřady zakázaly vykonávat práci turistického průvodce, od roku 1990 však návštěvníky po Wittenbergu zase provádí. Na cestě od kostela, kde před půl tisíciletím kázal Martin Luther, k chrámu, na nějž tento teolog v říjnu 1517 přibil svých slavných 95 tezí a odstartoval tím reformační hnutí, se pan Glaubig neopomene zastavit také u dvou nově rekonstruovaných středověkých domů na hlavním náměstí. Nedávno je za 12 milionů eur koupil český ministr financí Andrej Babiš.

"Já z toho mám radost. Do té doby ty domy chátraly," říká průvodce pocházející ze zdejší známé evangelické rodiny. Je jedním z mála místních lidí, kteří na otázku, zda znají Andreje Babiše, odpovědí kladně. Jméno českého politika je ve Wittenbergu spíše neznámé, a to přesto, že miliardář − ještě coby majitel koncernu Agrofert, jehož vlastnictví v lednu převedl na svěřenský fond − koupil zdejší bezkonkurenčně největší firmu, obří chemičku SKW Piesteritz. K tomu další Babišem ovládaná firma Lieken staví ve městě jednu z nejvýkonnějších velkopekáren v Evropě. Ta má se svými 200 miliony eur být největší investicí v zemi Sasko­-Anhaltsko za poslední dekádu.

Babiš skupuje Německo

◼ Chemičku SKW Piesteritz ve Wittenbergu koupil Andrej Babiš v roce 2002 společně se švýcarskou firmou Ameropa. O čtyři roky později se bratislavský rodák stal v podniku, který je největším německým výrobcem umělých hnojiv, stoprocentním vlastníkem.

◼ Firmu, již od společnosti Degussa získal za 80 milionů eur, později sám ocenil na devítinásobek. Obrat společnosti vzrostl za deset let od vstupu Agrofertu z 280 milionů na 707 milionů eur, poté firma čísla přestala zveřejňovat. Český miliardář skoupil pozemky i v okolí chemičky a na celkové ploše 220 hektarů vytvořil první agrochemickou zónu v Německu.

◼ V roce 2011 si Babiš pořídil "dceru" Agrofert Deutschland se sídlem v saské Bischofswerdě, přes kterou vstoupil na německý trh s obilím a začal kupovat pozemky a sklady. O dva roky později pak Agrofert ovládl největšího německého výrobce pečiva, koncern Lieken se zhruba 800milionovým obratem.

◼ Následně český majitel ohlásil zavření šesti z dvanácti továren Liekenu a vybudování jedné z největších velkopekáren v Evropě ve Wittenbergu. Sídlo německého Agrofertu se má brzy přestěhovat do Wittenbergu.

"Babiš je bezpochyby zázračné dítě. Ne každému se totiž povedlo chodit do školy ve Švýcarsku a nasávat tam nové ideje a kontakty," usmívá se průvodce a někdejší disident Glaubig. Připomíná tím Babišova středoškolská studia, která současný český vicepremiér absolvoval coby syn komunistického diplomata v Ženevě. A právě tam se budoucí kapitalista, jak sám říká, seznámil s nejmenovanými spolužáky, kteří mu později půjčili peníze na nákup prvních firem.

Odčinit hříchy

Jak se dnes ukazuje, nejziskovějším ze všech Babišových vkladů je v současnosti právě wittenberská chemička na výrobu čpavku a močoviny SKW Piesteritz. Strategický podnik založený během první světové války v roce 1915, na konci druhé světové války na rozkaz sovětské armády určený k demolici, ale na poslední chvíli zachráněný, poté chlouba průmyslu NDR, v 90. letech nepříliš úspěšný… V roce 2002 jej od německé společnosti Degussa získala švýcarská firma Ameropa společně s Agrofertem, o čtyři roky později wittenberský SKW Piesteritz Babiš ovládl úplně. Dnes SKW Piesteritz vydělá více než kterákoliv jeho jiná firma.

Když budoucí miliardář ještě v 80. letech využíval své znalosti francouzštiny coby zástupce podniků zahraničního obchodu v Maroku, wittenberský průvodce Glaubig v tamní chemičce pracoval. Chtěl jít na univerzitu, ale úřady mu v 70. letech kvůli politické "nespolehlivosti" jeho otce vystavily písemný zákaz maturity. Tak se vyučil elektrikářem a nechal se zaměstnat ve fabrice, jež se tehdy jmenovala VEB Stickstoffwerk Piesteritz (Národní podnik Dusíkárna Piesteritz).

Její provozy zhruba v té době modernizovaly − po dohodě s vládou Ericha Honeckera − japonské společnosti. Glaubig odešel z firmy v roce 1990, kdy převzal rodinnou lékárnu v historickém centru, kterou jeho dědeček založil v roce 1924, a ve volném čase začal opět provádět po rodném městě turisty. Někdy je vezme i na túru kolem města a chemičku, jež je největším průmyslovým zaměstnavatelem v kraji, jim ukáže.

"Její úspěch v posledních letech je to nejlepší, co se městu mohlo přihodit. Jestli pan Babiš platí v Česku daně, tady nikoho nezajímá. Zdejší finanční úřad dělá svou práci dobře a nikdy se nepsalo, že by chemička měla nějaké problémy. Ostatně když někdo své hříchy odčiní usilovnou prací, to zní docela luthersky, ne?" pronese Glaubig a v očích mu pohrávají jiskřičky.

Miliardář se tu jen mihl