Zástavba na jihozápadním konci české metropole je převážně paneláková, i když pár ostrůvků starých domů se tu přece jenom zachovalo. Třeba statek z konce 19. století, v němž sídlí restaurace Kastrol. Michal Štěrba dřív nedaleko Velké Ohrady bydlel a s tímto podnikem má dobrou zkušenost.

Zatímco jednoduchý interiér vybavený nábytkem ze světlého dřeva odkazuje k venkovu hlavně svými kostkovanými závěsy, zahrádka s reklamními slunečníky je bohužel už méně stylová. Na černé tabuli je rychlou rukou napsaná denní nabídka. Z ní Michal Štěrba vybírá stařený hovězí skirt s grilovanou zeleninou, pečenými brambory a pepřovou omáčkou.

jarvis_59b122ae498e27ac71579963.jpeg
Foto: Michaela Danelová

"Mám rád kuchyni na pomezí francouzské a italské a tohle jídlo se jí podobá," vysvětluje generální ředitel GZ Media, jehož profesní životopis je poměrně jednoduchý. "Vystudoval jsem Vysokou školu ekonomickou, ale v Jindřichově Hradci. Říkám tomu VŠE light," usmívá se štíhlý, sportovně vyhlížející muž, který třikrát týdně vstává v půl šesté, aby uběhl svých 11 i více kilometrů. "Nemyslím to ale urážlivě. Chci tím říct, že na škole panovala domácká atmosféra a každý každého znal."

Po ročním studijně pracovním výletu do Austrálie a na Nový Zéland se Štěrba začal poohlížet po práci v Praze a okolí. Volba padla na společnost GZ Media sídlící v Loděnici u Berouna. Ač vyrostla na základech podniku Gramofonové závody, před 15 lety, kdy Štěrba nastupoval, se hlavním odvětvím firmy zdála být polygrafie. "Kvůli ní jsem se o práci v této společnosti ucházel. Pocházím z Vimperka a můj dědeček i otec pracovali v tiskárně. Mezi tiskařskými stroji jsem vyrostl." Jenže polygrafické služby nebyly nakonec tím hlavním, čím loděnický podnik prorazil ve světě. Nedlouho po Štěrbově nástupu na pozici referenta nákupu nabrala druhý dech do té doby skomírající výroba desek.

Pracovní oběd s generálním ředitelem GZ Media Michalem Štěrbou
Kastrol

V restauraci převládá pocit, že tu jídlo i péči o zákazníka berou vážně, ale neženou se do přepjatého perfekcionismu. Šéfkuchař Pavel Mencl dřív sbíral zkušenosti mimo jiné v německé restauraci Gasthof Krone michelinského šéfkuchaře Pavla Pospíšila nebo v hotelu Radisson SAS Alcron. On a jeho tým rádi plní kastroly venkovskou kuchyní, a nejen tou českou. Kromě poctivě uvařených omáček tu nabízejí i nápaditě upravená masa nebo ryby s přílohou.

Zachránci s číry na hlavě

"Deska přežila díky tomu, že ji vyžadovala alternativní část publika, jako jsou pankáči nebo metalisti, vesměs posluchači garážových kapel. Ty objížděly kulturní sály a pro své fanoušky potřebovaly pár stovek výlisků. Vyrábíme je pro ně dodnes," vysvětluje Michal Štěrba, který ve firmě zhruba každé dva roky povýšil, až se asi před čtyřmi lety dostal na pozici generálního ředitele. To už byla loděnická společnost lídrem v oboru výroby desek a také obalů na ně. Objednávali si je u nich U2 nebo Rolling Stones. "Dneska děláme mimo jiné pro Foo Fighters, Arcade Fire, připravujeme speciální edici Michaela Jacksona či Amy Winehouse. Nejslavnější kapely si z jednoho titulu nechají vyrobit tak sto tisíc nosičů. Většinou jdou do Ameriky."

To byl jeden z důvodů, proč firma otevřela výrobní závod nejdřív v USA a letos další v Kanadě. Někteří tamní umělci zkrátka chtějí, aby jejich deska byla vyrobena buď přímo ve Státech, nebo alespoň v Severní Americe. Další expanze firmy by v příštích letech měla směřovat do Japonska. "Čína nepřipadá v úvahu?" zajímám se. "V Japonsku máme nejvíc zákazníků, kteří oceňují, že deska byla vyrobena u nich. Na tradici výroby a vývoje hudebních přehrávačů i nosičů si tam zakládají. Navíc v Číně hrozí poměrně vysoké riziko zkopírování a uvedení na trh na černo předtím, než nahrávka oficiálně vyjde. A pak, pořád tam cenzurují kulturu, která se smí šířit a distribuovat," uvádí důvody generální ředitel.

Zemi vycházejícího slunce už navštívil a kromě jiných věcí byl fascinován tamní kuchyní. "Kromě povinného sushi jsem vyzkoušel třeba maso shabu-shabu, což je prorostlé hovězí, které se lehce spaří ve vývaru a pak se jí se zeleninou. Je výborné."

Nejslavnější kapely si z jednoho titulu nechají vyrobit tak sto tisíc nosičů. Většinou jdou do Ameriky.

V tu chvíli nám na stole přistane jídlo. Příjemně rozverný číšník Tomáš Hamza opepří mému spolustolovníkovi hovězí, ale jakmile se začnou porce fotit, chytí se za hlavu. "Proboha ne. Maso musí být na talíři vpravo. Jinak budu vypadat jako hlupák." Vyjde najevo, že svoji profesi bere velmi vážně a účastní se i různých soutěží. Jeho námitka je tak upřímná, že si talíř poslušně obrátíme masem doprava a teprve pak se pustíme do jídla.