Rychlé životní tempo vede k tomu, že spolu lidé přestávají komunikovat. Manažeři přitom musí ve firmách udělat někdy i desítky rozhodnutí denně, vše musí proběhnout jasně a hlavně rychle. Jenže ne vždy se to daří. Problémem může být nejen komunikace s podřízenými, ale třeba i stanovení priorit. A s tím může pomoct právě kouč. Na trhu jich je asi šest tisíc, a tak se vyplatí dobře vybírat. "Jako všude jinde i tady funguje vztah poptávky a nabídky. Být koučem působí líbivě, ale není to zas tak jednoduché. Je potřeba si uvědomit, že se jedná o jeden z nástrojů rozvoje a je nutné ho cílit na zralé lidi," vysvětluje zkušený a vyhledávaný kouč a lektor Martin Dětka, který se ve firmách zaměřuje na rozvoj manažerů a zvyšování obchodního výkonu. Pomáhá podnikům se strategickým řízením, komunikací, řešením konfliktů, ale i osobním rozvojem zaměstnanců.

U českých manažerů pozoruje častý problém. "Mají málo času na lidi ve svém týmu. Denně absolvují několik porad nebo mítinků, mají na starosti několik projektů, ale neumí svůj tým rozvíjet a správně motivovat. To samozřejmě vede k problémům, o kterých s nimi já jako kouč mluvím," říká Dětka.

Cesta k velké změně

Pro řadu lidí je koučování příliš abstraktní, a to i přesto, že výsledek koučování lze měřit podle zadání klienta nebo firmy. Mnohdy jde přitom o radikální změny. "Často se ke mně dostávají manažeři, kteří nevědí co dál. Jednou si mě najal jistý generální ředitel na koučování viceprezidenta společnosti, který podle jeho slov už rok a půl nefungoval. Ten po pěti hodinách řekl, že končí, a z firmy odešel. Generální ředitel byl touto reakcí zaskočený, nečekal, že výsledkem koučinku bude výpověď. Brzo se ale ukázalo, že to bylo nejlepší řešení pro všechny," popisuje jeden z případů kouč, psychoterapeut a mediátor Ivan Skalík, který v oboru působí již osmnáct let.

Koučování

Je to metoda osobního rozvoje, může se týkat jak pracovních, tak osobních potíží. Kouč vede klienta k uvědomění si toho, co přesně chce změnit, a společně objevují cesty, jak dosáhnout cíle.

Někteří lidé zase nedokážou koučink odlišit od terapie. "Koučování a psychoterapie se mohou v některých oblastech potkat. Koučování je ale především rozvojová metoda, kde nejde o to něco opravit, ale o to zlepšit něco, co už funguje. Psychoterapie může kromě toho cílit i na psychopatologii a léčbu duševních poruch. To už nemá s koučováním nic společného," říká psycholožka Pavlína Honsová, která se zabývá výzkumem v oblasti koučinku.

Podle Skalíka není koučink jen o kladení otázek, on sám je zastáncem komplexního koučování, kde by nemělo chybět psychologické vzdělání nebo psychoterapeutický výcvik. "Bez toho člověku nedokážete pomoct, naopak, můžete mu ublížit. Osobní problémy mohou způsobovat − a také často způsobují − potíže v práci. Samozřejmě to platí i naopak," vysvětluje kouč a terapeut.

Základem a podmínkou úspěšného koučování je zájem klienta se rozvíjet a něco se sebou udělat. "Jedná se o systematickou práci, během které kouč využívá celou řadu technik. Jsou to například otevřené otázky, práce s vizualizací, různé úhly pohledu, škálování, kolo rovnováhy a mnoho dalších. Stále častěji koučové využívají přesahů do dalších rozvojových metod včetně terapie," říká Veronika Langrová, která koučuje převážně v korporátních firmách více než deset let. Zezačátku je podle ní nejdůležitější pracovat na budování vztahu mezi koučem a klientem. "Koučování je o vzájemné důvěře a respektu. Důvěra hraje klíčovou roli také v tom, zda koučování bude úspěšné, či nikoliv," dodává.

Když je koučem manažer

Firmy si dnes kouče vybírají mnohem pečlivěji než dřív. Před pár lety stačilo na vítězství ve výběrovém řízení doporučení. "Dnes už kromě toho zadavatelé často chtějí i ověření v podobě certifikátu od některé z profesních organizací koučů a požadují i určitý počet odkoučovaných hodin. Reference firmy ověřují často přímo od klientů kouče, anebo je součástí výběrového řízení ukázka koučovacího procesu," říká Veronika Langrová.

Přesto není odpověď na otázku, jak poznat dobrého kouče, jednoznačná. Především by to měl být člověk, který na svém osobním i profesním rozvoji stále pracuje. Kvalita dobrého kouče pak dle mezinárodních průzkumů stoupá s počtem odkoučovaných hodin. "Od 500 hodin už se dá mluvit o zkušeném kouči. V poslední době také roste tlak na to, aby měl kouč svého supervizora či mentora," říká Langrová.

KOUČI V ČESKU

Ve firmách se pak objevuje ještě jeden trend. Manažeři, kteří projdou koučinkem, chtějí koučovat sami. Důvody k tomu mají různé. Jedním z nich je Petr Minařík, který za uplynulých 17 let vystřídal čtyři manažerské pozice. Naposledy pracoval jako obchodní ředitel české pobočky automobilky BMW. Za svou kariéru absolvoval tři koučinky − jeden osobní a dva profesní, zaměřené na využití koučinku pro manažerskou práci a využití silných stránek členů týmu.

Letos se rozhodl k radikální změně, jako manažer skončil. "Dospěl jsem k názoru, že je čas na změnu. V budoucnu bych se chtěl věnovat koučinku a jeho možnému propojení s psychoterapií, odlišnostmi a specifiky takzvaného klinického koučinku jak u jednotlivců, tak u skupin," mluví o svých plánech bývalý vrcholový manažer. A na svém plánu už pracuje. Studuje psychologii a rozšiřuje si vědomosti a zkušenosti v oblasti týmového koučinku. Chystá se požádat o členství v Mezinárodní koučinkové federaci ICF, do konce roku chce získat nejnižší úroveň certifikace ACC.

"Koučink je nekončící vzdělávání. Zaměřuji se na dvě oblasti, na takzvaný životní koučink a týmový koučink," říká Petr Minařík, který sám i koučuje a chce se v této metodě co nejvíc zdokonalit.