Proč se v nejistých dobách lidé obracejí ke šperkům a drahým kamenům?

Protože jejich hodnotu už v minulosti prověřily válečné konflikty a sociální nepokoje. V takových situacích peníze ztrácejí hodnotu a lidé se potřebují přemísťovat. Šperky pak představují nejvyšší hodnotu koncentrovanou do nejmenší hmoty. Víme z historie, že mnoha Židům, kteří se na prahu druhé světové války přemístili do Ameriky, vyřešily situaci právě šperky, které si přivezli s sebou. Za mořem je prodali a mohli začít nový život. Proto se k nim lidé uchylují, podobně jako ke zlatým mincím. Vláčet s sebou kila zlata je ovšem náročné. Nejlepší je určitě kombinace zlata a kamenů ve špercích.

Chápal to český zákazník od začátku vašeho působení v oboru?

Když jsem před 25 lety začínal s obchodem v lokalitě pražského Židovského Města, v prvních třech letech sem obvykle zabloudili dva až tři čeští zákazníci a ptali se, kde je statistický úřad. To se ale změnilo. Přestože působíme pořád na stejném místě, tvoří dnes 70−80 procent mojí klientely Češi nebo lidé trvale žijící na našem území.

Jakým tempem se česká klientela kultivovala?

Po politickém převratu v roce 1989 se lidé díky bankovním úvěrům dostávali snadno k penězům a hladověli po všem novém. Do té doby například směl každý vlastnit jen tři zlaté mince. Omezení padla, a tak nastal boom nakupování, který se projevil i ve starožitnostech. V českých zemích máme dlouhodobou zkušenost se sběratelstvím, s obrovskými šlechtickými sbírkami. Takže touha po starých věcech v nás pořád přežívala. Rychlokvašení milionáři si kupovali minulost, zámečky, portréty "předků", mohutný zlatý nábytek. Ale za těch 25 let se vkus českých zákazníků výrazně zlepšil, dbají na kvalitu, začali být opatrní na společnosti, které nabízejí investiční diamanty.

Jsou starožitné šperky dokonaleji řemeslně zpracované než ty současné?

Přirovnal bych to k dřevotřískové skříni z Ikey za 25 tisíc vedle staré poctivé skříně ze dřeva třeba za tři tisíce. Dnes mají sice lidé rádi moderní design, minimalistický styl, ale ve špercích to tak doslova neplatí. Sto let starý prsten totiž obstál před vkusem čtyř generací žen, má svůj příběh a to se lidem líbí. Současným šperkařským firmám na světové špičce se občas podaří vyrobit něco originálního, jako je třeba prsten Trinity od Cartiera, který dnes už představuje klasiku. Ale většinou vycházejí z tradic designu osvědčených šperků. Na ruční výrobě je vidět práce, kterou tomu zlatník dal, zatímco dnes jsou šperky odlité do formy za pár vteřin. To ale každý nedokáže porovnat.

jarvis_58ece06b498eee2f84cfcd90.jpeg

Můžeme u nás mluvit o sběratelských trendech? Co nejvíc odpovídá estetickým představám současných sběratelů?

Českému trhu dominují šperky z 20. a 30. let ve stylu art deco, které mají nejlepší zvuk a nejlépe se prodávají. U nich totiž došlo k určitému zjednodušení, zmodernizování, ale pořád to byla náročná zlatnická práce, která kombinovala více kamenů a stylů. Dříve u nás každý zájemce viděl jen diamant, a to ještě jen ty s briliantovým brusem. Ale v poslední době začali sběratelé objevovat i jiné typy brusu a soustřeďovat se i na barevné kameny, barmské rubíny, kašmírské safíry, i barevné kameny ve špercích.

Zákazník musí vždycky dostat certifikát s parametry kamene, které garantujeme. Tudy vede cesta k další kultivaci trhu.

Jak vypadal náš loňský trh se šperky a kameny?

Nedávno jsem si někde přečetl, že se tu prodal prsten za 12 milionů korun. Když jsem ale viděl parametry toho kamene, bylo mi jasné, že správná cena by byla zhruba poloviční. Laik je při nákupu šperků v těžké pozici, když má umět porovnat ceny. U diamantů hodnotíme pět parametrů, a kvůli tomu není jednoduché se v nich vyznat. I někteří obchodníci v tom pokulhávají a poskytují jen informaci o váze kamene. Ale zákazníci jsou čím dál poučenější a v poslední době začínají další informace vyžadovat. Musí vždycky dostat certifikát s parametry kamene, které garantujeme. Tudy vede cesta k další kultivaci trhu.

Kdybyste sám sbíral, co by to bylo?

Mám sbírku šperků, která není specializovaná na čas nebo styl. Každý z nich je ale něčím zajímavý, individuálně výjimečný a to je spojuje. Zvláštní kámen, design, jméno známého autora.

Jak jste se dostal ke specializaci na šperky a kameny?

Jako kluk jsem si doma hrál s míčem a rozbil jsem barokní pohár. Maminka si mě tenkrát vzala stranou a vysvětlila mi, že ho někdo musel vymyslet, vdechnout mu život a někdo ho pak musel vytvořit. Od té doby jsem se začal na staré věci dívat úplně jinak. Za studií na umělecké průmyslovce v Hellichově ulici v Praze na Malé Straně jsem se chodil dívat do nedalekých starožitností v Mostecké. To mě ovlivnilo. Po změně politických poměrů jsem prošel profesí novináře a diskžokeje a pak jsem otevřel vlastní starožitnický obchod. Ke kamenům a šperkům mě nakonec posunul německý gemolog Hühne, který tu starožitníkům přednášel o drahých kamenech. Vybral si mě a učil mě u sebe doma zadarmo.

Co vás na tom všem nejvíc naplňuje?

Na mojí profesi je naplňující, že se pořád učím něco nového. Těší mě také každý nový přírůstek v mé sbírce a hlavně to, že nabízím lidem neupadající hodnotu, která jim udělá radost.