Vaše společnost se věnuje výzkumu, který už na první pohled působí velmi atraktivně, mohl byste ho v základních bodech popsat?

Haplogen se soustřeďuje na infekční choroby, konkrétně na choroby virového původu. Naším nejrozvinutějším programem je výzkum rýmy. Přišli jsme se specifickým, novátorským úhlem pohledu. Jeden z našich zakladatelů vyvinul sofistikovanou technologii, již využil k určení bílkoviny, která se nachází ve všech našich buňkách. Právě tu virus potřebuje k tomu, aby buňku napadl a usmrtil, ale my ji dokážeme na nějakou dobu zablokovat a útoku viru zabránit. Během několika let bychom rádi vyvinuli lék pro pacienty trpící astmatem, kteří mohou v souvislosti s rýmou a nachlazením trpět závažnými otoky, smrtelně nebezpečnými. Rádi bychom časem přišli s inhalátorem − anebo pilulkou, to ještě nevíme − který jim pomůže podobné situace překonat. Víme ovšem, jakou aktivní látku chceme použít.

Co budete do té doby potřebovat?

Rozhodně to budou peníze. Vývoj léků je dlouhý proces, v průměru zabere 10−12 let, takže před sebou máme ještě zhruba šest let práce. Rané fáze jsou levnější, později je potřeba provést drahé klinické studie, jichž se účastní lékaři a pacienti, a rozsáhlým testováním vyloučit možné nežádoucí účinky preparátu.

Jak provoz Haplogenu financujete?

Máme několik zdrojů. První investici provedl takzvaný business angel, další průmyslový partner. Získali jsme několik grantů, jedním z prvních byl ten od Vienna Business Agency. Také jsme přišli s vlastní podnikatelskou aktivitou nezávislou na výzkumu a tou je produkce geneticky modifikovaných buněčných řad, které se používají v základním výzkumu. Řady prodáváme do celého světa. Díky této kombinaci zdrojů můžeme jet na plný plyn, což je obzvlášť důležité, chceme-li si zachovat náskok před konkurencí.

Jak se ze špičkového vědce stane podnikatel?

Byla to pozoruhodná zkušenost. V 90. letech jsem se pohyboval v oblasti bioinformatiky. Tehdy to byla opravdu exotická, abstraktní záležitost. V německém Heidelbergu, kde jsem působil, jsme však byli v centru dění − analyzovali jsme první kompletní sekvence genomu bakterií. Abychom tento složitý a namáhavý proces zjednodušili, vytvořili jsme automatizovanou infrastrukturu, která zpracovávala data a dokázala určit, čeho je ten který organismus schopen, jaké obsahuje bílkoviny a podobně. Byl to první program svého druhu. V témže období jsme se však začali potýkat s finančními obtížemi, a tak bylo příhodné, že nás oslovila americká firma, která seděla na obrovském množství podobných dat, která však nedokázala zpracovat. Program jsme přizpůsobili jejich potřebám a uvědomili si, že bychom pokrok výzkumu mohli financovat posílením komerčního potenciálu věcí, které děláme. V roce 1997 jsme založili firmu s názvem LION Bioscience. V Německu v té době konečně opadl silný politický odpor vůči biotechnologiím, který spustil vlnu enormního zájmu o obor. Byly to bláznivé časy, rostli jsme jako nikdy předtím. Začínali jsme s pěti lidmi, o pět let později nás bylo pět stovek. Ale člověk musí své příležitosti aktivně vytvářet − to je podstatou našeho byznysu.

V jaké fázi je vaše firma dnes?

Už nejme start-up. Jsme na trhu déle než pět let, máme za sebou částečný exit. V tuto chvíli zde pracuje osm lidí. Dá se asi říct, že se konsolidujeme.

Řízení firmy je prací na plný úvazek, nechybí vám věda?

V jistém smyslu se dá říct, že jsem ve vědě zůstal, ale jsem ušetřený té námahy kolem. Mí kolegové, špičkoví odborníci, provedou experimenty a já se s potěšením dívám na data, s nimiž přijdou.

Máte pocit, že se Rakousko ve vztahu k podpoře vědy a podnikání během let proměnilo?

Když jsem odjížděl do Německa, bylo Rakousko zemí, kde nápad založit si vlastní firmu zněl absurdně. Nikdo o tom neuvažoval. Vědci počítali nejvýš s tím, že budou učit na univerzitě, anebo vyjedou do zahraničí. Když jsem se vrátil, všechno bylo jinak. Dnes už je to, co dělám já, normální.