Nejkrásnější chvíle dětství prožívala Martina Lowe u dědečka na statku. Choval všechna možná zvířata − kromě koní. O to víc je milovala. "Jezdit na koni byl můj sen. Splnila jsem si ho ale až po vysoké škole."

Jako absolventka mezinárodního obchodu a diplomacie nastoupila v pětadvaceti do reklamní agentury a zaplatila si první hodiny jízdy. První trenérka zůstala i tou poslední: "Lucku Pilátovou jsem potkala v Radimovicích. Nebylo to tak, že přijede nějaká slečna z Prahy a sedne na připraveného koně. Musela jsem ho vyčistit, osedlat, opracovat. Naučila mě koně respektovat a neničit ho hloupým přístupem. Když šla pracovat jinam, nechtěla jsem zůstat v těch krásných stájích s trenéry, kteří říkali nesmysly. Chtěla jsem být s Luckou," vzpomíná Martina Lowe.