Původně jsme se měli setkat v kavárně, ale pak jsme se dohodli, že mi Daniel Hořínek ukáže Neurochirurgickou kliniku dětí a dospělých FN v Praze-Motole, kde pracuje, včetně operačního sálu. "Zrovna tady bude probíhat plastika lebeční kosti, to by pro vás mohlo být zajímavé," prohodil. Souhlasila jsem a na způsob amerického seriálu jsem si představovala, jak stojíme u okénka za sklem a pozorujeme operující lékaře.

Trochu jsem zbledla, když jsme se ocitli přímo na operačním sále a já z několika metrů pozorovala část dětské lebky vykukující zpod roušky. Pracovali na ní dva lékaři. Občas něco odvrtali, pak vzali různé kousky kosti a jako puzzle je skládali k sobě. Na sále hrálo rádio a já se nemohla zbavit pocitu, že se operační sál v určitém ohledu podobá autodílně. "Nebude vám vadit, když to tady dnes ukážeme tisku?" ptal se kolegů Daniel Hořínek a pak mi společně s anestezioložkou u detailního 3D snímku vysvětloval, jak konkrétně lékaři postupují.

Pro laika zvláštní zážitek stát takhle blízko "obnažené" hlavy. A to ani nedošlo na mozek uvnitř, ten nejsložitější orgán ve vesmíru. "Myslím si, že určitá demytizace je potřeba. Protože jak jde o mozek, existuje, řekl bych, až nábožný iracionální přístup, a to na obou stranách − u pacientů i lékařů," říká později ve své pracovně Daniel Hořínek.

O neurochirurgii dokáže mluvit se vší vážností a lehkostí zároveň. Kromě Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích pracoval na univerzitní klinice v německém Marburgu a v současnosti dojíždí i do své soukromé praxe v Sasku. Na české zdravotnictví a české lékaře se proto může podívat i s potřebným odstupem.

Náš rozhovor jsme museli přesunout na jindy, protože v původně domluvený den na oddělení zrovna probíhala celodenní operace odstranění půlky mozku. Jak často se takový zákrok provádí?

V dnešní době se už většinou tkáň fyzicky neodstraňuje, ale jenom se přeruší dráhy bílé hmoty, které obě hemisféry propojují. Dělá se to proto, aby se zabránilo šíření epileptického záchvatu, který nelze dostat pod kontrolu pomocí léků. Je to ale vzácná operace, přednosta naší kliniky docent Tichý operuje tak dvě, možná tři ročně, a to včetně pacientů ze Slovenska. V naprosté většině případů se provádí pacientům v dětském věku.

Nakolik je mozek schopen převzít funkce své odpojené části?

V tom je právě rozdíl mezi dítětem − nebo biologicky řečeno mládětem − a dospělým jedincem. Říká se tomu neuroplasticita a znamená to, že když odpojíte část mozku, zbylá polovina dokáže převzít její funkce. U dětských pacientů se po nějaké době − čím jsou mladší, tím snáze − po prvotní ochablosti končetin na jedné straně těla začne hybnost během několika dní obnovovat. A když se odstraní levá polovina mozku, kde má více než 90 procent populace umístěné řečové centrum, může se navzdory tomu po nějakém čase rozvinout normální schopnost řeči.

Daniel Hořínek (41 let)

◼ Absolvoval v roce 2000 1. lékařskou fakultu UK, během studia byl na stáži v USA v Birminghamu ve státě Alabama. Atestaci z neurochirurgie získal v roce 2010 v Ústřední vojenské nemocnici, kde pracoval pod vedením profesora Vladimíra Beneše.

◼ Další dva roky působil na univerzitní neurochirurgické klinice v německém Marburgu.

◼ V roce 2013 získal na 2. lékařské fakultě UK docenturu. V současnosti pracuje na Neurochirurgické klinice dětí a dospělých 2. lékařské fakulty v Motole a dojíždí do německého Saska, kde v soukromé praxi operuje onemocnění páteře.

◼ Publikoval více než 40 vědeckých prací převážně v zahraničním tisku. Zaměřuje se na epilepsii, hydrocefalus a zobrazovací metody mozku.

◼ S manželkou a dvěma dětmi žije v Teplicích. Byl jedním z autorů, kteří přispěli do sbírky esejů Tomáše Sedláčka s názvem Jak budeme žít za dvacet let.

Co ostatní funkce − například paměť nebo schopnost učit se?