Když se má eurokomisařka Věra Jourová vyjádřit k genderovým předsudkům, vrací se do bájné historie. "Nazývám to 'Syndrom Kněžny Libuše'. Tedy mýtus, že ženy nemohou vládnout a rozhodovat," říká Jourová. Česko přitom patří dlouhodobě mezi nejhorší evropské země v rozdílném odměňování žen a mužů i v zastoupení ve vrcholných pozicích, ať už v byznyse, či státní správě. Ani v právnických profesích se nedaří ženy na vrcholové pozice dosazovat. Podle Jourové se nadpoloviční většina evropských soudkyň pohybuje v prvních instancích. "Čím výše jdeme v soudní hierarchii, tím méně žen zde najdeme. Česká republika je typickým vzorkem tohoto jevu," říká Jourová.

Nevyváženost a feminizace soudnictví

Domácí statistiky ukazují, že je v justici celkově přes šedesát procent žen, ale třeba u Nejvyššího soudu je to už jen necelá čtvrtina. To kritizuje například veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová. "Předsedkyni krajského soudu máme jen jednu a dále pak jednu místopředsedkyni Ústavního soudu. Více žen ve vrcholových funkcích aktuálně není. Ale to bohužel není jen problém justice, podobné rozložení nalezneme v mnoha úřadech," říká ombudsmanka a dodává: "Vedení nejvýznamnějších právnických institucí v Česku na mě často působí jako uzavřený pánský klub."

Právničky jsou mnohdy efektivnější

Podle ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové žijeme ve společnosti, kde byla pracovní pravidla nastavena v minulosti tak, aby vyhovovala mužům. "Takto nastavený systém je pak stejně otevřený pro muže i ženy. Pravidla jsou pro všechny stejná, jen vytvořená patriarchální společností. Pokud se ženy tomuto nastavení přizpůsobí, mají vesměs téměř stejné možnosti jako muži, jen prostě hrají na jejich hřišti a podle jejich pravidel," říká Šimáčková.

Nevyváženost v obsazení různých stupňů soudní soustavy pak může přispívat k feminizaci části soudnictví. "Nedávno jsem slyšela kritiku, že rozhodování soudů zejména v civilních věcech nese stopu výhradně ženského posuzování a pojetí spravedlnosti. Že je dokonce nevyvážené ve smyslu přístupu k ženám a mužům žádajícím spravedlnost," popisuje Jourová s tím, že sama takové podezření nemá. Přesto je podle ní vyváženost zastoupení mužů a žen klíčová. S tím souhlasí i Kateřina Šimáčková. "Nemohu být spokojena s mírou zapojení žen ve vedoucích pozicích, pokud jsou v patnáctičlenném Ústavním soudu dvě ženy a na Nejvyšším soudu jen něco přes dvacet procent soudkyň. Prvostupňové opatrovnické soudy, rozhodující o dětech, jsou plné žen soudkyň. Ale ženy a muži nejsou stejní a pro férové rozhodování o světě by měly být zastoupeny dostatečně všechny pohledy na něj," říká.

Kvóty nejsou řešením

Ne všichni považují poměr zastoupení žen ve vrcholových pozicích za alarmující. "Ženy v justici dosahují a v minulosti dosáhly na většinu vysokých funkcí. Byly již předsedkyněmi Nejvyššího soudu, místopředsedkyněmi Ústavního soudu, předsedkyněmi krajských soudů, ministryněmi spravedlnosti, nejvyššími i vrchními státními zástupkyněmi, předsedkyněmi profesních komor a sdružení. Justice je příkladem, že ženy k úspěchu nepotřebují nesmyslné kvóty ani pozitivní diskriminaci," říká exministryně spravedlnosti Daniela Kovářová.

Podle pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové zase poměr žen ve vedoucích funkcích ve státním zastupitelství v České republice nijak nevybočuje z evropského průměru. "Je nemalou měrou rovněž odrazem ochoty žen působit ve vedoucích pozicích. Nedomnívám se, že by uvnitř státního zastupitelství bylo třeba přijímat pozitivní diskriminační pravidla ve vztahu k ženám," říká Bradáčová.

Mateřství jako problém

Pokud jde o rodičovství, soudcovská profese si opět nevede ve srovnání s jinými právními povoláními nejlépe. "Za soudkyni, která chce být delší dobu na rodičovské dovolené, nelze v současném systému zajistit na pracovišti srovnatelnou náhradu," říká prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová. Nejde totiž přijmout jiného soudce na dobu určitou. "To znamená, že za soudkyni na rodičovské dovolené musí pracovat její kolegové. Není to překážka, ale nepříjemnost jistě ano. Logicky tak vzniká určitá rezervovanost, pokud má na menší soud přijít jako dlouho očekávaná posila mladá bezdětná soudkyně," dodává Zemanová.

Advokacie je tvrdá dřina, ale dá se zvládnout i s rodinou. Pro ženy je ideální profesí, říká Dubecká z kanceláře Kocián Šolc Balaštík

V soustavě státního zastupitelství takový problém podle Lenky Bradáčové není. "Řada kolegyň využívá možnosti zkráceného pracovního úvazku či pracuje z domova," říká.

Jako ideální z hlediska rodičovství se pak jeví advokacie. "Neznám jiné povolání, jež by bylo pro ženu a její mateřství výhodnější, než je advokacie. Umožňuje podle potřeby zužovat či naopak rozšiřovat praxi a uzpůsobit pracovní dobu potřebám ženy, dětí a rodiny," hodnotí Daniela Kovářová. "Pokud se chce, je možné zvládnout vše. Je to pouze o nastavení priorit a dobré organizaci," dodává advokátka Alice Kubíčková.

I podle eurokomisařky Jourové je advokacie pro ženy vhodná. "Ženy se v ní prosazují velmi dobře a jsou v oboru žádané. Možná pro preciznost a dotahování věcí," říká Jourová. Podobně jsou na tom i podnikové právničky. "Právě v naší profesi jsou ženy a jejich empatie vnímány jako výhoda," říká Marie Brejchová, prezidentka Unie podnikových právníků, s tím, že podle dat unie vede 44 % právních oddělení žena. Aby se podobných čísel dočkaly i ostatní právnické profese, mělo by se o tématu podle ombudsmanky Anny Šabatové více mluvit. "Ptejte se, zda je to takto v pořádku, nebo zda se vám nebude pracovat lépe, pokud bude vaše vedení rozmanitější. Hledejte ženy, ptejte se jich, co jim brání anebo co je odrazuje. Podpořte otevřeně jejich kandidaturu," uzavírá Šabatová.