Je všední den, přesto se v restauraci obchodního domu Ikea na Zličíně hemží plno lidí. Stejně jako ostatní si i Alessandro Lagazio, personální ředitel společnosti pro středoevropský region, bere tác a řadí se do fronty. "Co si dáte?" ptám se, když se suneme kupředu. "Vepřový špíz s bramborem. Mám rád maso," odpoví můj dnešní společník.

Já vybírám z tradiční nabídky lososa s kolečkem bramborového pyré a holandskou omáčkou. Během návštěv v Ikei si dávám tohle jídlo skoro pokaždé. Tedy tak dvakrát do roka. Nedovedu si ovšem představit, že bych musela volit mezi několika málo stále stejnými pokrmy každý den. "Máme tady kantýnu pro zaměstnance, kde kromě našich typických jídel je na výběr i několik dalších. Vždycky například alespoň jedno vegetariánské," vysvětluje Alessandro Lagazio cestou ke stolu.

Pracovní oběd s topmanažerem firmy Ikea pro ČR, SR a Maďarsko Alessandrem Lagaziem
Restaurace Ikea

◼ Kdo patří mezi návštěvníky těchto obchodních domů s nábytkem, nejspíš tamní jídlo aspoň párkrát ochutnal. Nutno dodat, že pro rodiny s dětmi je to ideální restaurace, není nad dětské koutky, samozřejmě vybavené sortimentem Ikea, kam se ratolesti po jídle mohou přesunout.
◼ Nabídka jídel je v různých zemích obdobná, takže masové kuličky dostanou zákazníci všude na světě, i když místní drobné mutace jsou nevyhnutelné. Třeba v Itálii nesmějí chybět těstoviny, v Americe si zase více potrpí na saláty.

Česká republika je během jeho působení v rámci tohoto švédského nábytkářského řetězce třetí zastávkou. Začínal na personálním oddělení v jednom z obchodních domů v Itálii, později se přesunul do italského sídla firmy v Miláně, kde personalistům šéfoval. Zhruba po čtyřech letech byl převelen na tři roky do Filadelfie a odtud před necelými dvěma lety do Česka, odkud řídí lidské zdroje i na Slovensku a v Maďarsku.

"Mnoho lidí si myslí, že Italové nejsou ochotni tvrdě pracovat, ale to není pravda. Vzhledem k vysoké nezaměstnanosti si tam lidé práce váží a snaží se. Mladí jsou navíc velmi ambiciózní, chtějí něčeho dosáhnout, zlepšovat se," říká manažer s mezinárodní zkušeností.

"V Americe je situace trochu jiná, i když také tam panuje hodně kompetitivní prostředí. Na rozdíl od Itálie je v USA zvykem zabývat se jednou oblastí více do hloubky. V Itálii například nevnímáme tolik rozdíly mezi obory, jako je leadership, managing nebo coaching, máme trochu tendenci je směšovat, zatímco v Americe je ostře oddělují a na každý z nich existují experti." Z Milána do Filadelfie a odtud do Prahy následovala Alessandra Lagazia jeho rodina, manželka a dva synové.

jarvis_5a0c1f52498e0896866811db.jpeg
Foto: Václav Vašků

Druhá šance

V současnosti mají zdejší personalisté plné ruce práce se sháněním nových zaměstnanců. Platí to také o Ikei, která v Česku hledá momentálně lidi na 14 pozic. "Situace je těžká, byli bychom rádi, kdyby kandidátů bylo víc, ale nemůžeme si stěžovat. Například od srpna 2016 do srpna 2017 žádalo o práci v české pobočce 12 tisíc lidí," uvádí personální šéf.

Celkem spokojený je také s roční obměnou zaměstnanců, která se pohybuje okolo 20 procent. "V maloobchodu bývá průměr o deset procent vyšší, tedy jsme pod touto hranicí. Máme zkušenost s řadou lidí, kteří od nás odejdou a po čase se vrátí." Zajímá mě, jestli dostanou druhou šanci, pokud už jednou opustili loď. "Samozřejmě," přitaká personalista. "Chápeme, že za určitých okolností chtějí lidé vyzkoušet něco jiného. A pak, pokud se někdo vrátí, protože měl jinde špatnou zkušenost, pravděpodobně se z něj stane ambasador práce v naší společnosti a velmi loajální zaměstnanec."

jarvis_5a0c1f52498e0896866811e3.jpeg
Foto: Václav Vašků

Nové lidi chce česká Ikea shánět mimo jiné netradičními metodami. "Plánujeme, že v dubnu v rámci Týdne talentů zřídíme v obchodních domech koutky, v nichž budeme oslovovat zákazníky a vysvětlovat jim, co všechno zaměstnání v Ikei obnáší, čím se vyznačuje, jaké jsou jeho přednosti."

Neumím rozlišovat mezi zdejšími klobásami − nevím, jak jsou kořeněné, ostré nebo vyuzené.

Poslední čtvrthodinu rozhovoru už absolvujeme nad prázdnými talíři. Ptám se, jestli Alessandro Lagazio coby milovník masa ochutnal třeba českou zabijačku. "Něco z toho jsem zkusil, ano. Pro mě je ale návštěva uzenářství vždycky velkou neznámou. Neumím rozlišovat třeba mezi zdejšími klobásami − nevím, jak jsou kořeněné, ostré nebo vyuzené. Proto vždycky prosím o takové, které by byly vhodné pro děti. Vyhnu se tak příliš výrazným chutím."

A co rodáka z Janova během jeho angažmá v Česku na talíři nejvíc překvapilo? "Asi fakt, že se třeba omáčka s masem na způsob guláše servíruje společně s těstovinami. V Itálii se jedí nejprve těstoviny a pak teprve maso. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykl."

jarvis_5a0c1f52498e0896866811e8.jpeg
Topmanažer firmy Ikea pro ČR, SR a Maďarsko Alessandro Lagazio s autorkou