Potkali jsme se u něj doma na Točné, v domě, kde před 80 lety přišel na svět. Za okny jeho pracovny už začíná les a člověk si připadá, jako by už ani nebyl v Praze.

Jiří Tichota má tohle místo velmi rád, umožňuje mu věnovat se i jiným zálibám než hudbě. Bez té si ale svůj život nedokáže představit.

Už více než půl století koncertujete se Spirituál kvintetem. Míváte ještě před představením trému?

Nevím, jestli se tomu dá říkat tréma. Já osobně mám určitý pocit zodpovědnosti, ten má před vystupováním asi každý, což je dobře. Není to ale něco, co by nás svazovalo, tohle období už je za námi. Přece jen už jsme zpívali jak pro stovku studentů na koleji, tak pro 200 tisíc lidí na Václavském náměstí, na Portě, pro pány prezidenty, dokonce i s pány prezidenty, takže jsme už v tomto ohledu profíci.

Václavské náměstí bylo výjimečná revoluční situace, ale třeba na Portách v 80. letech čítalo publikum Spirituál kvintetu celkem pravidelně i přes 30 tisíc lidí. Dá se s něčím srovnat ten pocit, když vám takové množství fanoušků tleská a volá "umíííí"?

Porty patří ke krásným vzpomínkám. Ať už kvůli možnosti tam účinkovat, odezvě publika nebo pocitu, že jsme tam všichni byli ze stejného důvodu. Na počtu lidí ale až tak nezáleží. Vždycky je důležitá atmosféra a to, jak posluchači reagují. Pokud mám dojem, že jsou spokojeni, že se zapojují, baví se, nejsou rozčarovaní a zklamaní, jsme spokojení i my. Nicméně samozřejmě jsem byl rád, když i letos na konci května přišlo na náš koncert v Tipsport Aréně na sedm tisíc lidí.

Ten koncert byl vzpomínkou na zlaté časy?