Vyčnívá z davu nejen kvůli svým 190 centimetrům, ale i díky nápadným oblekům s viktoriánsky zvednutým límečkem. Takto je možné jej potkat nejen na firemních akcích, kde předvádí své mentalistické efekty, na vytříbený zevnějšek dbá i "v civilu". Usadí se naproti vám, sleduje vás svým pronikavým pohledem a naladí se s vámi na vlnu "synchronizovaného mrkání", aniž si to uvědomujete.

Nejde mi otevřít notebook, kde mám napsané otázky, které jsem vám chtěl položit. Nezhypnotizoval jste mi počítač?

Hypnotizuju počítač asi jako každý normální uživatel.

Já občas techniku hypnotizuji, aniž chci. Ale pojďme k vám. Jste mentalista. To je kouzelník, který nepoužívá pomůcky, ale pouze svou mysl, jazyk a další fyzické a psychické zručnosti. A je to vycvičený pozorovatel.

Hezky jste to popsal. Nepoužívám asistentky a rekvizity. Moje rekvizity jsou lidi, které potkám na akcích.

Jakub Kroulík (33)

◼ Den po našem rozhovoru jsme se s Jakubem Kroulíkem setkali ještě při fotografování v pražském Hemingway baru. To už mi byl pár věcí ze svého repertoáru ochoten předvést.

◼ Nejdříve si se mnou zahrál "skořápky". Na stole přemisťoval tři plastová kolečka. Na jednom z nich byla na rubu nálepka se symbolem české vlajky a já měl hádat, na kterém. Ani jednou jsem se netrefil, přestože s nimi hýbal velice pomalu a já si byl vždy jist, že ukazuji na to správné kolečko.

◼ Stejně neslavně jsem dopadl, když jsem na mentalistův pokyn zamíchal pět karet s různými symboly a on měl za úkol uhádnout, kde se v řadě karet nachází karta s obrázkem, na nějž jsem si v duchu myslel. Ze tří pokusů ukázal pokaždé na tu správnou. Při tomto čísle mě držel za ruku, kterou jsem pohyboval nad kartami. Na konci pokusu mi podle svých slov "poodhalil" svou metodu: jakmile se má ruka přemístila nad inkriminovanou kartu, údajně se změnilo napětí mých svalů a on to vycítil. Bylo to opravdu "poodhalení", nebo cílená dezinformace?

◼ Nakonec vyzkoušel na mě a kolegu fotografa lehkou hypnózu – říkal tomu test sugestibility. Stáli jsme s předpaženýma rukama a zavřenýma očima a měli si představovat, že mezi dlaněmi máme magnet. "Ruce ale nechte od sebe, jen si to představujte," řekl hypnotizér. "A teď otevřete oči," pronesl po chvíli. Podíval jsem se na ruce: držel jsem je stále od sebe, nicméně kolega měl dlaně sepnuté. "Vy jste vhodnější médium," pravil směrem k fotografovi pan Kroulík a poté s ním předvedl pár hypnotických miničísel neboli "ukázek přenosu vůle". Kolega stál nějakou dobu se zavřenýma očima, ale pak se začal kácet dopředu, dozadu či do stran – podle tichých pokynů, jež mu hypnotizér uděloval. "Nějakou sílu jsem tam cítil," tvrdilo "médium" poté, co otevřelo oči.

◼ Teprve poté se dal fotograf do práce – a fotky se opravdu povedly. Nicméně hypnóza na to jistě neměla vliv. Kolega je profesionál…

Takže kouzelník versus mentalista − to je něco jako tradiční cirkus versus nový cirkus, tedy cirkus bez zvířat a bičů.

Tenhle žánr bych úplně nepřirovnával k cirkusu. Je mi jasné, že když se dnes řekne kouzelník, většina lidí si představí něco pro děti. Veselého pána s balonky a zvířátky. Ale to není směr, kterým se vydávám. Mě naopak oslovil styl těch elegantních padouchů a šarlatánů z historie, jako byl Hanussen, Bardon…

Musí se každý hypnotizér na začátku kariéry také nechat zhypnotizovat?

Nemusí. Ale je lepší, když pozná, jaké to je být hypnotizován, aby pochopil, co prožívají jeho média. Pak se na ně dá úspěšněji působit.

Takže jste se nechal.