Elegantní mladík s ležérní bílou košilí a stylovým sestřihem, s nímž jsem onen sychravý pátek poobědvala v jedné z architektonických ikon Prahy, má prý rád muzea a galerie odmalička. Přistupuje k nim však trochu jinak. "Výstavy se snažím dělat živě a zábavně. A ono to naštěstí funguje," říká ředitel pražské Galerie Tančící dům Robert Vůjtek. Vystudoval přitom ekonomickou školu a uměleckým vzděláním je nedotčen, jak ale sám říká, musí být hlavně schopný manažer s dobrými nápady a týmem zkušených kurátorů okolo.

Proč si vybral právě restauraci Ginger & Fred, není žádná záhada − jeho kancelář je jen o patro níž. Na všechny pracovní obědy vesměs míří právě sem a styl zdejší kuchyně zná velmi dobře. Proto má také ve vteřině jasno ve volbě jídla.

jarvis_5a200e9c498e34d8c8f0a81d.jpeg
Robert Vůjtek, ředitel Galerie Tančící dům
Foto: Lukáš Bíba

"Určitě si musíme dát polévku z denního menu. Jinak polévky vůbec nejím, ale jakmile vkročím sem, stává se ze mě přechodný polévkový typ." Krém z pórku a brambor se slaninou tedy ochutnáme oba. "Z hlavních jídel bych vám poradil kachní prsa. Já si dám dýňové rizoto," doporučuje energicky.

Prý hodně jí také očima. Proto je důležité, aby jídlo nejen skvěle chutnalo, ale také tak vypadalo. "A vždycky musím mít rozsvíceno, abych dobře viděl na talíř. To je základ." V restauraci Ginger & Fred je naštěstí světla dost a polévka na stole vypadá víc než lákavě.

Najít správný směr

Když vymýšlím nové téma, snažím se představit si, co by v galerii rád viděl obyčejný člověk.

Galerii Tančící dům vede Robert Vůjtek bezmála už čtyři roky. Když se v roce 2014 otevřela, představovala především mladé umělce, kteří oslovovali jen undergroundové fanoušky a lidi z oboru. "Já pracoval v marketingu a nabídl galerii pomoc s propagací. Z 30 návštěvníků denně se stalo 70, takže bylo vidět, že jdeme správným směrem," vypráví.

"Paní ředitelka, která tu byla přede mnou, je sice úžasná sochařka, ale měla až příliš umělecké cítění pro vedení galerie, které se neslučovalo s ekonomickou rentabilitou. Nedostáváme žádné dotace a musíme si na sebe vydělat sami," pokračuje. Zkusil tehdy uspořádat první akci − erotickou výstavu Káji Saudka − a chodilo na ni až 500 lidí za den. A protože měl poměrně jasnou vizi, co galerie potřebuje, vyhrál výběrové řízení, které zanedlouho uspořádala.

Konkrétní výstavy představují Robertovy splněné sny. "Nápady promýšlím dlouho a radím se o nich s kurátory. Ale ještě se asi nestalo, aby se tu neobjevilo jméno, o které bych stál. Jen je to občas složitější, zvlášť se zabezpečením a právy. Ale všechno je o lidech." Když vymýšlí nové téma, snaží se představit si, co by v galerii rád viděl obyčejný člověk. Takhle vznikla například veleúspěšná výstava Retro 70. a 80. let, na kterou přišlo přes 70 tisíc lidí.

Pracovní oběd s Robertem Vůjtkem, ředitelem galerie Tančící dům
Ginger & Fred

Restaurace pojmenovaná stejně jako dvě věže Tančícího domu odkazuje k legendárnímu tanečnímu páru Ginger Rogersové a Fredu Astairovi. Sídlí v sedmém patře budovy a nabízí úchvatný výhled na Hradčany. Jak Robert Vůjtek upozorňuje, bez rezervace si tady večer nesednete. Ještě o patro výš je vyhlídka a koktejlový Glass Bar, kde ředitel Galerie Tančící dům kvůli své zálibě ve fitness zavedl dezerty pro kulturisty – proteinové nápoje.

Momentálně je v Tančícím domě k vidění Sedmička Josefa Lady, která v mnohých vyvolává vzpomínky na dětství. "Jeho obrazy jsou nádherné, nechceme je ale vystavovat staticky. Proto se zde objevují i Ladovy osobní věci, které mě osobně vždycky zajímaly a prozrazují toho o něm ještě mnohem víc," přibližuje interaktivitu expozice.

Během hlavního chodu si povídáme o tom, jak Robert Vůjtek při vaření relaxuje. "Zjistil jsem to ještě při škole, když jsem si potřeboval odpočinout od učení. Místo televize jsem si vybral plotnu."

Tak já to mám

Interaktivní formát výstav je v Česku trendem teprve posledních pár let. Především děti je dnes prý velmi těžké zaujmout − chtějí vše zkoušet, zažívat…, jejich svět je už úplně jiný než ještě před nedávnem ten náš. "Snažíme se to tedy dělat jinak. Ne vždy je pak každá výstava zisková, ale stojí to za to," vzpomíná například na retrospektivní výstavu JKOK Jana Kaplického, kterou zaštiťovala architektka Eva Jiřičná. "Neuvěřitelná dáma. Setkání s takovými formáty jsou jedním z důvodů, proč tuhle práci dělám."

Do kanceláře Robert Vůjtek přichází obvykle před polednem a končí před půlnocí, po večerech je totiž v galerii největší klid. Když výjimečně dorazí už před otvíračkou, míří na vyhlídku a sleduje probouzející se Prahu.

jarvis_5a200e9c498e34d8c8f0a821.jpeg
Robert Vůjtek, ředitel Galerie Tančící dům
Foto: Lukáš Bíba

Jednoho si na tomhle mladém muži nelze nevšimnout − neustále se totiž usmívá. "Život je krátký na to, být smutný a zamračený." Jednou z prvních věcí, kterou před čtyřmi lety v galerii změnil, byla kritéria pro zaměstnance. Kromě toho, že musí umět dobře anglicky a mít dobré vystupování, je pro něj důležitý také úsměv. "Je krásné přijít do práce a vidět lidi se smát. Pak se tam člověk těší. A tak já to mám."